Očkování I: Jak to bylo v minulosti

Velmi kontroverzní téma, o kterém bylo napsáno tisíce článků po celém světě. Lze vůbec říci něco, co ještě nezaznělo? Proč existují tak rozporuplné postoje a kde je vůbec pravda? V úvodní části článku se vrátíme o několik století zpět a podíváme se na to, jak to tenkrát bylo s nemocností dětí…

 Jak neprohrát boj s infekcemi?

Na jedné straně stojí obří farmaceutické firmy a oficiální postoj klasické medicíny, hlásající, že očkování nás zachránilo před vymíráním na infekční choroby. Na straně druhé se nacházejí zpochybňující postoje alternativní celostní medicíny a také řada rodičů s negativními zkušenostmi a pochybnostmi. Pro zjednodušení budu tedy v následujícím textu medicínu rozdělovat na dvě větve ? na klasickou a na přírodní.

Klasická medicína argumentuje čísly, výzkumy a statistikami. Prohlašuje, že pracuje na principu medicíny založené na důkazech. Těmi jsou myšleny různé klinické studie a jejich shrnutí, které potvrzují, nebo naopak vyvrací účinky léků, zjišťují jejich vedlejší účinky a jejich působení na lidský organismus. Tato medicína vytváří složitý systém pokynů, doporučených postupů, který má pomoci lékařům léčit a rozhodovat se na základě statistiky. Klasická medicína vytýká alternativním směrům, že se spoléhají na pocity, představy, zkušenosti, které však nejsou podloženy těmi správnými důkazy.

Předsudky a tabu

Otázkou je, zda opravdu můžeme klinickým studiím stoprocentně věřit a zda má klasická medicína potřebné důkazy, že očkování je prospěšné a že vymýtilo nebezpečné infekce. Nestaví v tomto případě také spíše na pocitech a předsudcích? Kdybychom udělali anketu a náhodných respondentů se zeptali, co podle nich stojí za vysokou dětskou úmrtností v historii, většina odpoví asi dost podobně: malé děti umíraly hlavně na infekční choroby. Bylo tomu ale opravdu tak? Tento názor jsme slýchávali ve škole, přejali ho z knih, médií a dalších sdělovacích prostředků. Ale důkazy, že děti opravdu umíraly na záškrt, černý kašel, spalničky, neštovice a další infekční choroby, proti kterým se dnes plošně očkuje, nemáme. Zdrojem informací z této doby jsou církevní knihy ? matriky narozených a zemřelých, které vedl a sepisoval místní farář. Byl to také on, kdo u zemřelých posuzoval příčinu smrti, protože lékaře si v té době mohli dovolit jen ti nejbohatší. Existovala jakási tabulka příčin smrti, ze které pak farář vybíral. Buď zapsal, co mu řekli rodiče či porodní bába, anebo to, co si myslel.

Nemoce a pořekadla

V prvních klasifikacích byly nemoci rozdělovány do tří skupin ? obyčejné, místní a epidemické, zbytek byly úrazy a jiná neštěstí. Až okolo roku 1870 byla zavedena podrobnější kategorizace. Jenže co nám řekne údaj, že dítě umřelo na vrozenou slabost, psotník, na úbytě (tuberkulózu) nebo jiné plicní či střevní onemocnění? Je to opravdu dostatečný důkaz epidemií chorob, proti kterým se dnes očkuje? Pro zajímavost ? mezi nejčastější příčinu úmrtí dětí patřil psotník, který označoval křeče. Pravděpodobně to byly křeče způsobené nedostatkem minerálních látek, nízkou hladinou krevního cukru, mohlo se jednat i o vrozenou epilepsii nebo jiné onemocnění doprovázené křečemi. Nejvíce dětí umíralo těsně po porodu a v následujícím roce. Je také zajímavé, že mnohem více úmrtí v dětském věku bylo zaznamenáno ve městech než na venkově. Pravděpodobně to souvisí hlavně s otázkou výživy. Většina městských obyvatel žila v nuzných podmínkách, a měla tudíž horší přístup k potravinám než lidé na vesnicích. Rizikovější pro porod byly také zimní měsíce. S tím souvisí i lidové rčení: Svatba v máji, do roka máry. Předpokládalo se, že žena většinou ihned po svatbě otěhotní a porod v únoru byl velmi rizikový jak pro dítě, tak pro matku.

Co očkování vyřešilo?

Hodnoty kojenecké úmrtnosti se v minulosti v různých obdobích hodně lišily. V době, kdy byl relativní klid, nebyly války a hladomory, mělo šanci na přežití mnohem více dětí. Počet dětských úmrtí většinou strmě stoupal v období válek nebo jiných nepokojů. A pokud se zamyslíme nad životním stylem, uvědomíme si, že chudé rodiny tehdy měly běžně třeba deset dětí. Matka byla z porodů, těhotenství a kojení velmi vyčerpaná, proto se děti nerodily v dobré zdravotní kondici. Většinou musela pracovat i s malými potomky a nemohla jim věnovat tolik péče, jako je běžné dnes. Děti se někdy rodily i během práce na poli a často došlo k jejich podchlazení. Aby dobře spaly, vařil se dětem často makový odvar. Kolik jich tedy mohlo například zemřít v důsledku otravy? Je zajímavé prostudovat si grafy dětské úmrtnosti. Uvidíme, že hodnoty u nás prudce klesly už v padesátých letech, tedy před zavedením plošného očkování.

Můžeme vůbec srovnávat éru minulou s dnešní moderní dobou, kdy lidé mají dostatek výživy, lékařská péče je dostupná pro všechny a díky chirurgii dokáže vyřešit mnoho vrozených vad, úrazů a dalších problémů? My vlastně nevíme, kolik dětí v minulosti opravdu zemřelo v důsledku infekce a kolik na podvýživu, špatné životní podmínky nebo vrozená postižení. Dětská úmrtnost je dnes obecně velmi nízká.

  • Velkou roli hraje prenatální diagnostika a možnost umělých potratů geneticky poškozených plodů. Protože se některé děti nenarodí, statistiky dětské úmrtnosti se uměle snižují o několik procent.
  • A nezapomínejme ani na předčasné porody ? před termínem se rodí přibližně 8 % dětí. Většina z nich ale dnes naštěstí díky špičkové lékařské péči přežije.

Jak tedy můžeme vědět, že problémy s dětskou úmrtností vyřešilo právě očkování? Kde jsou důkazy, které klasická medicína od alternativních směrů vyžaduje a sama je nemá? Je velmi pravděpodobné, že by dětská úmrtnost byla stejně nízká, jako je dnes, i bez plošného očkování.

To, co dětskou populaci v současnosti trápí, je však nárůst chronických problémů. Více než třetina dětí trpí alergiemi, ekzémy, astmaty a dalšími potížemi. Neobvyklé nejsou ani autoimunitní záněty kloubů, střev a dalších orgánů. Vysoká je také nemocnost obecně, děti trpí opakovanými infekcemi. Nutně se tedy musíme ptát, zda tyto potíže nevznikly jako důsledek proočkovanosti populace.

 Zdroj: Bulletin Joalis info 2/2018, článek Jak neprohrát boj s infekcemi?

Autor: Mgr. Marie Vilánková

Redakčně upraveno

Ilustrační foto: www.shutterstock.com