Stíny naší duše I: Když ztrácíme moc nad životem

Každý si v sobě neseme černý pytel nevyřešených problémů, vlastností, stínů, které nám nahánějí strach ze sebe samých. Stíny neodpovídají představě dobrého člověka. Odmítáme je ve svém vědomí tolerovat. Stíny jsou potlačenými stránkami naší osobnosti a stávají se příčinou našich nemocí…

Emoční programy jsou zpracovávány určitými částmi mozku (například amygdala hraje hlavní roli při rozhodování, zda máme z nastalé situace strach, a tudíž ovlivňuje také prožívání radosti). Pokud je nějaká struktura poškozená, nemůže správně probíhat zpracování informací, asociační a emoční procesy a vznikají chybné výsledky, které ovlivňují celý organismus.

Co je zdraví?

Většině lidí se v souvislosti s tímto pojmem vybaví absence nemoci. My ale víme, že skutečné pevné a dlouhotrvající zdraví znamená rovnováhu, tedy schopnost vyrovnávat se se všemi vnějšími i vnitřními vlivy. Každý člověk se narodí s určitou genetickou výbavou. Primárním cílem každého organismu je přežití a rozmnožení a právě ona rovnováha je nutnou, nikoli jen dostačující podmínkou pro přežití. Udržení rovnováhy je alfou omegou života. Homeostáza (rovnováha) se projevuje jak na úrovni fyziologické, tak na úrovni psychologické – v tom případě hovoříme o emocionální rovnováze. K dosažení rovnováh potřebujeme zdravý mozek, který dokáže zpracovat to obrovské množství informací a rovnováhu správně nastavit.

Člověk se na rozdíl od většiny zvířat rodí jako nehotový. Mladé hříbě může již několik minut po porodu vstát a běžet se stádem, je tudíž téměř soběstačné. Lidské mládě tvoří několik měsíců s matkou organický celek a je s ní emočně spjato. Mozek není hotový, stále v něm probíhá překotný vývoj a rychle se zvětšuje. Tento vývoj není možné dokončit v lůně matky, protože by nebylo možné porodit dítě s velkou hlavičkou. Vytváří se tak dokonalý mozek s velkou kapacitou a možnostmi. Má to však svou daň: vzniká také velké množství vzpomínek, které jsou propojeny s konkrétními událostmi. Při nitroděložním vývoji si plod zopakuje evoluční proces. Evoluce všechny informace ukládá do organismu, předává je dál a doplňuje novými znalostmi. Rodíme se se všemi instinkty a reflexy zvířat. Emoce jsou na instinktech založeny, odehrávají se v našem podvědomí a ovlivňují nás více, než si dokážeme připustit.

Zakázané ovoce 

Etymologicky bychom mohli pojem „nemoc“ interpretovat jako ne-moc, čili jev, kdy nemáme moc, kontrolu nad svým životem. Nemoc je neschopnost udržet rovnováhu, která je pro život potřebná. Každý chce být v rovnováze, která plodí radost a štěstí. V našich instinktech máme naprogramováno, že každý chce být šťastný a zažívat radost, to je ukazatel, že se náš život ubírá správným směrem. Moderní svět však našim vrozeným vzorcům prožívání nepřeje. Emoce jsou v dnešním světě něčím nevhodným, nepřijatelným, a proto také často potlačovaným. Přesto však jsou pro přežití a zdraví člověka naprosto zásadní, neboť náš život organizují a řídí. Jsou prostředkem k vyhodnocení vnitřního i vnějšího prostředí, ohodnocují naši budoucí činnost ve světě, podmíněnou našimi vnitřními stavy.

Společnost obecně považuje nemoc za poruchu těla a myslí si, že tento defekt se dá jednoduše mechanicky opravit: něco se přišije, něco uřízne, něco utlumí, něco podpoří. Když se na záležitost nemoci podíváme očima informační medicíny, zjistíme, že každá nemoc je poruchou zpracování informací. Emocionální sítě hrají důležitou roli. Zdravý člověk dokáže přežít za jakýchkoli podmínek, má schopnost se adaptovat. Pokud selže autoregulace organismu a schopnost vyhodnocovat situace a reagovat na ně, obvykle se objeví nemoc.

Emoce, nemoce a pocity

Emoce předchází pocitům. Když se například dostaneme do nebezpečí, pak se jako obranný mechanismus objeví strach, který je v celém těle. Podobné jsou emoce v celém organismu i při depresi i úzkosti. Emoce vznikly z jednoduchých reakcí organismu umožňujících přežití. Něco je přitahuje, například potrava a příznivé životní prostředí, nebo je naopak něco odpuzuje, například jed. Když cítíte úzkost, cítí ji každá buňka v těle a reaguje na ni.

V momentě, kdy provádíme účinnou detoxikaci, zbavujeme naše orgány, tkáně a buňky, tedy nejen mozek, závadných emočních programů. Nad emocemi stojí pocity strachu, vzteku, radosti apod. Překládají stav života do řeči vědomí, pocit je myšlenkou těla. Potlačování pocitů mimo vědomí je základem psychosomatiky. Pocity se zesilují a zesilují, až vzniknou příznaky. Tělo volá a volá stále silněji, až z toho vznikne nemoc. Pocity jsou strašně důležité, protože otevírají bránu pro kontrolu a ovlivnění automatizovaných emocí. Jedině díky nim si můžeme emoce uvědomovat, měnit své modely chování, prožívání a změnit tak i automatické programy.

Každé chování je determinováno prožíváním. Naše osobnost je stvořena z těchto automatických programů, tzv. emocionálních sítí, které jsou podstatné pro řešení životních událostí. Organismus tíhne k jednotě a vyhýbá se konfliktům. Tuto jednotu udržuje vědomí, které racionalizuje a pomocí vůle kontroluje způsoby chování jednotlivce. Ve vědomí si udržujeme programy, jak se v určitých situacích chovat a jaké hrát sociální role. Pokud jednáme v souladu s nitrem, je to v pořádku. Pokud proti nitru brojíme a potlačujeme emoce, je to pro organismus energeticky velmi náročné a v důsledku to vede k somatizaci potíží.

 

V příštím díle se blíže seznámíme s našimi stíny a řekneme si, co je způsobuje. 

Zdroj: Bulletin Joalis info 5/2015, článek Stíny naší duše

Autor: Mgr. Marie Vilánková

Redakčně upraveno

Ilustrační foto: www.shutterstock.com