O Vánocích a (ú)klidu

Miluji Vánoce. Jako dítě i dospělá. Vzpomínám na to, jak jsme jako děti seděly v kuchyni, zpívaly koledy a čekaly, až přiletí Ježíšek. Řadu let jsem žila v přesvědčení, že jsem ho skutečně viděla.

Z kuchyně vedly prosklené dveře do chodby. Najednou jsem zahlédla bílou postavu s prohnutými zády. Nebo to byla křídla? V mých představách byl Ježíšek krásný. Ten rok jsem dostala plyšového houpacího koně. Došlo mi to možná, až když jsem byla dospělá. Vzpomínám na hraní koled na půlnoční mši ve vymrzlém kostele, na zpěv starých babiček. Milovala jsem pohádku Tři oříšky pro Popelku. Nejraději jsem měla scénu, jak Popelka ujíždí na princovo koni, a představovala jsem si, jak stejně jako ona cválám sněhem. Ve skutečnosti se ve mně míchají skutečné vzpomínky a snové představy, které jsem si neustále ve své mysli vytvářela. Vánoce pro mne od dětství byly pojené se setkáním naší široké rodiny. A jsem moc ráda, že to platí dodnes.

Kouzlo Vánoc jsem si přenesla i do dospělosti. Doba adventu, Vánoc a Nového roku má pro mne zvláštní náboj. Zároveň chci mít Vánoce takové jako v dětství a k tomu prostě uklízení, pečení cukroví, zdobení perníků, vyrábění dekorací a výzdoby patří. Letos je situace trochu složitější. Díky vydání knihy, jejímu křtu, propagaci a mnoha dalších pracovních akcí, mám letos velké zpoždění. Naštěstí jsem řadu věcí připravila v předstihu. Zelenina sklizená ze zahrádky je uskladněná ve sklípku. Brambory pěstujeme u rodičů na poli. Kapry máme z našeho rybníka. Výlov pravidelně probíhá v říjnu a kapři pak čekají v sádkách. A houby na tradiční kulajdu jsem nasbírala letos na podzim. Bylo nádherné počasí a hříbků byl plný les. Ano, jsem z vesnice. Řada věcí je jednodušších, jiné jsou naopak složitější. Ale neměnila bych.

Doby, kdy jsem vymýšlela experimenty v kuchyni, jsou dávno pryč. Pokusům s cukrovím z celozrnné mouky oslazené melasou se děti už jen smějí. Pochopila jsem, že se nic nestane, když sváteční cukroví bude tradičně udělané a bude chutnat všem. V čem ale neslevuji, je kvalita surovin. To nejlepší máslo, mouka, třtinový cukr, domácí zavařeniny, kvalitní vysokoprocentní čokoláda, oříšky a mandle. Ještě jsem péct nezačala, ale naštěstí jsem docela rychlá, tak věřím, že vše stihnu. Tento víkend jsem věnovala skládání dříví a úklidu. Ano, Vánoce by mohly proběhnout i v zaprášeném, neuspořádaném bytě. Já bych se ale necítila dobře. Potřebuji si sama svůj domov jednou za čas uklidit, vyházet staré, nepotřebné věci. Většina jich může ještě posloužit, ty rozdávám, a co už je k ničemu, putuje do tříděného odpadu.

Cítím, jak se spolu s předvánočním úklidem zbavuji i nepovedených situací, různých křivd, smutků. A s nadějným očekáváním chci vstoupit do nového roku. Těším se, jak si o Vánocích vyberu z hromady nakoupených knížek a pustím se do čtení. Za poslední dva roky jsem prakticky nepřečetla žádnou knihu (kromě Počátku od Dana Browna), přestože čtení miluji. Zakázala jsem si to, abych při psaní své knihy měla jen své myšlenky a nebyla ovlivněna jinými. Těším se na příští rok. Moc si přeji, abych se zase v svém nabitém programu dokázala ztišit, zastavit a vnímat přírodu. Jen tak přichází nové nápady a myšlenky. Jsem šťastná, že kniha je na světě. Zároveň cítím, že je třeba jít dál.

Přeji Vám i sobě a svým dětem, celé rodině, ať prožijete příští rok v radosti, zdraví a plní se Vám vaše niterná přání.

                                                                                                                                      Marie Vilánková

                                                                                                                                     17.12.2018