Stíny naší duše III: Posviťme si na ně!

Perský básník Saadi von Shiraz říká: „Hluboko v moři leží ukryté poklady nezměrné hodnoty. Jistotu najdeš na břehu.“

Stíny jsou určité dovednosti, které neumíme správně používat, a proto je vytlačujeme ze svého vědomí. Je nutné si uvědomit, že součástí života je proces učení. Vnímejme tedy stín jako příležitost něco získat, osvojit si, naučit se. Pokud stín potlačujeme, nezmizí. Vstupuje do našeho života v podobě symbolů, snů, vnitřních obrazů, ale i nemocí, závislostí, fóbií, nočních můr… Téměř ve všech pohádkách a mýtech sestupují hrdinové do podsvětí, bojují s draky, netvory, zlem. Tato činnost je integrací stínu do jejich života. V pohádkách představují jednotlivé postavy části naší duše (ježibaba, žabí princ, netvor,…), které získaly převahu a čekají na osvobození skrze přijetí. Princezna políbí žabáka, kráska se vrací k netvorovi… V pohádkách je to láska, co integruje stín. Láska a především sebeláska, odvaha být věrný sám sobě, být autentický. A tak by to mělo být i v reálném životě.

Pokud se stínem budeme bojovat, odmítat ho, dáváme mu tím neskutečnou sílu. Je nutné se s ním střetnout, „sestoupit do podsvětí“ naší duše, vytáhnout kostlivce ze skříně, poznat a pochopit, proč tam je.

Polarita a extrémy

Náš svět od fyzikálních zákonů po sociální vztahy je založen na polaritě. Život se rozvíjí ve světě protikladů mezi dvěma póly. Každý systém i organismus se snaží dosáhnout úplnosti a jednoty, což znamená sjednocení polarity. Poznání dobrého i zlého. Kdo chce ze světa odstranit pouze jeden pól, nevědomě jej posiluje. Jak se říká: Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Nesjednocená polarita vyvolává nerovnováhu. Jedná se o tzv. princip rezonance, kdy podobné přitahuje podobné. Přitahujeme tak k sobě podobné lidi, ale také naše problémy mohou přitahovat další podobné problémy. Vznikající nerovnováha pak žene organismus do stále většího extrému, který vede ke zhroucení.

Klíčem k duševnímu i fyzickému zdraví a moudrosti je rovnováha, která vyřeší problém v počátku a nemusí k takovému zhroucení vůbec dojít. Každá vlastnost je pro nás potřebná. Neměli bychom mluvit o špatných vlastnostech, ale spíše o nepochopení, nezvládnutí určitého principu. Každá negativní vlastnost v sobě nese jádro, které bude prospěšné, pokud se jej naučíme používat. Například lakota v sobě nese i zárodek hospodárnosti (pozor, jejím extrémem je rozhazovačnost). Další negativní vlastností bývá závist. Co ta v sobě nese? Soutěživost, motivaci dosáhnout určitých cílů. Opakem je rovnostářství, které může být v životě nebezpečné protože nejsme všichni stejní. Podobně bychom mohli rozebrat jakoukoli špatnou vlastnost a našli bychom v ní nějaký obsah, význam, dokonce kvalitu.

Chybou je moc, ale i málo

Zkrátka jakákoli nerovnováha. Je třeba pracovat s principem, musíme ho pochopit a naučit se ho používat. Každou vlastnost můžeme zařadit do čínského pentagramu, v detoxikaci je proto nezbytné zaměřit se na konkrétní orgán. Pokud bude toxicky zatížen, je nemožné uvést princip do rovnováhy.

  • Pokud budou například toxiny ve slezině, bude narušen vztah k hodnotám, i k sebehodnocení. Podobně játra ovlivňují motivaci a schopnost konat.

Emocionálně ploší lidé jsou odříznuti od emocionálních procesů, tudíž je ani nemohou řídit a udržovat v rovnováze. Proto se projevují v extrémech a často je vnímám jako zlé. Většinou za tím však stojí obrovské trauma, množství psychocyst, které ovlivňují přístup k pocitům. Kromě pentagramu je samozřejmě nutné očistit mozkové struktury, které zpracovávají emoce.

Jak poznám své stíny?

Stíny jsou tím, co nás rozčiluje ne na sobě samých, ale především na druhých. To, co nás vytáčí na ostatních, bývá to, co jsme nezpracovali nebo potlačili sami v sobě. Stíny si projektujeme do vnějšího světa, do osob, situací a často jim přikládáme význam který nemají. Podezříváme druhé ze špatných úmyslů. Jsou to negativní vlastnosti, které nás rozčilují a nedokážeme proti nim zakročit s klidnou hlavou a bez negativních emocí. Jenže se jedná pouze o připomenutí našeho vlastního nezpracovaného stínu.

Nezavírejme oči před negativními jevy, ale ani nesuďme druhé podle sebe. Právě druzí lidé jsou často jen zrcadlem našich vlastních stínů. Podobně i to, co obdivujeme na druhých, čeho si vážíme, bývá předmětem naší úcty, bývá i naším vlastním neuvědomělým aspektem. Takoví jsme, jenom to nevnímáme. Naše podvědomí se snaží stíny zakrývat. Často tedy zdůrazňujeme opačné vlastnosti, snažíme se utajit skutečnost a konáme demonstrativní skutky. Proto často vtipné, extrovertní osoby v sobě ukrývají hluboký smutek, dokonalý pořádek ryje vnitřní rozháranost, slabí muži předvádí svou odvážnost a zbytečně riskují. Chováme se obráceně, než jak se cítíme. Také proces zrcadlení a rezonance nám přitahuje do života události, vztahy, situace, které nás nutí ke konfrontaci se stínem. Projevují se v symbolické rovině jako úrazy určitých částí těla a typická somatická onemocnění.

Informační medicína může výrazně pomoci k vysvobození od těchto stínů. Musíme ale také zapojit vlastní úsilí, s pocity nebojovat, nezahánět je, nesnažit se je přehlušit. Potřebujeme daný pocit naopak prožít, poznat jej zblízka, pochopit ho. Jedině tak se můžeme dostat k samotnému zdroji, uvědomit si nenaplněné potřeby a začít s nimi pracovat. 

Zdroj: Bulletin Joalis info 5/2015, článek Stíny naší duše

Autor: Mgr. Marie Vilánková

Redakčně upraveno

Ilustrační foto: www.shutterstock.com