Další kapitolou v tématu očkování jsou samotné infekční choroby. Co uvádějí staré kroniky? Na co děti dříve nejvíce umíraly? Je očkování skutečně všespásné? 

Choroby 

Udává se, že děti umíraly nejvíce na choleru (bakterie Vibrio), břišní tyfus (Salmonella typhi), spálu (angína způsobená streptokoky), úplavici (bakterie Shigella nebo prvok Entamoeba histolytica), pravé neštovice (poxvirus Variola) nebo tuberkulózu (Mycobacterium Tuberculosis). Méně často jsou zmiňována úmrtí na záškrt, spalničky a další infekční onemocnění. Všimněte si, že většina těchto nemocí tedy vymizela z jiných důvodů, než je samotné očkování. Velkou roli hraje hygiena, výživa, plošné používání antibiotik. Je důležité si uvědomit, že infekce jsou nejdůležitější příčinou řady zdravotních problémů. Mikroorganismy jsou živé formy života, které se snaží o rozmnožení a tedy rozšíření do populace. Neustále probíhá soutěž mezi různými původci onemocnění a našim imunitním systémem. Mikroorganismy mají svou inteligenci a ke svému šíření používají různé strategie. Některé mohou svoji šanci využít v těžkých obdobích, jako jsou třeba války. Právě v dobách konfliktů je hodně lidí oslabeno stresem, nedostatkem potravin a trpí nedostatečnou hygienou. Infekce zmutují, změní se tak, aby populace proti nim neměla vytvořenou imunitu. Mikroorganismy se šíří a začnou napadat velkou část obyvatelstva. A je tu epidemie, při které řada lidí zemře. Postupně si však lidé vybudují obranné mechanismy a stanou se vůči nákaze imunními. Jiné infekce třeba zase sází na menší zdravotní  problémy ? člověk tedy nemusí ulehnout do postele, chodí dál mezi ostatní a mikroorganismy se množí. To se děje hlavně v dnešní době. Infekce pak vyvolávají chronické záněty. V podstatě všechny zdravotní problémy jsou zapříčiněny stresem a emocemi, které ale velmi úzce souvisí s mikrobiálními ložisky a jejich manipulativními programy.

Očkování není všespásné

Svět mikroorganismů není neměnný, neustále se vyvíjí. A to mnohem rychleji než my. Bylo by naivní domnívat se, že když děti naočkujeme proti mikroorganismu, který je dnes běžně v populaci, tak jim zaručíme doživotní imunitu. Mikroorganismus většinou zmutuje a jeho nový klon se v populaci začne šířit místo toho původního, proti kterému se očkovalo/očkuje. Dostatečným důkazem je vakcína proti papillomavirům (HPV), kterých je řádově 60 typů. Očkuje se přitom maximálně proti šesti z nich. A čím více lidí bude proti nim naočkovaných, tím více se začnou rozšiřovat jiné typy a hlavně budou vznikat nové. Často ti, co jsou očkováni, onemocní snáze než ti, kteří infekci prodělali přirozeně. Není divu. Náš imunitní systém je velmi chytrý a daný patogen si pamatuje podle mnoha znaků. Když pak v mikrobiální říši potká blízkého příbuzného, bude si s ním vědět rady. Do očkovacích vakcín se dávají vybrané malé části mikroorganismů. Také imunitní reakce není díky injekční aplikaci komplexní a tolik účinná. S málokterou infekcí se totiž potkáte tak, že je vpíchnuta přímo hluboko do organismu. Nicméně některé infekce z dnešní populace opravdu vymizely ? záškrt, pravé neštovice, dětská obrna. Můžeme ale s definitivní platností říci, že je to opravdu pouze zásluha očkování?

Ilustrační foto: www.shutterstock.com

Poradna