Pokud chceme život pochopit, nesmíme na organismus nahlížet jako na materii. Často ho vnímáme "jen" jako určitou masu. Každý orgán má na starosti něco jiného.
Vše souvisí se vším
Mnozí vnímají tělo jako stroj, představují si, že když se pokazí určitý orgán, je třeba ho ovlivnit pomocí léků nebo zasáhnout operací a chirurgicky ho opravit. My se ale teď na tělo podíváme z jiného úhlu. Co je tělo, z čeho je vytvořeno? Z bilionů živých buněk. A ty mají jeden společný cíl. Přežít. Základní jednotkou těla je lidská buňka schopná samostatného života. Na začátku jsou dvě pohlavní buňky. Vajíčko od matky a spermie od otce a obě si nesou svoji genetickou výbavu, kde je uloženo velké množství informací důležitých pro vytvoření nového organismu; pro metabolismus, pro imunitu. Ale jsou zde také informace o evolučním vývoji, minulosti našich rodů, od jednoduchých instinktů až po celou řadu složitých emočních, stresových programů vybudovaných na základě zkušeností předků. Každá živá buňka má v sobě uloženo nepředstavitelné množství informací potřebných pro život. První buňka se množí, vznikají z ní další stejné buňky a z nich se tvoří specializované tkáně a orgány. V průběhu života se ale soustředí na různorodé úkoly, jejich stavba těla se přizpůsobí dané funkci a vypadají různě. Každá buňka těla je samostatná živá entita. Pokud bychom ji vzali z těla, zajistili jí vhodné prostředí, vhodnou teplotu, dostatek živin, bude žít a případně se i rozmnožovat dělením. Co je tedy naše tělo? Hromada primitivních, živých buněk. Teď si představte, že vše, co umíte, že žijete, je závislé na tom, zda vaše primitivní, jednoduché buňky spolu umí komunikovat. Kdyby spolu komunikovat přestaly, tělo by se doslova fyzicky i mentálně rozpadlo. Součástí jejich komunikace je vytváření bílkovin a dalších sloučenin, kterými se buňky vzájemně drží. Třeba kožní buňky se drží pevně, aby mezi nimi nebyly volné prostory, a do těla se tak nedostávaly škodliviny zvnějšku a zároveň neodtékaly potřebné tekutiny s živinami volně do okolí. Každý člověk toho umí spoustu. Umí chodit, házet míčem, umí číst a psát, kreslit, mluvit, zpívat. Když zablokujeme komunikaci mezi buňkami, v tu chvíli nedokážou vůbec nic. Ani se pohnout, natož něco přečíst, nebo dokonce tomu rozumět. Lidské tělo je zcela závislé na komunikaci a spolupráci svých buněk. Odpověď na otázku: "Co je naše tělo?" tedy zní: Je to hromada živých, primitivních buněk. Je třeba ale dodat, že díky tomu, že spolupracují a komunikují, vytvářejí úžasný celek: lidskou bytost s vědomím, která zvládne někdy až neuvěřitelné věci. Buňky jsou nosičem a vykonavatelem informace o nás, o naší duši. Aby organismus jako celek přežil, je nutné, aby se uměl vyrovnat s různými změnami ve svém okolí i změnami uvnitř těla. Společenství buněk se musí udržet v potřebné vnitřní rovnováze neboli homeostáze. Co to znamená? To se dočtete v mé knize :-).
výňatek z knihy Léčba informací
Ilustrační foto: www.shutterstock.com