Médium: Téma, č. 8/2020
Badatelka v oboru teorie informační medicíny, lektorka řízené a kontrolované detoxikace organismu a spoluzakladatelka značky Joalis MARIE VILÁNKOVÁ se od studia na matematicko-fyzikální fakultě dostala k imunologii, psychoneuroimunologii a mikrobiologii. O tom, co způsobuje stres v lidském těle, něco ví.
Co je to vlastně stres?
Myslím si, že stres je nadužívaný, trochu až vyprázdněný pojem. Většina ví, co znamená, ale téměř nikdo neví, jak s ním nakládat. Vyžaduje to vnitřní změnu, přestavbu emočních a stresových vzorců. Právě ty stresové reakce vytvářejí. Stres je reakce organismu na změny v okolním prostředí nebo i uvnitř nás, například na nákazu infekcí nebo na zranění. Organismus neustále vyhodnocuje ohromné množství informací, a když se rozsvítí kontrolka, že ho něco ohrožuje, že dochází k narušení vnitřní rovnováhy a je třeba jednat, spustí stresovou reakci.
Na čem záleží, jak silná bude?
Vyhodnocení situace závisí na tom, zda jsme se s podobnou situací setkali a jak to dopadlo. Proto také stresory, tedy události spouštějící stres, nejsou univerzální a i na podobné události reagují lidé různě. Stres vede k aktivaci tělesných systémů, které umožňují zvýšit výkonnost, využívá rezerv organismu. Problém je, když stresové podněty trvají dlouhou dobu a často se opakují, rezervy se vyčerpají, dochází ke změnám v imunitě, a postupně mohou vzniknout i zdravotní problémy.
Co se stane?
V těle nastává poplach, samozřejmě intenzita a délka je různá, podle toho, jak organismus situaci vyhodnotil.
Jak ten poplach vypadá?
V první fázi je aktivována část vegetativního nervového systému, která není ovládaná vůlí, sympatikus, jenž aktivizuje celý organismus. Ovládá hladké svalstvo, aktivuje produkci stresových hormonů v nadledvinkách, zvyšuje srdeční frekvenci, mobilizuje energii.
Každý z nás ten stav zná například při leknutí, kdy se rozbuší srdce, naskočí „husí“ kůže, ztuhnou nohy. Reakce probíhá prakticky v celém těle, ovlivňuje tělesné pochody, imunitu, metabolismus, chování, myšlení. Součástí poplachu je i výběr strategie, jak budeme reagovat, a to ovlivňuje druhou fázi.
Tedy boj, útěk či ustrnutí?
To jsou základní strategie a další reakce jsou ovlivněné jejich výběrem. Organismus přepne na autopilota, protože nemůže ztrácet čas přemýšlením, v přírodě bylo většinou potřeba reagovat hodně rychle, a koná. Jakou strategii organismus vybere, je dáno temperamentem, životními zkušenostmi, ale i zdravotním stavem, například zda je v organismu dostatek kyslíku, zda v něm neprobíhá zánět a podobně. Problém většinou nastává, když se opakuje jeden typ reakce, například ustrnutí.
V čem je problém?
Při zmrazení dochází k omezení pohyblivosti - kdo se méně pohybuje, ten je méně nápadný. Ale dlouhodobě tento stav míří k narušení výživy kloubů a k artróze. To pak vede ke zkratkovitým vyjádřením v psychosomatice, že oslabené ledviny způsobují problémy s klouby. Přitom je to jasný, logický řetězec, kdy dlouhodobě prožívaná úzkost, která může být způsobená i toxiny, jež vylučují ledviny, vybírá při stresu reakci ustrnutí a vede ke kloubním problémům.
Mají na nás vliv jen vnější okolnosti?
Stresy nemusejí pocházet jen z našeho okolí, velkou část si vytváříme sami, svými myšlenkami. Třeba takové stresy z vlastní nedokonalosti, z přehnaných očekávání, z porovnávání se s ostatními, kde hraje negativní roli i fiktivní „dokonalost" na sociálních sítích, mohou být zdrojem dlouhotrvajícího stresu.
Čím je daná odolnost vůči stresu?
Ve velké míře je to dáno hlavně tím, jak zdravý máme organismus a v jaké jsme tělesné kondici. Pro zvládání stresu je důležitá tvorba nových neuronů, k té dochází jen ve zdravém mozku a kondice mozku je velmi závislá na zdravé imunitě. Věk mozku nezávisí tak úplně na tom, kdy jsme se narodili, ale na našem „imunitním stáří“. Lidská bytost je velmi složitý informační systém tvořený živými, samostatnými buňkami, které spolu komunikují a vytvářejí inteligentní síť. Zdravý je ten, jehož buňky mezi sebou dobře a bez blokací komunikují.
Co pro to můžeme udělat?
Asi nejdůležitější je žít ve skutečné radosti. Radost je základní emoce, výsledek tvoření, vzniká, když se organismu něco povedlo, něco nového se naučil, něco „objevil“. To úzce souvisí se vznikem nových neuronů a synapsí. Velkou roli samozřejmě hraje také genetika, protože naše emoční vzorce jsme převzali od předků na základě jejich životních zkušeností. Vzorce se v průběhu života přestavují, obrovský vliv má těhotenství, rané dětství. Vlivy do sebe zapadají složitým způsobem a to, co jednomu dítěti prospěje, druhému v podobné situaci může uškodit.
Jak si lze odolnost vůči stresu vypěstovat?
Není to úplně jednoduché a jedná se o dlouhodobý proces. Stojí na třech základních pilířích - jedním je zdravá psychika, vztahy a z našeho pohledu smysluplná práce, druhý pilíř je zdravé tělo, strava a prospěšný mikrobiom a třetí je dostatek různorodého pohybu venku v přírodě. Samozřejmě se to všechno prolíná a spolu souvisí. Mám čtyři děti a nemám ráda současný trend nadměrného, úzkostného ochraňování dětí.
Proč?
Když má člověk fyzickou sílu, pak má většinou i psychickou. Tak je to zakódované v našem podvědomí. Když vydržím vlézt v zimě venku do ledové vody, pak vydržím i psychickou nepohodu. Děti mají být odmala vystavované pro ně přiměřenému stresu, učit se zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Jinak se potřebné emoční vzorce, zdravě reagující na určité situace, nevytvoří.
Co pro sebe můžeme udělat v dospělosti?
Cíleně měnit emoční vzorce tak, aby při stresové reakci došlo k řešení problému, a ne k jeho odsouvání nebo potlačování. Zde hraje důležitou roli detoxikace orgánů od různých toxinů. Chronické infekce často mění emoční a stresové odpovědi. Připravuji rozsáhlou publikaci o borrelii. Je až neuvěřitelné, jaký má dopad na lidskou psychiku, jak ovlivňuje frustrační toleranci, tedy hranici, kdy je stresová reakce spuštěna. Je také důležité odolnost pěstovat na maličkostech. Začít přetvářet stresové vzorce tak, že do nich doplníme pozitivní zkušenosti.
Lidé ovšem často stres řeší nevhodnými prostředky, jako je pití alkoholu, cigareta nebo sladkosti. Co s tím?
To jsou podvědomé reakce, které se snaží stres zmírnit navozením radosti a potlačením úzkosti, jež stres často doprovází. Stres a emoční reakce jsou v podstatě tělesné stavy a člověk si je může uvědomit přes své pocity. Ty se dají „zfalšovat“ právě jídlem, někdy i léky, drogami. Úzkost, která stres často doprovází, hlavně reakci ustrnutí, je možné tlumit i vyvoláním známých rutinních programů, jež nás uklidňují.
Jaké například?
Může to být právě cigareta, ale i třeba zbytečné činnosti, někdy až obsesivní chování. Stresovaní lidé často trvají na nepodstatných detailech, protože mají pocit, že alespoň něco mají pod kontrolou. Někdy i pozitivně vnímané vlastnosti vyhnané do extrému, například perfekcionismus, workoholismus, mohou být reakcí na stres a škodit nám. Je dobré naučit se stresovou reakci zklidnit působením dechu na vegetativní nervový systém. Jednoduše řečeno - vydýchat to, chvilku hluboce dýchat.
Funguje vám to?
Já jsem se naučila stres rozpouštět v přírodě, a pokud to není možné, pak se alespoň projít venku. Prožít a vnímat emoce, které stres doprovázejí, a pochopit, z čeho mám strach. Fyzický pohyb je velmi důležitý pro spotřebování uvolněné energie, uvolněných stresových hormonů.
Často se mluví o tom, že předcházet stresu lze zdravým životním stylem. Bohužel ve chvíli, kdy člověka drtí nějaké vnější okolnosti, je zdravý životní styl to poslední, na co se soustředí.
Ano, je pravda, že ve stresu nemáme náladu vařit si zdravě, spíš sáhneme po nejjednodušším řešení. Ono to často ani není žádoucí, protože se může stát, že se například zdravá strava stane únikovým prostředkem a pozornost místo řešení problémů zaměříme na jídlo. To je pak prostředkem k tlumení úzkosti, k vytváření pocitu „alespoň něco mám pod kontrolou“, a ve výsledku to může být ještě horší.
Jaký je zdravější přístup?
První pomocí je často sdílení s ostatními. Když chceme stres vyřešit, musíme sami v sobě pochopit, co nám nejvíce vadí, jaké skutečné emoce prožíváme. Zda je to naštvání, nebo strach, smutek, pocity odporu, nespravedlnosti, bezmoci. Sdílení nám může pomoci získat pohled, a často i nadhled někoho jiného.
Jak dlouho člověk vydrží žít v trvajícím stresu a jaké to má pro něj následky?
Pokud nastoupí stres, vyřešíme situaci a zaplaví nás pocity úspěšnosti, pak je vliv pozitivní a můžeme tak prožít velkou část života. Pokud je to ale stres negativní, který dlouhodobě vytváří nepříjemné emoce, v nichž uvízneme, pak je to špatně. Délka je velmi individuální a následky jsou zpravidla zdravotní problémy. Většinou negativní emoce potlačujeme, překrýváme únikovými mechanismy. O to více se transformují v tělesné příznaky.
Které jsou nejčastější?
U našich klientů pozorujeme, že dochází k tělesnému napětí a podle typů emocí se do určitých tkání a orgánů ukládají toxíny, vznikají mikrobiální ložiska a dochází k chronickým infekcím a zánětům. Výsledkem jsou obvykle různé imunopatologie jako alergie, autoimunitní záněty, ale třeba i bolesti kloubů, zad, hlavy. Stále více klientů přichází s psychickými problémy, typické jsou úzkosti, deprese. ■
