Léčba informací

Jak jsme si v minulém článku vysvětlili, herpetické viry jsou velkou číhající hrozbou. Pojďme se spolu podívat na nejčastější druhy…

Řád Herpesvirales je skupina virů, která napadá zvířata.

Rozděluje se na tři základní čeledi.

• Alloherpesviridae – infikuje ryby a obojživelníky. Je rozdělena do rodů Batravirus, Cyvirus, Ictavirus, Salmovirus. Způsobují například nádory ledvin u žab, hemoragické onemocnění ryb, onemocnění sumců, pstruhů a dalších ryb s vysokou smrtností.
• Malacoherpesviridae – bezobratlí živočichové, přirozenými hostiteli jsou měkkýši – ústřice, chobotnice, mořští plži, hřebenatky… Způsobují hlavně nekrózy a zvýšenou úmrtnost larev a mladých jedinců. Zahrnuje rody Aurivirus a Ostreavirus.
• Herpesviridae – herpetické viry obratlovců, přirozenými hostiteli jsou savci, ptáci a plazi.
  • Podčeleď Alphaherpesvirinae – Simplexvirus, Varicellovirus a další
  • Podčeleď Betaherpesvirinae – Cytomegalovirus, Roseolovirus a další
  • Podčeleď Gammaherpesvirinae – Lymphocryptovirus, Rhadinovirus a další

U lidí se můžeme setkat s herpesviry z čeledi herpesviridae. Ta zahrnuje nejen lidské herpetické viry označené i číslicemi (1–8), ale i celou řadu dalších zvířecích virů. Může se stát, že u klienta vytestujete i jiný než lidský herpesvirus. Postupujte stejným způsobem jako u lidských, přípravek Herp® zahrnuje všechny známé herpesviry. Je možné také objednat speciálky buď na jednotlivé podčeledi jako např. Alphaherpesviry, nebo i jednotlivé viry CMV, EBV… Často se s herpetickými viry setkáme i u domácích zvířat. Herpetické viry jsou obzvlášť nebezpečné pro koně, Equine herpes virus z rodu Varicellovirus způsobuje virové zmetání klisen, respirační onemocnění, puchýře na kůži a výtok z pohlavních orgánů.

Alphaherpesviry

Vývojově je to nejstarší skupina herpesvirů. Zahrnuje nejznámější a nejrozšířenější viry.

• Iltovirus – papoušci, hrabaví ptáci – respirační potíže
• Mardivirus – kuřata, krůty, křepelky – ochrnutí končetin, nádory
• Simplexvirus – Human herpes 1, 2 simplexvirus (HSV1, HSV2) – virus herpes simplex
• Varicellovirus – Human herpes 3 varicellovirus (VZV, HHV3) – virus varicella zoster
• nezařazené zvířecí viry – želvy

Rod Simplexvirus – oparový virus – Herpes simplex virus typ 1 a 2 (HSV 1, HSV2)

Oparové viry bohužel nezpůsobují jen kožní a slizniční onemocnění, ale způsobují i degeneraci nervového systému. HSV1 infikuje hlavně obličej, ústa, oči a infikováno je jím 60–80 % populace, nejčastěji nákaza proběhne v dětství. HSV2 infikuje převážně genitálie, jeho rozšířenost kolísá v různých místech světa mezi 7–80 %, v Evropě ho má cca 8–15 % obyvatel. Oba dva způsobují kožní nákazy, postihují oči, mohou způsobit neonatální herpes, encefalitidu, zánět jícnu, dýchacích cest, příznaky mohou být podobné jako při angíně. V akutní fázi se množí v kožních a slizničních buňkách, vznikají balónovité zduřené buňky projevující se jako praskající puchýřky umístěné mezi pokožkou a škárou. Většinou nevznikají jizvy, protože nezasahují do hlubších vrstev kůže. Ve skupince puchýřků dochází k zakalení obsahu a vzniká typická krusta. Na sliznici se projevují jako afty. Postižená místa svědí, bolí, brní, celkově mohou být doprovázeny horečkou a malátností. Tvoří i ložiska v imunitních buňkách zvláště kůže. Virus má několik postupů a dokáže zlikvidovat a neutralizovat protilátky, proto u oslabené buněčné (virové) imunity dochází často k reaktivaci infekce, vyseje se v okolí původní vstupní brány a opět vznikají typické puchýřky. Velmi významným spouštěčem reaktivace je psychosociální stres, ale i různé další stresory – chlad, teplota, UV záření, emocionální poruchy, trauma, menstruace, těhotenství, poruchy zažívání, infekce horních cest dýchacích, rýmy, reaktivaci silně podněcuje i syntéza prostaglandinů například při zánětu, alergii, jiné infekci, při menstruaci, migréně a jiných křečových stavech.

Z kůže a sliznic se viry dostávají do imunitních, nervových a dalších buněk, pronikají do výběžků senzorických, periferních nervů. Poté pak cestují do těla neuronu a dochází k vytvoření ložisek v senzorických gangliích v míše, hlavových nervech a postupně se přesunují i do různých center v mozku. Často bývá zasažen nervus trigeminus. Mikrobiální ložiska v neuronech nejsou tvořena celým virem, jsou uloženy pouze nezbytné informace, podle kterých může být virus znovu sestaven. Zároveň ložiska zastavují obnovu, regeneraci vnitřních částí buňky (autofágii), aby při samoopravě nemohl být zlikvidován. Autofágie je blokována neurovirulentními proteiny ICP3.4 a řadou dalších. Herpetické viry umožňují průnik a přežívání dalších neurotropních mikroorganismů – borrelie, enteroviry (polio, coxsackie), adenoviry, virus parotitidy, viry přenášené krevsajícím hmyzem… a dochází k neurodegeneraci.

Rod varicellovirus – varicella zoster virus VZV (HHV3)

Při první nákaze způsobuje plané neštovice, při reaktivaci se projevuje jako pásový opar. Virus do těla vniká respiračním traktem a spojivkami, pak putuje do regionálních lymfatických uzlin, kde se množí a roznáší se krví po těle, dostává se do jater, sleziny. Virus napadá i lymfocyty, monocyty a v nich se přenáší až do kůže a do sliznic a vzniká typická vyrážka. Komplikací může být pneumonie, encefalitida, zánět očí, glií a neuronů. V kůži dochází ke svědění, příčinou jsou imunokomplexy a aktivace komplementu při jejich odstraňování. Virus vytváří ložiska v neuronech senzorických nervů, ve vegetativním nervovém systému, v míše i v mozku. Patří k nejčastějším příčinám postižení nervové tkáně, velmi často se vyskytuje společně s borelií. Ve starším věku nebo při imunosupresi může dojít k aktivaci ložisek, přibližně po týdnu začnou různé obtíže:

• Výsev pásového oparu – postherpetická neuropatie – syndrom neuropatické bolesti (může přetrvávat řadu let), zasažen periferní i centrální nervový systém – bolest, svědění, pálení, brnění…, citlivost na dotek, necitlivost, slabost, ochrnutí – „jizva“ a zánět na periferních nervech.
• Chronický zánět mozkových a míšních blan (i HSV) – bolesti hlavy, svalů, ztuhnutí krku, trvale nebo opakovaně zvýšená teplota, zhoršení sluchu, zraku, bolesti nervů, tiky, fotofobie, psychické problémy…
• Zánět faciálního (obličejového) nervu – obrna lícního nervu, poruchy sluchu, bolesti uší, nedoslýchavost, tinnitus…, točení hlavy.
• Zánět arterií v mozku – častou příčinou mrtvice.
• Reyův syndrom – zánět mozku, poškození mitochondrií – poškození jater, ledvin, srdce, edém mozku – často spuštěno léčbou acylpyrinem (ložiska alphaherpesvirů), extrémní ospalost nebo agresivita...
• Herpes zoster optalmicus – výsev puchýřků v oblasti I. větve nervu trigeminu.
• Zánět spojivek, rohovky, nekróza sítnice… – zánět oka, postupná ztráta zraku.

K aktivaci může dojít vlivem stresu, imunitního oslabení, kortikoidů, nádorů, chemoterapie, psychosomatické zátěže, UV záření, toxinů (arsen), působením jiné infekce… Na tento virus působí protilátky, proto je jeho opakování vzácné. Dále do tohoto rodu patří velké množství zvířecích virů, některé jsou přenosné na člověka.

Betaherpesviry

Tato podčeleď obsahuje 26 druhů virů rozdělených do 5 rodů.

• Cytomegalovirus – lidé a primáti – patří sem lidský human herpes 5 cytomegalovirus – CMV (HHV5)
• Muromegalovirus – hlodavci, obsahuje myší a krysí cytomegalovirus
• Proboscivirus – sloni, smrtelné hemoragické onemocnění
• Roseolovirus – human herpes 6, 7 roseolovirus (HHV6, HHV7)
• Quwivirus – hostitelem jsou savci, zejména morčata, křečci stromoví a netopýři
• Další nezařazené zvířecí herpesviry

 Rod Cytomegalovirus CMV – human herpes 5 virus HHV5.

Název je odvozen od enormního zvětšení infikovaných buněk a jádra, infikované buňky se zvětšují (cyto – buňka, megas – velký). Infikuje i mitochondrie, poškozuje a tím blokuje apoptózu buněk, proto velmi zvyšuje riziko nádorů a způsobuje řadu problémů souvisejících s poškozenými mitochondriemi – kardiovaskulární onemocnění, metabolický syndrom, autoimunity, únavy, předčasné stárnutí – viz bulletin 3/2023… Vstupuje do organismu sliznicí dýchacího, zažívacího nebo urogenitálního traktu, poté se dále přenáší pomocí krevních imunitních buněk. Množí ve hlavně ve slinných žlázách a ledvinných tubulech, je vylučován slinami a močí. Většinou je to bezpříznaková infekce, někdy má příznaky mononukleózy. Pro úzdravu je důležitá buněčná imunita (cytotoxické T-lymfocyty), funkční slezinový okruh.

Tvoří mikrobiální ložiska v imunitních buňkách – hlavně myeloidní linie (fagocytující buňky –monocyty, makrofágy, eozinofily…, žírné buňky, krevní destičky...), ale i v lymfocytech, v epitelu a sliznici, slinných žlázách, v močových cestách, plicích, játrech, jícnu, střevech, sítnici i nervovém systému. Velmi typické je dlouhodobé zvětšení lymfatických uzlin, ve vážnějších případech i zvětšení sleziny. Velmi závažná je infekce u těhotných, může k ní dojít i z reaktivace, virus proniká přes placentu a napadá plod. Dochází k velmi závažným poruchám mentálního vývoje, hluchotě. Přibližně 1 % dětí má aktivní CMV po porodu, je to po Downově syndromu druhá nejčastější příčina mentální retardace. U dětí jsou pak postižena játra, krvetvorba, mozek. Příznakem jsou červené tečky, dochází k nedostatku krevních destiček, žloutence, hluchotě, zánětu sítnic a poruchám mentálního vývoje.

Má imunosupresivní účinky, z herpetických virů má nejvíce genů, díky kterým dokáže potlačovat vrozenou i získanou imunitu, při jeho latenci dochází k častějším bakteriálním, mykotickým a virovým infekcím. Produkuje cytokin podobný lidskému hIL10, ten potlačuje buněčnou imunitu, specifickou, buňkami zprostředkovanou imunitní odpověď, snižuje množství natural-killers buněk, a to má negativní vliv na progresi nádorů, ale i autoimunit. CMV se podílí na mozkových nádorech, ateroskleróze (jedna z hlavních příčin), zvětšuje se přilnavost krevních destiček, vytváří se krevní sraženiny, riziko infarktů, cévně mozkových onemocnění, zvýšený krevní tlak. Buňky napadané CMV produkují ve zvýšené míře renin, což vede ke zvýšení krevního tlaku. Má vysoký podíl na vzniku autoimunitních onemocnění, velmi typický je pro roztroušenou sklerózu, diabetes I. typu, Guillain-Barré syndrom, revmatoidní artritidu, lupus a systémovou sklerózu, střevní záněty. Podněcuje imunitní systém k vysoké produkci protilátek, protože aktivuje B-lymfocyty, často jsou tyto protilátky zkříženě reaktivní. Tím, že vytváří ložiska v mozku, má i vliv na kognitivní funkce člověka, na jeho koncentraci, pozornost, pohotovost, rychlost zpracování informací nebo na řeč, schopnost vyjadřování a porozumění či na prostorovou orientaci. Statistická analýza prokázala, že nakažení studenti CMV mají v průměru nižší inteligenci než studenti nenakažení. Navíc se zjistilo, že s delší dobou od nákazy se inteligence osob snižuje, a to i tehdy, když se odfiltroval možný vliv stárnutí. CMV je spojován i s demencí, obzvláště s Alzheimerovou, příčinou je chronický zánět, který velmi negativně ovlivňuje mozek. 

Rod Roseolovirus – virus exanthema subitum roseola (6. dětská nemoc)

Human betaherpesvirus 6A (HHV-6A),
Human betaherpesvirus 6B (HHV-6B),
Human herpesvirus 7 (HHV-7)

Nákaza probíhá většinou v dětském věku, obvykle od půl roku do dvou let, do tří let se s ní potkají prakticky všechny děti. Nejčastěji k nákaze dochází slinami od lidí, u kterých se aktivují jejich ložiska. Průběh nákazy je ovlivněn imunitou, u někoho je infekce bezpříznaková, bez problémů, u některých dětí dochází až k několikadenní horečce, často i vysoké, doprovázené typickou nesvědivou vyrážkou na trupu, která se postupně šíří na krk, končetiny a obličej. Komplikací mohou být febrilní záchvaty. Dokonce někdy může vyvolávat křeče i bez horečky. Onemocnění je nazývané šestá dětská nemoc. K reaktivaci při snížené imunitě může docházet kdykoli i u dospělých, většinou pak onemocnění připomíná mononukleózu. Virus napadá hlavně imunitní buňky a lymfatické tkáně – T-lymfocyty, B-lymfocyty, makrofágy, monocyty, kostní dřeň, fibroblasty, oligodendrocyty, mikroglie, buňky epitelu a endotelu, jaterní a mozkovou tkáň, slinné žlázy. Je hodně neuroinvazivní, důležitým místem pro replikaci i latenci je mozek, často jeho limbické struktury – amygdala, hippocampus, rhinální kůra – explicitní paměť. Jeho ložiska mohou souviset s neuropsychickými poruchami. Mnoho studií ukazuje, že hraje roli u pacientů s chronickými, neurologickými problémy – roztroušená skleróza, epilepsie, chronický únavový syndrom…. Často aktivuje EBV. Usnadňuje nákazu virem HIV a dalšími retroviry. Je spojen se záněty mozku, jater, poruchami kostní dřeně, poruchami krevních destiček, jejich nedostatkem a zvýšenou krvácivostí.

Gammaherpesviry

Obsahuje přibližně 40 druhů virů, rozdělených do sedmi rodů. Přirození hostitelé jsou především savci. Způsobují latentní infekce lymfocytů a mají velmi nepříznivý vliv především na imunitu.

• Bossavirus – delfíni
• Lymfocryptovirus – savci, lidé, opice – Epstein-Barrové virus EBV = Lymphocryptovirus humangamma 4 (HHV4)
• Macavirus – savci (ovce, kozy, dobytek, skot, prasata, jeleni…)
• Manticavirus – vačnatci
• Patagivirus – netopýři
• Percavirus – savci, koně – imunosuprese, dýchací problémy, potraty (rozšířen i v ČR)
• Rhadinovirus – savci, lidé, human herpes 8 rhadinovirus (HHV8)
• Nezařazené další zvířecí viry

Rod Lymphocryptovirus – opičí viry, u lidí se objevuje EBV Epstein-Barrové virus –
Human gammaherpesvirus 4 (HHV 4)

K nákaze dochází v dětském nebo pubertálním věku. U dětí je infekce často bezpříznaková, v pubertě je typická infekční mononukleóza. Akutní infekce začíná v ústech, dochází k rozpadu buněk v nosohltanu, postupně se virus dostává do lymfatických uzlin a způsobuje jejich zduření. Nejprve jsou příznaky podobné jako angína, pak postihuje i vnitřní žlázy, slezinu, játra a další vnitřní uzliny. Někdy je onemocnění doprovázené horečkou, bolestmi hlavy, končetin, nechutenstvím, slabostí, otoky. Při oslabené imunitě mohou nastat i komplikace – zánět srdečního svalu, neuritida, meningoencefalitida (zánět mozku a jeho obalů), trombocytopenie (nedostatek krevních destiček – krvácivost), anémie (rozpad červených krvinek). Při akutní nákaze je velmi důležitá buněčná imunita. V těle koluje velký počet T-lymfocytů, které mechanicky poškozují játra. Virus napadá B-lymfocyty, obvykle následuje velmi silná reakce buněčné imunity, aktivují se a výrazně se zvětší množství Tc-lymfocytů i Th-lymfocytů, NK buněk v krvi. Dochází k mechanickému poškození a zatížení jater a sleziny, dochází k hyperplazii (zvětšení) lymforetikulárních tkání (mandle, uzliny, kostní dřeň…). Ložiska tvoří především v B-lymfocytech a lymfatických tkáních, v epitelu nosohltanu a slinných a dalších žlázách. Při zátěži mikrobiálními ložisky i EB viry je typická dlouhodobá únava, subfebrillie, bolesti kloubů, alergie, zvětšení uzlin, záněty hltanu…. Často je příčinou chronického únavového syndromu, Guillain-Barré syndromu (zánět míšních periferních nervů), roztroušené sklerózy. Často nacházeny i u dalších neurologických onemocnění – Parkinson (42 %), Alzheimer (25 %). Je onkogenní a souvisí s lymfomy (nádory lymfatického systému), nasofaryngeálními karcinomy, nádory trávicího traktu, nádory prsu a prostaty.

EBV je ničitelem imunity. Napadá B-lymfocyty a dochází k poruchám protilátkové imunity. Působí jako polyklonární aktivátor, vznikají různé autoprotilátky – revmatoidní faktor, antinukleární, antimitochondriální… a je příčinou celé řady autoimunit. Zde je velmi důležitý včasný zásah buněčné imunity, aby T-lymfocyty a NK buňky dokázaly napadené B-lymfocyty zlikvidovat. Zásadní pro odstranění ložisek je tedy buněčná imunita a okruh sleziny. Potlačuje dělení T lymfocytů, tím poškozuje buněčnou imunitu a zasahuje do jejího řízení. Produkuje vIL-10 (80 %) identický s lidským, tím blokuje aktivitu interferonů, což vede k dalším virovým nákazám. Je tak častou spolupříčinou narušené protivirové imunity. Postupně vzniká imunodeficience, díky poškozeným B-lymfocytům jsou snížené hladiny protilátek, dochází tak i k poškození protibakteriální imunity. Jsou pak časté záněty dýchacích cest, gastrointestinálního traktu, uši, oči, kůže, časté jsou také bakteriální nákazy způsobené mikroorganismy jako haemophilus, streptokoky, pseudomonády, prvok Giardia lamblia…

Rod Rhadinovirus – Human gammaherpes 8 (HHV8)

Hostitelem jsou savci včetně člověka. Napadá lymfocyty, fibroblasty, epitelové a endotelové buňky, ložiska má přibližně 25 % populace. Virové částice se obvykle vyskytují u nakažených ve spermatu, cervikálním hlenu, slinách. Má velké množství genů buněčného původu z tzv. molekulárního pirátství. Indukuje tvorbu kapilár, proliferace buněk, produkuje cytokiny. Příznaky jsou podobné jako infekční mononukleóza. Způsobuje onemocnění Kaposiho sarkom, což je nádor mezodermálního původu. Nádorově se zvrhnou buňky endotelu, výstelky krevních cév i kapilár. Objevuje se na kůži, v ústní dutině i na jiných sliznicích jako zarudlá nebo až nafialovělá skvrna, která se plošně šíří. Způsobuje také lymfoproliferativní poruchy, postižení mízních uzlin se zánětlivými procesy.

Virové toxiny

Velkým problémem virových zátěží jsou nejen viry, ale i virové toxiny, které buňky vytváří na základě virových informací. Virové toxiny jsou tedy látky, které produkují nejen naše buňky, ale mohou to být i jiné mikroorganismy jako bakterie, plísně, buňky parazitů napadených viry. Každý virus v sobě nese velké množství genetické informace, které slouží k výrobě proteinů. Některé z proteinů viry používají pro vytvoření kapsidy, která obaluje informaci ve formě nukleové kapsidy. Obvykle mají viry na svém povrchu řadu bílkovin, které mají usnadnit přichycení částice viru na buňce a proniknutí virové informace do buňky. Řadu virových proteinů ale viry používají pro snižování imunity hostitele, pro snazší šíření do dalších tkání a jsou tedy toxiny v pravém slova smyslu. Herpetické viry produkují řadu toxinů, které působí imunosupresivně – vmw 65, ICP8, ICP34.5, ICP47, EBNA 1-3, MRE... Prakticky všechny části imunitního systému jsou ovlivněny proteiny, mikroRNA nebo dalšími toxiny herpesvirů. Některé lidské herpesviry mohou vést ke vzniku a progresi rakoviny narušením funkce imunitního systému. Dokonce protein gJ chrání nakaženou buňku a ta odolává apoptóze; je to jeden ze způsobů, jak vzniká rakovinová buňka. Jiný protein (ICP) 47 blokuje vystavení virových antigenů na buňku, a tím ji imunitní buňky nemohou odstranit. Herpetické viry produkují řadu virových toxinů, které napodobují lidské cytokiny a regulují a potlačují tím imunitní systém. Například cytokin podobný IL-10 potlačuje vrozenou i získanou buněčnou imunitu, to má negativní vliv na progresi nádorů a také snižuje schopnost imunity poradit si s virovými onemocněními a virovými ložisky.

Detoxikace od herpetických virů je zásadní pro imunitu, zejména pro protinádorovou a protivirovou, důležité pro nervový systém. Je to důležité nejen pro zdraví tělesných tkání, ale herpetické viry mohou negativně ovlivnit i inteligenci, rozumové i emoční schopnosti. Jejich detoxikace není úplně jednoduchá a vyžaduje trpělivost a opakované podávání informačních přípravků, protože ložiska herpesvirů často vznikají již v ranném dětství nebo jsou dokonce vrozená. Pokud je v těle větší množství ložisek, ukazuje se jako nezbytné použít nejen přípravek Herp® v kombinacích s různými dreny podle testování, ale je nutné zaměřit se i na jednotlivé viry pomocí speciálek. Seznam aktuálních speciálek si můžete vyžádat při objednávce. To, že ložiska herpetických virů má více než polovina populace na světě, nesnižuje jejich závažnost a potřebu je z těla odstranit. Naopak, patří mezi velmi závažné toxiny hlavně z dlouhodobého hlediska. Opakovanou a trpělivou detoxikací je naštěstí lze z organismu postupně odstranit.