Všimli jste si, že v poslední době má snad každý druhý člověk opar? A zaznamenali jste, že už přibyla nejen pátá, ale i šestá a sedmá dětská nemoc? Kolik dospělých i dětí mělo letos vážnější infekční onemocnění?
Výrazně klesá imunita populace. To má řadu závažných důsledků. Viry, bakterie, plísně, ale i parazité mají možnost déle přežívat ve fázi akutní a chronické infekce, a to jim dává zásadní výhodu. Mají čas na to se množit, vytvořit mnoho nových generací, vyvíjet se a vznikají více agresivní a virulentní klony infekcí. Toho využívají nejen nové infekce, ale i řada klasických, o nichž jsme si mysleli, že jsou vymýcené. Černý kašel, záškrt, spála – to nejsou mikroby minulosti, pro dospělé a děti s oslabenou imunitou mohou být do budoucna velmi rizikové. A ne, nevyřeší to očkování zdravých dětí. Řada toxinů velmi poškozuje imunitu. Jedním z těch nejčastějších a nejrozšířenějších jsou herpetické viry.
Plíživé viry
Skupina asi 80 herpetických obalených DNA virů dostala název podle řeckého slova herpein = plazit se, plížit se. Ano, plíživě napadají nejen lidské organismy, vytváří v nich řadu mikrobiálních ložisek, přežívají v nich a postupně se tak staly nejrozšířenějšími viry v živočišné populaci. Nejenže jsou nejrozšířenější, ale patří také mezi nejkomplexnější, mají poměrně složitý genom. Tím, že jsou obalené, tak jsou poměrně náchylné na vnější vlivy a přenáší se spíše tělesným kontaktem než kapénkami. Proto také mají velký vliv na psychiku. Činí lidi někdy agresivnějšími, s větším množstvím sexuálních a tělesných kontaktů, někdy mohou být jejich nositelé i více lítostiví, aby je okolí utěšovalo dotekem. Pozor, neplatí to na všechny, některé jsou přenášené vzduchem a jsou extrémně nakažlivé, například virus varicella-zoster způsobující plané neštovice a pásový opar. Všechny herpetické viry jsou latentní, často při nákaze vytváří mikrobiální ložiska, v nichž se ukrývají a při oslabení může dojít k jejich reaktivaci.
Tato skupina virů je pro své nositele poměrně nebezpečná. Velmi snadno dokáže ovlivňovat genom nositele, a proto je řada z nich jsou zařazena do skupiny onkogenních virů, tedy virů, přispívajících ke vzniku nádorů. Způsobují nejen akutní infekce, ale hlavní je, že jsou latentní, vytvářejí řadu mikrobiálních ložisek zejména v nervovém a imunitním systému, což je zásadní problém. Nejen, že zeslabují jeho výkon, ale zásadně zasahují do jeho řízení, což se pak může projevit celou řadou problémů včetně autoimunitních a alergických chorob. Herpesviry jsou schopny zasahovat do imunitního systému hostitele téměř na každé úrovni imunitního působení, blokují přirozenou i získanou protilátkovou a protibuněčnou imunitu. Jejich mikrobiální ložiska mohou vyvolávat řadu problémů.
Když se částice viru dostane do blízkosti vnímavé buňky, tak se pomocí řady různých glykoproteinů naváže na povrchové receptory hostitelské buňky. Glykoproteiny a fusogeny (speciální virové proteiny) postupně spojí obal viru s membránou buňky a dovnitř vstupuje obnažená nukleokapsida (virová informace obalená proteiny). Ta se postupně rozpustí a virová DNA putuje do buněčného jádra. Herpetické viry používají imunitní buněčné receptory, například gD-receptor pro tumor necrosis factor, gB-imunoglobulinový receptor, gH, gL integriny, které se nacházejí na epitelových, dendritických a gliových buňkách, nectin1 na epitelových, endotelových, lymfatických a nervových buňkách. Tím, že herpesviry používají širokou škálu receptorů pro spojení s buňkou, dokážou napadat velkou část tkání a orgánů. Jejich mikrobiální ložiska můžete nalézt prakticky všude, ale nejčastěji se tvoří v imunitních, nervových i gliových, kožních a slizničních buňkách.
Tři fáze onemocnění
Po vniknutí herpesviru do buňky mohou nastat tři fáze onemocnění, zpravidla jedno přechází ve druhé:
- Akutní infekce = lytický cyklus, dochází k množení viru a rozpadu buňky. Vytváří se různé toxiny, proteiny a regulační polypeptidy. Záleží na typu a stavu napadené buňky; buď se vytvoří nová částice viru – nukleokapsida a obalí se při výstupu z buňky, ale může dojít také k tomu, že se ihned připojí na sousední buňku a dojde ke spojování buněk a vzniká tzv. balónová degenerace, mnohojaderná syncytia (vícejaderné buňky), dochází k jejich degeneraci, rozpadu. Vytvářejí se tak typická oparová ložiska. Toxiny produkované virem napadenou buňkou ovlivňují nejen ji, ale mají účinek i na další infekce v těle.
- Chronická infekce = persistence – virus se množí velmi pomalu, buňka není aktuálně ohrožená (dlouhodobě ano), neustále vznikají nové viriony a viry se plíživě šíří do dalších tkání a orgánů, šíří se i do okolí a mohou nakazit další organismy. Chronická infekce vzniká zpravidla z reaktivace mikrobiálních ložisek při jakémkoli oslabení (viz dále), nejčastěji k ní dochází při snížené buněčné imunitě (zátěž sleziny, deprese). Velmi často je tato reaktivace příčinou chronického zánětu, který je typický zvýšenou hladinou CRP a IL-6 a dalších zánětlivých cytokinů. Dochází k poškození celého organismu, velmi ohrožený je zejména cévní a nervový systém, dochází ke snížení imunity.
- Mikrobiální ložiska = latentní cyklus – herpetické viry mají vysokou schopnost tvořit mikrobiální ložiska, často jsou celoživotní, jsou přítomné u mnoha lidí a dokážou se rychle reaktivovat, probudit a přejít do aktivní fáze infekce. Latenci můžeme rozdělit do tří základních fází – vznik ložiska, uchování viru, reaktivace. Latence vyžaduje mnoho funkcí – udržování virové informace, její kopírování při množení buněk, vyhýbání se imunitě, potlačení regenerace a apoptózy (řízený zánik) buňky…. Virová DNA se uchovávána v mnoha epizomech (přídatné kruhové DNA molekuly), ale i přímo v hostitelské DNA. Zpravidla se netvoří nové virové částice, ale díky virové informaci buňka produkuje značné množství virových toxinů (proteiny). Pozor, herpesviry aktivují i vznik RNA řetězců. Aktivace se spouští při jakémkoli oslabení organismu. Žádná antivirotika nedokážou ovlivnit mikrobiální ložiska, mohou jen zastavovat množení viru při reaktivaci.
S jakými nemocemi jsou spojeny herpesviry
Podle lékařských studií jsou herpesviry spojeny s těmito onemocněními:
- Primární onemocnění – opary, plané neštovice, infekční mononukleóza;
- Alzheimerova choroba a řada problémů nervové soustavy, neurodegenerace…
- Deprese, úzkosti a další duševní problémy;
- labilní hypertenze, ateroskleróza, cévně mozkové příhody, srdečně cévní onemocnění;
- poruchy imunity, častá infekční onemocnění
- syndrom chronické únavy, fibromyalgie;
- nádory – cholangiokarcinom, rakovina slinivky, Kaposiho sarkom, tlusté střevo, prsa, prostata, děložní čípek, štítná žláza, mozkové nádory a řada dalších;
- autoimunitní onemocnění – Crohnova nemoc, revmatoidní artritida, lupus, roztroušená skleróza – téměř každý pacient má ložiska EBV;
- dysautonomie – dysregulace vegetativního nervového systému – závratě, točení hlavy, přecitlivělost na hluk, světlo, poruchy vidění, sluchu, změny srdečního rytmu, migrény, erektilní dysfunkce, změny nálad…
- syndrom dráždivého střeva;
- pankreatitida a další záněty vnitřních orgánů;
- pityriasis rosea – kožní vyrážka a další problémy kůže;
- diabetes II. typu;
- Meniérova nemoc – vnitřní ucho, závratě, tinitus…
Kumulativní efekt herpetických virů, koronavirů a retrovirů
Při přípravě článku a procházení všech herpetických toxinů mě napadla velmi zajímavá souvislost. Alphaherpesviry vytváří tzv. antisense RNA (asRNA), která je komplementární, doplňková k mRNA, reaguje s ní a herpesviry tak dokážou řetězce mRNA blokovat. Viry tuto asRNA vytváří, aby mohly regulovat svoji, ale i buněčnou genovou expresi. Chrání tak virus a jeho informace před poškozením hostitelskými proteiny. Tuto asRNA herpesviry používají i pro udržení latentního stavu v buňce, ukrývají se tak před imunitou a udržují virus ve stádiu mikrobiálního ložiska. Jen pro zajímavost – antisense RNA může být vyráběna i synteticky a využita pro vyřazení genů v organismu, může být tedy využita ke genetickým mutacím. Herpetické viry tak skrze asRNA mohou velmi snadno manipulovat s genetickým kódem a vytvářet i epigenetické změny. Určitě jste si všimli nárůstu oparů při covidu, po očkování proti covidu, někomu dokonce naskočil opar i při setkání s očkovanými lidmi. Existuje řada lékařských studií, které potvrzují reaktivaci herpetických virů a výskyt nejen oparů, ale i neobvyklých vyrážek a dalších zdravotních problémů spojených s herpesviry včetně nárůstu nádorových onemocnění. Důvodem úmrtí při covidu byl velmi často právě souběh herpetického akutního onemocnění vyvolaný covidem. Samozřejmě, nabízí se odpověď, že tak dojde k oslabení imunity a herpetické viry jen využívají svoji šanci, aktivují se a chtějí se dále šířit. Jenže co když se v těle děje něco vážnějšího? Co když je asRNA, kterou herpesviry vytváří, spotřebována na něco jiného než na udržení latence, spícího stavu v buňce? Co když slouží k neutralizaci mRNA částic, které vznikají nejen působením viru, ale i při očkování? S velkou pravděpodobností jsou v buňkách ve zvýšené míře coronavirem aktivovány genetické transkripce, které zároveň probouzí spící herpesviry z intracelulárních mikrobiálních ložisek.
Trochu děsivé se mohou jevit další souvislosti. To, že se na nádorových a autoimunitních onemocněních často podílí retroviry společně s herpetickými viry, je známo již delší dobu. Lékařská věda dává do souvislostí viry a nádory zatím jen v náznacích, protože zapojení virů do vývoje rakoviny je dlouhý a složitý proces, který trvá řadu let. V informační medicíně o těchto blízkých souvislostech víme a s detoxikací od virových ložisek u protinádorové imunity samozřejmě pracujeme. Problémem dnešní doby je, že se výrazně zvedla zátěž retroviry, a ještě se k tomu přidal coronavirus. Ve srovnání s jinými viry tak koronavirus výrazně aktivuje jak exogenní (získané), tak endogenní (vrozené) retroviry, k tomu se aktivují onkogenní herpesviry. A to je problém často i u mladých lidí. Retroviry úzce souvisí s onkogeny a vznikem nádorů. Většina z vás někdy zaslechla, že některé herpetické viry mají souvislost s leukémiemi, Karposiho sarkomem (nádorové bujení endotelu cév a kapilár), běžně je ale cytomegalovirus spolu s retroviry nalézán u nádorů různého původu, například glioblastomu, meduloblastomu, neuroblastomu, karcinomu tlustého střeva, prsu a prostaty. Vyplývá z toho, že pokud v těle jsou smíšená ložiska koronavirů (spike proteiny), herpesvirů a retrovirů, tak jsou to časované bomby pro vznik nádorů a neurodegenerativních onemocnění včetně vzniku prionů, demencí, roztroušené sklerózy. Roztroušená skleróza je aktivována zánikem axonů, výběžků neuronů, a postupně je vyvolán další autoimunitní proces, kdy je ničen nejen neurob, ale i glie a myelin. Při detoxikaci je třeba zaměřit pozornost proti těmto závažným toxinům.