Léčba informací

Metabolismus je složitý systém mnoha chemických reakcí, které se vzájemně ovlivňují. Bez detailních znalostí může snadno dojít ke zkreslení v jeho pochopení. To se týká i překyselení.

Když je něco složité a většina populace nemá znalosti tématu, snadno to může být zneužito k tvrzení polopravd. Viděli jsme to při covidu. Podobně bývá marketingově zneužita i acidobazická rovnováha. V mnoha materiálech různých firem se můžete dočíst, že překyselení je příčinou mnoha civilizačních chorob; to je sice pravda, ale překyselení není příčina, ale důsledek. Také odkyselení je často zaměňováno za detoxikaci. Nabízené alkalizační prostředky ale problémy nevyřeší. Nevěřte nesmyslům. Zdravé tělo bez toxinů samo dokáže udržet ideální rovnováhu kyselin a zásad. Překyselení není příčina, ale důsledek zanesení těla emočními i fyzickými toxiny.

Co má podíl na překyselení?

• Poškozené, oslabené vylučovací a metabolické orgány – ledviny, plíce, játra
• Narušení prostředí střeva, porucha mikrobiomu
• Chronické infekce a mikrobiální ložiska
• Emoční a stresové toxiny
• Z toho vyplývající narušení metabolismu
• Emoční chutě na problematické potraviny, jejichž zpracováním vzniká větší množství kyselých iontů

Cesta za příčinou

V detoxikaci je třeba vždy hledat pravé příčiny a nenechat se zlákat tím, že pokud se odstraňují důsledky, tak se člověku rychle uleví. Úleva je důležitá, ale důležitější je najít hlubší příčiny. Ty bývají v psychice a ovlivňují mateřské orgány, hlavně plíce, ledviny a játra. Ty pak nepracují ideálně a vzniká problém s nadbytkem kyselých iontů.

Každý organismus je neustále zakyselován svým metabolismem. Kyselé ionty vznikají přirozeně při uvolňování energie. Chemické vazby se při spalování štěpí na energii ve formě volných elektronů (e^-) a odpadního vodíku (H⁺). Zdravý organismus se s nimi lehce a přirozeně vyrovnává, průběžně je uvolňuje pomocí vylučovacích orgánů. Jenže pokud jsou toxiny ve vylučovacích orgánech a je oslabena jejich činnost, vylučování selhává a přebytečné, nevyloučené kyselé ionty v těle reagují, poškozují buňky a také z nich vznikají soli. Ty se pak ukládají na různých místech, obvykle do pojivové tkáně. Nezřídka je využívají mikroorganismy pro stavbu ložisek. Soli jsou také stavebním kamenem různých krystalů a kamenů uložených v orgánech a tkáních, které následně mechanicky dráždí a vzniká chronický zánět.

Acidobazická rovnováha

Vnitřní prostředí člověka není totožné s vnějším. Vlivem příjmu a vstřebávání potravy, dýcháním, vylučováním se neustále mění. Pro nastolení homeostázy, stálosti vnitřního prostředí, je třeba neustále udržovat acidobazickou rovnováhu mezi množstvím kyselých (acid) a zásaditých (base) látek. Kyselinou je nazývána látka, která ve vodném roztoku dokáže odštěpit proton (H⁺) a báze ho naopak dokáže navázat. Vodíkovým exponentem pH (potential of hydrogen) se vyjadřuje, zda vodný roztok reaguje kysele pH<7, nebo zásaditě pH>7.

Voda je důležité rozpouštědlo a dokáže se rozdělit na OH^- a H₃0⁺. Hladina pH tedy informuje o množství H⁺ (ve vodě H₃0⁺) iontů. Čím je kyselina silnější, tím více H⁺ iontů obsahuje. Některé látky se mohou chovat jako kyseliny i báze. Tyto látky tvoří pufry – nárazníky, tlumiče. Jsou v těle velmi důležité, protože dokážou vyrovnat, udržet pH i po přidání kyseliny nebo zásady. Obvykle jsou to roztoky, které obsahují slabou kyselinu a silnou bázi, dvojici látek, které mohou přecházet jedna ve druhou. Tělo má složitý systém mnoha pufrů, aby dokázalo udržet rovnováhu za všech okolností. Pufry jsou vytvářeny a udržovány v ledvinách (bikarbonát HCO₃^-, fosfáty, sulfáty, některé ionty), v játrech a kostní dřeni (bílkoviny krevní plasmy, hemoglobin, další proteiny…), v játrech a střevech (anionty organických kyselin – kyselina mléčná, octová, organické kyseliny z ovoce…).

Poslední záchranou je kostní hmota, anorganická matrix tvořená krystaly hydroxyapatitu. Přijímá H⁺ ionty a vyměňuje je za minerály Ca2⁺, Na⁺ a K⁺, při dlouhodobé acidóze dochází k uvolňování i bikarbonátů, fosfátů a tím je snižována pevnost a odolnost kostí. Dlouhodobé překyselení má za následek také poškození a řídnutí kostí, jejich zvýšenou lámavost.

Nebezpečné je jakékoli vychýlení acidobazické rovnováhy. Nebezpečné může být nejen překyselení (acidóza), ale i přealkalizování. Ve skutečnosti je tělo adaptované, připravené na to, že se náhle může zvýšit kyselost, a má řadu mechanismů, jak ji rychle zneutralizovat. Ale alkalóza není tak častá a zvládnout ji je pro tělo mnohem náročnější. Vzniká například při nadměrném, chronickém zvracení, jaterním selhání, onemocnění ledvin, poruchách dechu s hyperventilací (často vzniká při poruše nervového systému – mrtvice, nádory, infekce…).

Nebezpečí nerovnováhy

Nadměrná kyselost i zásaditost je pro organismus nebezpečná z mnoha důvodů

• vliv na funkci proteinů a jejich zničení (denaturace) – mění se funkce transportních a signálních systémů – vliv na imunitu, hormonální i nervový systém
• poruchy koncentrace iontů (minerálů) uvnitř i vně buněk
  • poruchy hladin draslíku K+ – důležitý pro činnost srdce, arytmie, nervový a svalový systém
  • poruchy hladin vápníku Ca – poruchy nervové činnosti, křeče, osteoporóza, hormony, letargie, slabost, snížení motility trávicího traktu, vznik solí, kamenů, zavápnění
  • poruchy hladin magnesia a dalších minerálů
• vznik solí, kamenů a jejich ukládání do organismu – klouby, ledviny, žlučník…
• toxické poškození neuronů – neklid, třes, poruchy reflexů, psychické změny – zmatenost, spavost, únava, bolesti hlavy, poruchy vidění…
• poruchy trávení – zvracení, průjmy…
• vasodilatační a vasokonstrikční účinky – otok plic, dušnost, dýchací problémy, přetížení srdce, vasodilatace mozkových cév, kóma, křečové žíly…
• schopnost hemoglobinu vázat kyslík, okysličení tkání (alkalóza)
• vyčerpávání orgánů, poškození tkání

Hodnota pH není v těle stejná

Hodnoty pH jsou v těle rozdílné. Lehce zásaditá je krev a plasma (pH 7,4), je to dáno vlivem odpadního oxidu uhličitého a minerálů. Důležitý je zejména rozdíl (2,5násobku) v pH mezi extracelulárním a intracelulárním prostředím, protože umožňuje rychlý přestup H⁺ iontů z buněk. Tím jsou buňky chráněny před překyselením. Uvnitř buněk se udržuje přibližně pH 6,8. Odpadní moč může mít pH velmi variabilní mezi 4,5–8, běžně bývá pH okolo 5–6. Závisí hodně na stravě, mírně kyselá je ideálním stavem. Příliš kyselá moč obvykle signalizuje problémy s dýcháním, naopak alkalická může být způsobena přemnožením patogenních bakterií, obvykle enterobakterií.

Pozor, ledviny pečlivě hlídají, aby se organismus nedostal do alkalózy (zásaditosti). Proto při tomto riziku začnou H⁺ šetřit a přestávají vytvářet amoniak (čpavek NH₃), který putuje na zpracování do jater, kde je z něj vytvářena močovina CO(NH₂)₂. Při hodnocení pH moči je třeba si uvědomit, že je fyziologicky kyselá – pH 5–6, a nález pH v rozmezí 6–7 (tedy stále ještě kyselá oblast) již může znamenat kompenzaci alkalózy! Podle mého názoru je zbytečné zaobírat se hodnocením své moči, zda je moc kyselá. Vnímám to jako projev úzkosti, kdy se nespoléhám na své tělo, že si samo metabolicky poradí, ale že tělo musím ovládat, kontrolovat tím, jak úzkostlivě budu plánovat svou stravu. Za mě je ideální stav takový, když si tělo samo pomocí chuti řekne o potravu, která je pro něj v daném okamžiku ideální. To je samozřejmě možné jen za předpokladu zdravého mikrobiomu, který je nedílnou součástí vytváření acidobazické rovnováhy.

Vznik kyselých iontů

Kyselé ionty vznikají při metabolismu. Spalováním v buňkách, přeměnou složitých uhlíkatých sloučenin se uvolňuje energie a zbytkovým produktem jsou uhličitany HCO₃^- + protony H⁺, které přechází ve vodu H₂O a oxid uhličitý CO₂. Denně takto vznikne 20 000 mmol těkavých kyselin, které můžeme vyloučit plícemi. Další část kyselých látek vzniká při dalších metabolických přeměnách, například při štěpení triacylglycerolů vznikají mastné kyseliny, ketolátky a H+. Podobně proteiny se štěpí na sulfáty, močovinu a H⁺. Denně vzniká přibližně 30–80 mmol netěkavých kyselých látek (kyselina sírová, fosforečná, močová…), které jsou vylučovány ledvinami.

Metabolické reakce

Metabolické reakce můžeme rozdělit do 3 typů, podle toho, jak ovlivňují acidobazickou rovnováhu:

• Vyvážené – proton neutrální, udržují rovnováhu
  
  • kompletní spalování glukózy (dostatek kyslíku),
  • tvorba lipidů z glukózy,
  • vytváření glutaminu (běžná aminokyselina, součást bílkovin ve svalstvu)…
• Kyselé – proton produktivní
  
  • anaerobní glykolýza – spalování bez přítomnosti kyslíku
  • lipolýza (spalování tuků) a ketogeneze (vznik ketolátek při nedostatku nebo nemožnosti využití glukózy) – hladovění, inzulinorezistence, metabolizace fruktózy, alkoholu, porucha metabolismu tuků a cukrů
  • syntéza urey (močoviny) v játrech – souvisí s metabolizací bílkovin a potřebou vyloučit z těla nadbytečný dusík – oxidace aminokyselin, degradace bílkovin, nukleových kyselin…
  • vznik kyseliny sírové, chlorovodíkové, fosforečné – porucha metabolismu bílkovin, jejich nadměrný příjem
• Zásadité reakce – proton spotřebovávající reakce
  
  • Glukogeneze a kompletní oxidace laktátu a ketokyselin – regenerace po zátěži, pohyb, produkty kvašení vlákniny
  • Kompletní oxidace neutrálních a dikarboxylových aminokyselin

Není to jen o stravě, pozor na záněty a otoky

Metabolismus a udržení acidobazické rovnováhy je značně komplikovaný systém mnoha chemických reakcí. Celý problém překyselení se určitě nedá zúžit jen na stravování a výběr vhodných potravin, ačkoliv stravování hraje důležitou roli. Abych byla přesnější, strava pomůže v kombinaci se zdravým mikrobiomem. Přesto některé potraviny, hlavně ty, které obsahují anionty organických kyselin, se metabolizují jako zásadité reakce za spotřeby H+. Proto také potraviny obsahující kyselinu mléčnou, octovou, organické kyseliny z ovoce jsou sice na chuť kyselé, ale působí zásadotvorně. Kyselotvornost nebo zásadotvornost není záležitostí chuti potraviny, ale chemických reakcí a jejich výsledných metabolitů. Proto je také kyselý citron ve výsledku zásaditý a při pití alkoholu (zakyselující) máme přirozeně chuť třeba na kyselé okurky nebo jídlo s octem (alkalizující).

Kyselé ionty nevznikají ale jen z metabolismu. Při zánětu dochází k nadměrné tvorbě kyselých iontů, protože tkáň v zánětu je překrvená, tok krve se zpomalí, dochází ke změnám propustnosti kapilár. Buňky tak trpí nedostatkem kyslíku a vzniká nadměrné množství kyselých iontů. Kyselost nezpůsobuje zánět, naopak překyselení je důsledkem zánětu. Kyselé ionty dráždí periferní nervová zakončení, proto zánětlivou oblast pociťujeme jako bolestivou. Podobně mohou působit otoky, stagnace lymfy, krve, kdy nedostatečný oběh krevních tekutin a kyslíku narušuje metabolismus buněk a kyselé látky se v tkáni hromadí.