Tekuté tkáně s krevními a imunitními buňkami jsou důležitou součástí našeho těla, o kterou bychom měli pravidelně pečovat. Podílí se totiž na imunitní ochraně a odvodu toxinů. Při jejich intoxikaci dochází k rozšíření toxinů do celého organismu.
Imunitní buňky
Zásadní úlohou tekutých tkání je podílet se na imunitní obraně a ochraně organismu. Jednou z důležitých součástí imunitní obrany jsou imunitní buňky krve, leukocyty neboli bílé krvinky. Existuje jich mnoho typů a hlavním kolem je zajistit přirozenou i získanou imunitu. Patří do nich:
- buňky, které dokážou fagocytovat, pohlcovat cizorodé a patogenní částice jako makrofágy či neutrofilní granulocyty (neutrofil),
- jiná skupina fagocytujících buněk, dendritické buňky, které jsou antigen prezentující buňky. To znamená, že na svém povrchu vystavují části toxinů a patogenů a upozorňují tak ostatní buňky imunitního systému, aby proti toxinu nebo infekci zakročily,
- lymfocyty, které se podílí na získané, specifické imunitě: B-lymfocyty produkují protilátky, T-lymfocyty se podílí na řízení imunity (je jich samozřejmě více druhů).
Imunitní buňky mohou být i roznašečem patogenních infekcí
Imunitní buňky jsou unášeny krví do všech částí organismu a na základě imunitních signálů se podle potřeby protahují přes stěny cév do tkání, kde vykonávají svoji práci. Zdravé imunitní buňky jsou pro detoxikaci zásadní, protože bez nich se žádný organismus nedokáže zbavit patogenní infekce ani řady dalších toxinů. Imunitní buňky se bohužel mohou podílet i na rozšíření toxinů po organismu, platí to hlavně pro patogenní infekce. Řada z nich se naučila imunitní buňky napadat, přežít v nich a díky nim se šířit do všech tkání a orgánů těla. Platí to pro řadu virových infekcí adenoviry, parvoviry, herpetické viry, retroviry (HIV, Human T-lymfotropní virus HTLV), flaviviry, spalničky, příušnice, zarděnky, polioviry a další, některé baterie, hlavně borelie, treponemy, listerie, chlamydie, rickettsie, streptokoky, haemophilus.
Napadení imunitních buněk je nebezpečné nejen kvůli rychlému roznesení infekce po těle, ale zároveň je porušena imunita. Dochází k nedostatku zdravých imunitních buněk schopných zlikvidovat infekci a je narušeno řízení imunity a předávání informací mezi imunitními buňkami, nutnými k efektivnímu boji proti infekcím. V případě zátěže imunitních buněk patogenními mikroorganismy dochází ke zvýšení rizika napadení organismu různými dalšími mikroorganismy. V extrémní formě může dojít k rozvratu a zhroucení imunity a člověk je ohrožen i běžnými infekcemi, které nedokáže zvládnout. Imunitní buňky samozřejmě může ovlivňovat řada jiných toxinů – chemické látky, radioaktivní prvky, metabolity, mikrobiální toxiny atd. Na imunitní systém má samozřejmě obrovský vliv nervový systém, který ho řídí, a emoční a stresové zátěže.
Lymfa a tkáňový mok
Další z tekutých (trofických) tkání je lymfa a tkáňový mok. Tkáňový mok (intersticiální tekutina) se nachází ve všech tkáních mezi buňkami, vyplňuje mezibuněčné prostory, a tak umožňuje mezi buňkami a jejich okolím výměnu dýchacích plynů kyslíku a oxidu uhličitého a výměnu látek, živin a odpadních metabolitů. Má podobné složení jako krevní plazma, ale neobsahuje bílkoviny krevní plasmy. V intersticiální tekutině se nacházejí aminokyseliny, cukry, mastné kyseliny, koenzymy, hormony, neurotransmitery, soli a metabolity, produkty látkové výměny. Jednotlivé látky přecházejí zpět do kapilár krevního systému.
Vysokomolekulární látky, které neprojdou stěnou kapilár, především bílkoviny a celá řada toxinů, hlavně mikrobiálních, odvádí lymfa (míza) vznikající z tkáňového moku. Je to nažloutlá tekutina, která koluje v lymfatickém systému a vzniká přestupem tkáňového moku stěnou mízních kapilár do lymfatického systému. Má podobné složení jako krevní plazma, v oblasti střev obsahuje více tukových částic, chylomiker, ve vodě nerozpustných tuků, ale i rozpustné živiny. V lymfě jsou kromě dalších imunitních buněk obsaženy hlavně lymfocyty, podstatné množství je hlavně v mízních uzlinách, kde probíhají imunitní reakce. Pokud je část organismu napadena infekcí, často dochází ke zduření příslušných lymfatických uzlin, protože dojde ke zvýšení počtu lymfocytů. Lymfocyty jsou také zadržovány v dalších důležitých lymfatických a imunitních orgánech jako je slezina, thymus, kostní dřeň. Je velmi důležité, aby lymfa kolovala a v organismu nikde nestagnovala. Pro pohyb lymfy je důležitý svalový systém. Ten může být ovlivněn stresem, jeho tenzní stažení snižuje průchodnost lymfatického systému. Tok lymfy ovlivňuje také činnost střev, srdce a správné dýchání. Jednotlivé mízní uzliny naopak mohou její plynulý tok blokovat.
Mozkomíšní mok
Mozkomíšní mok či také likvor je čirá a bezbarvá tělní tekutina, kterou produkují ependymové buňky choroidního plexu, hustě prokrvené části mozku. Ependymové buňky patří mezi glie a tvoří výstelku dutin mozku, podobají se jednovrstevnému epitelu, na svém povrchu mají mikroklky a řasinky a jejich pohybem zajišťují cirkulaci mozkomíšního moku. Hlavní funkcí moku je ochraňovat mozek a míchu. Mechanicky chrání před otřesy, změnami tlaku a teploty. Zajišťuje optimální prostředí, udržuje potřebné koncentrace iontů a pH. Vyživuje a zároveň odvádí odpadní metabolity. Obsahuje lymfocyty a podílí se na ochraně nervového systému před mikroorganismy.