Ačkoli byla „objevena“ relativně nedávno, patří borelie mezi prastaré bakterie, které náš život mohou ovlivnit na velmi dlouhou dobu.
A to ne zrovna pozitivně. Svými schopnostmi nepřestává překvapovat. Navíc se zdá, že je velmi pilným žákem a dokáže se přizpůsobit řadě probíhajících změn. Zkusme se na borelii podívat zblízka.
Historie boreliózy
Oficiálně byla borelie objevena Wilhemem Burgdorferem v roce 1982. Ve skutečnosti ji však pozorovala celá řada zejména německých lékařů již na počátku 20. století. Z té doby pochází také popis onemocnění kůže acrodermatitis chronica atrophicans (kožní atrofie) či erythema migrans (zarudlá, přemisťující se skvrna). Francouzští neurologové si zase všimli, že přisáté klíště později způsobuje nervové problémy. Upozorňovali, že příčinou je zřejmě virus spirochéty, a že by měla být vyšetřena jeho přítomnost v nervovém systému, a ne v krvi. Slovo virus původně znamená toxin, jed a v této době se používalo jako synonymum pro mikroba. Dalším překvapivým zjištěním pro mě bylo, že bakterii ve tvaru šroubovice lékaři spojovali s kožními problémy, včetně autoimunitních chorob jako lupénka, alopecie, kloubní a nervové problémy už před sto lety.
Proč tedy byla borelie oficiálně objevena oproti jiným bakteriím tak pozdě? Možná je to tím, že borelie svůj parazitismus dovedla k dokonalosti. Umí se dokonale skrývat a nenápadně, ale trvale škodit a rozšiřovat se na další hostitele. Paradoxem zůstává, že i v současnosti se tato mocná a nebezpečná bakterie podceňuje.
Správně se jmenuje Borreliella
V roce 2013 došlo k přejmenování a přeřazení borelií způsobujících lymskou boreliózu na druh Borreliella. Vědce k tomu vedly dva hlavní důvody. Jedním z nich je obrovské množství druhů borelií a druhým důkladná fylogenetická analýza. Borelie „povýšila“. Z jednoho rodu s mnoha druhy se stala samostatná čeleď, která má dva základní druhy. Druh Borelia označuje tzv. RF skupinu borelií, které způsobují návratnou horečku (RF – recurentis fever). Nový druh Borreliella zahrnuje všechny LB borelie, které způsobují lymskou boreliózu. V rámci přesunů se některé borelie (B. vincentii) přesunuly do Treponem, vznikly nové řády.
Borelie nežije jen na severu
Dávno také neplatí, že borelie je problém pouze severní polokoule a jen některých oblastí. Naopak, existují důkazy, že ji mají i tučňáci v Antarktidě. Zaujaly mě také objevy nových druhů borelií v oblasti Středomoří, které stojí na pomezí borelií způsobujících návratnou horečku a lymskou nemoc. Některé nálezy z historie potvrzují moji domněnku, že projevy onemocnění jsou dány spíše podnebím a dalšími okolnostmi, mohou být velmi pestré a jsou důsledkem přizpůsobivosti mikroorganismu. Když se spojí rozprostřenost RF a LB borelií, je pokryt prakticky úplně celý svět.
Překvapil mě též neustálý vývoj borelií a rozšiřování druhů, způsobujících neuroboreliózu. I v Americe, kde byl donedávna prakticky jediný druh způsobující hlavně kloubní onemocnění, se v poslední době objevuje nový druh B. mayonii, který napadá hlavně nervový systém a vnitřní orgány. Pro mě je důkazem společného sdílení informačního pole borelií vývoj druhu B. bavariensis, kdy došlo ke změně hostitele u druhu B. garinii (neuroborelióza) z ptáků na hlodavce a savce. Stalo se to jednak v oblasti středozápadní Evropy a Asie. Podrobné výzkumy ukazují, že nejde o zavlečenou bakterii, ale prakticky stejný či velmi podobný druh, který se vyvinul nezávisle na dvou velmi vzdálených místech.
Věnujte pozornost i ostatním spirochétám
Vedle borelie existuje ještě celá řada dalších druhů spirochét. Často se můžete setkat s treponemami, které napadají dutinu ústní. Ve zdravém ústním mikrobiomu buď treponemy nejsou vůbec nebo jen v minimálním množství. U pacientů se záněty dásní a parodontózou jsou obvykle přemnožené a až čtvrtinu všech bakterií tvoří právě treponemy. Jsou také častou příčinou zánětu zubních kanálků (T. maltophilum byla nalezena u více než 50 % jejich infekcí). Setkat se také můžete s leptospirózou, nejrozšířenější zoonákazou na celém světě. Výskyt je vyšší v teplých oblastech, běžná je ale i v mírnějším pásu, poměrně rozšířená je například v jižních Čechách. Typické pro její nákazu jsou chronické záněty spojivek.
Věříte statistikám nebo vlastním očím?
Podle lékařských statistik se ročně 0,04 % lidí nakazí od klíštěte, většina se uzdraví, takže chronickou borelií trpí přibližně 1 z 10 000 obyvatel, například dva na průměrné okresní město. Také se vám to nezdá? Možná to bude tím, že oficiální instituce připouští jako jedinou cestou přenosu klíšťata. Ve skutečnosti bude přenos pravděpodobně možný i dalšími způsoby – z matky na dítě, sexuálním stykem a blízkým kontaktem, nákazou od hmyzu (tedy nejen přes klíšťata). Otázkou tedy zůstává, proč je tento přenos popírán, když u ostatních spirochét je hlavní způsob přenosu jiný (treponemy dotykem, leptospiry močí, brachyspiry orofekálně atd.)?
Podobně je to také s následky – typicky slýcháme o červeném fleku, kloubních potížích, zánětech lícního nervu, vzácně o srdečních a neurologických problémech. Přitom borelie minimálně v polovině případů napadá nervový systém, z čehož plyne celá řada různorodých potíží. Možná by vás také nenapadlo borelii spojovat s ekzémy a dalšími kožními projevy. Velkým problémem u kožních projevů boreliózy je, že nemusí vypadat typicky a mohou tak být zaměněny za cokoli jiného, včetně různých alergických projevů. Pokud kožní potíže přetrvávají, pozornost by se měla zaměřit právě na možnou přítomnost borelie. Kožní změny jsou totiž typickými, ale bohužel často nenápadnými a přehlédnutými znaky nákazy.
Unikátní genom, stavba těla a spirogeny
Borelie má unikátní tvar, který jí umožňuje efektivní pohyb dopředu, dozadu a rychlé změny směru. Jsou za něj zodpovědné „speciální“ bičíky. Zajímavostí dozajista je, že borelie se zvládne pohybovat i proti proudu krve. Navíc je její buněčná stěna nesmírně proměnlivá – borelie si nese genetický program pro rychlé změny povrchu. Na svůj povrch umí „nalepovat“ i z něj odstraňovat celou řadu různých proteinů, kterými mění své povrchové vlastnosti. To jí poskytuje nejen „neviditelnost“ před imunitními buňkami, ale také vazbu na různé typy hostitelských bílkovin (fibronektin, glykosaminy v kloubech a kůži, kolagen, dekorin) a buněk (imunitní buňky, červené krvinky, krevní destičky…).
Genom borelií je nejsložitějším bakteriálním genomem. Obsahuje lineární (rovné) a kruhové plasmidy, přídatné informace, které si různé druhy borelií vyměňují mezi sebou. Protože se množí dělením a nedochází jako u sexuálního rozmnožování ke splynutí genetických informací, dovedly borelie k dokonalosti způsob, jak sexuální rozmnožování nahradit výměnou plasmidů. Jen pro zajímavost, sexuální rozmnožování se vyvinulo jako strategie obrany proti parazitům, borelie je ale mistr parazit, a tak vymyslela způsob, jak ho překonat. Klíšťata často bývají nakažena mnoha druhy a kmeny borelií, které si mezi sebou vyměňují informace úhledně zabalené do balíčků ve formě plasmidů. Geny například nesou informace, jak potlačovat imunitní reakce či jak se navazovat na tkáně. Obsahují také řadu informací, jak manipulovat s hostitelem, jak aktivovat nebo potlačovat určité geny v hostitelském organismu.
Spirogeny jsou boreliové geny přenesené pomocí GTA (gene transfer agents – částice přenášející geny), které se dostanou dovnitř do hostitelských buněk a působí podobně jako virové nákazy, mění činnost napadené buňky.
Imunita proti klíšťatům?
Pod vlivem reklamy zaměřené na boj proti klíšťové encefalitidě se většina lidí klíšťat bojí. Někteří kvůli tomu dokonce omezují procházky do přírody, přitom taková městská klíšťata v parcích jsou více promořena borelií způsobující neuroboreliózu, než ta ve volné přírodě. Málokdo ví, že zdravá zvířata si dokáží proti klíšťatům vytvořit imunitu a přenosu borelií a dalších patogenů tak zabránit. Klíšťata, která se nakrmí u zvířat s imunitou proti nim, většinou nedokážou účinně přenášet patogeny. Tato imunita byla pozorována i u lidí. Ideální je, aby první přisáté klíště bylo bez patogenů. Dobrým znamením je, že nás místo, kde se klíště přisaje, svědí. Lidé, kteří byli opakovaně kousnuti klíštětem a místo je svědilo, měli o 80 % menší pravděpodobnost, že se nakazí borelií. Naopak, u toho, kdo měl klíště přisáté jen jednou či dvakrát (navíc bez svědění), se pravděpodobnost nákazy zvýšila o 25 %.
Vyplývá z toho důležitý poznatek – klíšťat není třeba se úzkostlivě bát. Důležitější je zdravá imunita! A tu velmi výrazně ovlivňuje psychika. Úzkost z klíšťat je pro nás větším nebezpečím než samo klíště.
Borelie si bere pomocníky aneb riziko koinfekce
Je třeba si uvědomit, že klíšťata nepřenášejí jen borelie, ale také řadu dalších patogenů jako rickettsie, anaplasmy, ehrlichie, coxielly, chlamydie, babesie, TBE virus (klíšťové encefalitidy). Přibližně 10–25 % klíšťat v Evropě, 30–40 % v Americe je nakaženo dalšími patogeny. Podle vzorků klíšťat zkoumaných laboratoří v jižních Čechách vyplývá, že klíšťata nakažená boreliemi měla zároveň další infekci, a to v cca 8 % případů. Jednalo se zejména o Ehrlichie 2 %, TBEV 2 % nebo Babesie 1,5 %). Může se zdát, že to nejsou vysoké hodnoty, ale pokud je klíště napadeno více patogeny, riziko nákazy vzrůstá. Nejvyšší výskyt koinfekcí byl zaznamenán v Itálii (24 %). V Německu to bylo přibližně 5 % klíšťat. Velmi zajímavé bylo, že výskyt koinfekcí byl vyšší ve městech než ve volné přírodě.
Jednou z nejčastějších koinfekcí jsou chlamydie (běžný patogen ptáků, kteří jsou ve městech přemnoženi). Potvrzují to i studie biofilmů (až u 84 % boreliových biofilmů byly přítomné chlamydie), které vznikají v lidských tkáních. Je to v podstatě jedna varianta mikrobiálních ložisek, ve kterých přežívají bakterie s nízkou metabolickou aktivitou, díky prostorové struktuře velmi odolnou vůči antibiotikům a dalším případným ohrožujícím vlivům včetně imunity hostitele. Podle žurnálu interní medicíny je přibližně 80 % chronických infekcí spojeno právě s tvorbou biofilmů. Informační medicína je považuje za jeden z typů mikrobiálních ložisek.