Přechod z podzimu do zimy je náročný zejména na psychiku. Můžeme cítit smutek, melancholii i úzkost. A právě tyto emoce přispívají k překyselení organismu.
Svátkem všech svatých 1. listopadu začíná nejtemnější a nejsmutnější období roku. 1. listopadu začínal keltským svátkem Samhain – „Nocí duchů a setkání se zemřelými předky“ – keltský nový rok. Tento svátek, tedy spíše jeho torzo, přetrvalo jako Svátek všech svatých, lidově Dušičky, v anglicky mluvících zemích nazývané Halloween (z angl. All Hallows Eve) – Svátek všech svatých.
Je to období, které v minulosti sloužilo k rituálnímu vyzdvihování temných stínů člověka do vědomí a ideálně pak k propojení všech odpojených, odštěpených částí duše. Málokdo dnes chápe a slaví tento svátek v původním významu, přesto na nás tradice působí a hluboce ovlivňuje emoční prožívání v tomto období. Emoce smutku a úzkosti, potlačená traumata a zranění duše mohou ovlivnit nejen náladu a chování, ale také naše tělo. Jedním z důsledků toxinů z emočních zátěží je i překyselení. To často bývá popisováno jako příčina mnoha zdravotních problémů. Pozor ale – překyselení je důsledek přemíry smutku, úzkosti a tím narušeného metabolismu a rozvráceného prostředí střeva, plic a ledvin.
Podhoubí překyselení
Emoční a stresové toxiny jsou podhoubím metabolických problémů a překyselení. Kyselé ionty jsou normálním důsledkem činnosti metabolismu. Větší množství jich vzniká při spalování za nedostatku kyslíku, tedy pokud „přepálíme“ aktivitu a pohybujeme se rychleji, než stačíme udýchat. Přepálit můžeme ale nejen tělesnou aktivitu, kde to ve skutečnosti nevadí, protože při regeneraci dochází k zásaditým reakcím a celkovému acidobazickému vyrovnání. Přepálit můžeme i myšlenky a z nich vyplývající emoce. A to jak emoce pozitivní, kdy radost proměníme v euforii, mánii, tak i naopak přirozené obavy a smutky mohou být vyhnány až k silným úzkostem a depresím. Tyto negativní emoce zásadně ovlivňují dýchání a jsou přímou příčinou překyselení organismu. Většinu kyselých iontů musíme vydýchat. Pokud je dlouhodobě náš dech ovlivněn negativními emočními a stresovými toxiny, zakyseluje se organismus mimo jiné se všemi negativními důsledky jako jsou chronické záněty, mikrobiální ložiska a podobně.
Strašení jako forma manipulace
To, na co myslíme, je z velké části ovlivněno naším okolím. Přijímáme informace, myšlenky, názory a dobrovolně, často však i nedobrovolně, o nich přemýšlíme. Vyhnout se tomu dá jen částečně. Je důležité naučit se pracovat s informacemi z okolí, nenechat se jimi ovlivňovat, abychom se nechytali do emočních pastí. Všimněte si, že naše společnost, tedy hlavně média, dávají všemu nálepku katastrofy, krajního nebezpečí, mimořádné situace. Stačí se podívat na titulky počasí – extrémní bouřky, úmorná vedra, čekají nás výhně, kalamita… Vše, co jsme prožili v období covidu, teď v souvislosti s válkou, neúměrné zvyšování cen energií je doprovázeno dramatickými titulky, jako kdyby nás čekaly už jen samé katastrofy.
Katastrofismus, škarohlídství, beznaděj jsou velmi negativní emoce, které upevňují poškozující emoční vzorce a ty pak neustále vytvářejí další negativní emoční toxiny, hlavně pocity úzkosti. Dochází k jejich upevňování v mozku i těle. Čím více jsme ovlivněni představou, že bude hůř, tím více si všímáme negativních signálů a ignorujeme ty pozitivní. To nás vede k tomu, že dál budeme sledovat zprávy, číst články o tom, jak je všechno špatně. Katastrofickým nadpisům neodoláme, protože i negativní zprávy se mohou stát určitou závislostí. U médií samozřejmě hraje roli i touha po zvýšení čtenosti článku a tím navýšení příjmů z reklam. Není to ale jediná příčina. Katastrofismus, negativní očekávání je mohutně podporováno politiky, protože je využíváno jako manipulační prostředek. Mnohokrát v minulosti byl zneužit. Například strach z terorismu vedl k potupným prohlídkám na letištích, kdy lidé stojí v ponožkách při prohlídce, nesmí si na palubu vzít láhev vody a zapomenutý památeční kapesní nožík v kabelce je nekompromisně vyhozen. Přitom ohrožení cestujících teroristickým útokem je mnohonásobně menší než například při automobilové dopravě.
Pozor na vnucenou záchranu
Vytvoření existenční hrozby a pocitu nebezpečí a následně nabízená, nebo spíše vnucená záchrana negativně mění psychiku a životy lidí. Zesiluje u nich pocity oběti a vytváří falešné zachránce, kteří jsou ve skutečnosti mistrnými parazity. Žijeme v době, kdy politika, média a velký byznys jsou spojeny do jednoho celku a snaží se ovládat životy lidí. Jsme mnohem více než v minulosti závislí na jejich vytvořeném systému. Se zdražením energií si většina lidí teprve začíná uvědomovat pasti tohoto systému a svoji závislost. My, co se pohybujeme v oblasti zdraví, si to uvědomujeme už dávno. Pokud chce být člověk zdravý, musí částečně vystoupit „mimo systém“, a přesto, že si platí zdravotní pojištění, musí se o své zdraví starat sám, investovat další prostředky do péče o sebe a systému využívat jen v té míře, aby přinášel prospěch. Bohužel, většina léků neřeší příčinu, jen zmírňuje následky.
Past v podobě pocitu oběti
Podobně musíme dojít k poznání, že život musíme stavět na svých vlastních pilířích, nespoléhat se na stát, ale na sebe, na svoji rodinu a na blízké přátele. A co je zásadní – emočně se nenechat zmanipulovat do pocitu oběti. To je past. Pocit vlastní neschopnosti, bezmoci, strach z nedostatku vede k tomu, že se člověk přimkne k falešnému zachránci a snáze se nechá ovládat, manipulovat a dále vykořisťovat. Co to celé má za cíl? Proč jsme uměle ochuzováni, ovládáni, tlačeni do pocitů oběti? Protože oběť nemá chuť ani schopnosti převzít zodpovědnost, měnit a konat.
Zásadním důvodem je zabránit lidem, aby si uvědomili svoje schopnosti, aby se stali vědomou, tvořivou bytostí. K tomu je potřeba zvládnout všechny principy pentagramu. Pokud není zvládnut princip kovu a vody, vede to k úzkostem, smutku, což úzce souvisí právě s překyselením. Naopak princip srdce související s radostí, láskou a štěstím je spojen se zdravým energetickým metabolismem, kdy spalování probíhá optimálně a kyselých zbytků vzniká malé množství.
Naštěstí míra radosti a štěstí není přímo navázaná na materiální hodnoty. Můžeme částečně zchudnout, ale radost nám nikdo vzít nemůže. To my sami ji můžeme zahodit. V realitě to samozřejmě nebývá úplně jednoduché. Víme ale, že citlivě vedená detoxikace může i úzkostné, strachující se lidi vyvést z bludného kruhu a nasměrovat na lepší cestu k pochopení principů pentagramu a uzdravení těla a duše. Nestěžovat si, ale tvořit a konat a těšit se, mít radost z díla. To je recept na zdraví v každé době.