Jak lze vlastně definovat krásu? Co vnímáme jako oku lahodící a o které ženě řekneme, že je krásná? Znamená to, že má být dokonalá v každém detailu?
A jak by tedy potom měla vypadat? Když budeme chtít na všechny tyto otázky odpovědět, ocitneme se opět u jednoho ze zásadních principů přírody: u rovnováhy.
Jedinečnost každé z nás
Pokud bychom chtěli vytvořit portrét ženy, která se bude líbit většině populace, vezmeme fotografie tisíců žen a počítačově je propojíme. Výsledkem bude zprůměrovaná fotka, která bude líbivá. Ale jen na první pohled, bude totiž umělá a nebude mít jiskru. Bude jí chybět něco, co dělá každou z nás jedinečnou. Platí to nejen pro portrét, ale i pro celou osobnost. Krásná žena má v sobě totiž několik různých typů žen, zároveň je svá a individuální. Někdy nenápadná, jindy zase vyzývavá, někdy upravená, nalíčená a hezky oblečená, jindy nenalíčená a neučesaná. Upovídaná, jindy mlčící, někdy starostlivá a pak zase lehkovážná. Podobně jako každý zdravý člověk v sobě tato žena zahrnuje všechny póly různých vlastností a umí je používat tak, jak je to přirozené a vhodné pro momentální situaci a prostředí.
Zdraví a krása spolu odjakživa velmi úzce souvisí. Slovanské slovo krasa, krasn, ze kterého zřejmě vzniklo slovo krása, vyjadřuje červenou barvu a červeň. Ve středověku používané slovo krasiti znamenalo jednat v dobrém. Německy se krása řekne Schönheit, což znamená zářit, svítit, dívat se. Krása je tedy něco pozitivního, označuje to kvalitu nebo hodnotu. Když o něčem řekneme, že je to krásné, oceňujeme a vnímáme kromě vzhledu i nějakou vlastnost, něco vyššího, ukrytého. Něco, co přesahuje fyzično; jsou to uložené informace, zkušenosti i myšlenky. Jako krásné vnímáme něco, co má ducha, vyvolává to v nás emoce nebo nás vede k pochopení. Krásná je příroda nebo třeba dokonalý technický výrobek, obraz, hudba. Tedy cokoli, co v nás vyvolá kladné emoce.
Pythagoras a zlatý řez
Krásu můžeme i částečně objektivizovat, protože jako krásné vnímáme to, co je harmonické, tedy uspořádané. Matematika nám může pomoci v pochopení krásy. Slavný Pythagoras se snažil popsat svět přírody pomocí čísel a byl v tom úspěšný. Dokonalou souhru přírody a Vesmíru nazýval hudbou, harmonií sfér. A tak nám tento učenec kromě známé a důležité Pythagorovy věty zanechal řadu dalších důležitých poznatků. Nevnímal totiž čísla jen jako vyjádření kvantity, množství, ale u každého vnímal i jeho kvalitu a vlastnosti. Položil tak základy numerologii. Harmonii chápal jako základní princip uspořádání celého Vesmíru, jako přírodní zákon, který je obtisknut na různých úrovních – od pohybu nebeských těles až po vnitřní tělesné pochody. Jako harmonický všichni vnímáme tzv. zlatý řez. Je to jednoduché pravidlo, které rozděluje celek na dvě části. Poměr menší části k větší je stejný jako poměr větší části k celku. Jde v podstatě o princip mikro a makrokosmu a najdeme ho všude v přírodě. A pokud ho postupně aplikujeme, začne vznikat logaritmická spirála. Podle ní rostou větve na stromě, v květech se tvoří okvětní lístky, v šiškách šupinky. Ne nadarmo se zlatému řezu říká symbol posvátné tvořivosti. Najdeme ho v obrazech, architektonických skvostech, sochařských dílech nebo v pyramidách. Nerostou podle něj jen rostliny, ale i lidské tělo.
V souladu s pentagramem
Jako krásné vnímáme tedy to, co splňuje principy zlatého řezu. Je to například i obraz Mony Lisy od Leonarda da Vinciho, který tento princip důsledně používal ve své tvorbě. Mezi jeho známá díla patří také lidská postava zakreslená v pentagramu. Můžeme tedy říci, že všechno, co vzniká podle principu zlatého řezu a pentagramu, je krásné. Týká se to i člověka. Ten, kdo roste a žije v souladu s pentagramem, je krásný. Tady se velmi úzce dotýkáme detoxikace, protože abychom byli krásní, musíme být zdraví. Tedy ve chvíli, kdy budeme ovládat všech pět prvků a pět základních emocí v pentagramu. Jde o to, růst a žít podle principů přírody a v rámci možností, které máme. Stejně krásný může být velký strom, ale i malá bonsaj někde na skále. Podobně bude krásný i člověk s tělesným nebo jiným postižením, pokud bude sám se sebou v harmonii.
Pro vnímání krásy je také důležitá symetrie, tedy souměrnost. Ta vyvolává pocit rovnováhy, vyváženosti a klidu. Prvky symetrie najdeme u mnoha rostlin, zvířat, v krystalické mřížce nerostů. Obrazce s prvky symetrie jsou vnímány jako krásnější než ty bez zrcadlení. Intuitivně je pro nás důležitá hlavně souměrnost v obličeji, protože zobrazuje naše duševní prožívání. Ukazuje, zda náš rozum a cit jsou v souladu nebo naopak stojí proti sobě. Proto je symetrický obličej znakem zdraví a schopnosti odolávat různým infekčním nákazám. Všimněte si, jak velká část infekcí napadá obličejové nervy a vyvolává deformity obličeje, například poměrně častá obrna lícního nervu. Ať chceme nebo ne, intuitivně posuzujeme ostatní podle toho, jak vypadají, a souměrnost je důležitým, pozitivně vnímaným aspektem.
Pozor na chemii v kosmetice
Jako krásnou hodnotí společnost tu ženu, která je zdravá a plodná. Proto se většina z nás intuitivně snaží naplnit určitý ideál krásy. Detoxikace podle pentagramu nám pomůže vylepšit vzhled důležitých tělesných partií (prsa, vlasy, oči, ústa, pokožka). Mnoho žen ale používá celou řadu kosmetických a krášlicích prostředků, a zde může číhat obrovské nebezpečí v podobě toxinů.
Svůj zevnějšek si ženy pěstují už od pravěku. Zdobily se hlínou, tetováním, barvením i jiným upravováním vlasů, odstraňováním chloupků. Používaly různé vonné oleje, masti a parfémy. Ve starověkém Egyptě se na barvení rtů používaly masti s barevnými rostlinnými výtažky nebo s vínem, ve středověké Francii si rty líčili i muži. Právě u rtěnek se chvilku zastavíme. Průměrný muž prý během svého života slíbá až několik kilogramů rtěnky! A co teprve žena, která si rty pravidelně líčí a nalíčená jí a pije? Nedávná studie zjistila, že 400 populárních druhů rtěnek obsahuje olovo, které v těle působí neurotoxicky. FDA (americká vládní Agentura pro potraviny a léky) samozřejmě přišla s vyjádřením, že toto vystavení se olovu je zcela normální a neškodné, protože rtěnka není určena k vnitřnímu použití a tak je „naprosto bezpečná“. Problematický je ale například i propylenglykol, který se používá jako zvlhčovadlo a rozpouštědlo. Poškozuje játra, ledviny i mozek a vyvolává dermatitidu. Samozřejmě, když si jednou za čas namalujeme ústa, nic se nám nestane. Zvlášť, když máme zdravé orgány a náš organismus není ve stresu. Mnohem větší množství toxinů vstřebá naše kůže z výrobků, které používáme denně. Sprchové gely, šampóny, krémy, deodoranty - často se bohužel jedná o levnou kosmetiku plnou chemikálií. Dnes už je na trhu celá řada přírodních produktů. Buďte však pozorní, mnoho výrobků se jako přírodní jen tváří. Nejlepší je používat produkty s co nejjednodušším složením, ideálně samotné rostlinné oleje s bylinnými výtažky.
Pravá krása
Pravá krása vychází vždy zevnitř. Nejvíce to vnímáme u starých lidí, jejichž nitro je obtisknuto do tváře i těla. Čas nelze zastavit a tak je lepší věnovat se svému nitru, vnímat svoje tělo, detoxikovat a udržovat ho v čistotě a rovnováze, přirozeně stárnout. V dnešní době spousta žen podléhá kultu mládí a podstupuje řadu plastických operací. Nezřídka se ale jejich tváře mění v univerzální a leckdy až směšnou masku. Člověk je totiž krásný, pokud v sobě nese vyvážený princip pentagramu a obtisknutý princip přírody. Málokdo se s takovým vyváženým principem narodí, všichni se ho musíme během života učit.
Přeji každé z nás, aby byla jedinečnou a spokojenou bytostí, která to, co dostala do vínku, dovede v životě použít.