Médium: Květy, č. 36/2019
Postavila přede mne sklenici s vodou. „Ta je z pramene svaté Zdislavy, je moc dobrá,“ vysvětlila. „Jaká náhoda, zrovna včera jsem o tomhle pramínku psala…“ Usmála se. „To není náhoda. V životě není náhoda nic.“ Když jsem si později přečetla její knížku Léčba informací, neexistence náhod mi najednou přišla pochopitelná též. Marie Vilánková navíc dokáže věci mezi nebem a zemí vysvětlovat pozoruhodně, poutavě a s paradoxní erudicí absolventky Matematicko-fyzikální fakulty UK.
❱ Napadlo vás někdy na vysoké, kde jste byla obklopena nekompromisní matematickou exaktností, že jednou skončíte tam, kde jste dnes?
Studovala jsem obor informatika, který v té době začínal, takže velkou část studia představovala klasická matematika. Z mých spolužáků se dnes rekrutují nejrůznější odborníci, ale třeba i členové Sisyfa. Vzpomínám, jak jsem tehdy někde viděla letáky, náborující na kurz kvantové homeopatie, a přišlo mi to velmi vtipné. Netušila jsem, že ani ne za rok se sama vrhnu do výzkumu informačních preparátů.
❱ Společnost Joalis, kam jste nastoupila hned po škole a kde působíte dodnes, byla vědcům vždycky trochu trnem v oku. Co vás do ní přivedlo?
Někdo by mohl říci, že náhoda. Přišla jsem sem coby programátorka a pracovala jsem s informačními technologiemi. V té době bylo ještě IT specialistů velmi málo.
❱ Co rozhodlo o tom, abyste od své odbornosti přešla do praxe na téma lidské zdraví?
Můj první porod. Proběhl císařským řezem. Sžíral mě vnitřní pocit, že nejsem pořádná ženská, když ani nedokážu sama porodit. Při druhém těhotenství jsem už užívala naše preparáty, takže další tři děti přišly na svět přirozenou cestou.
❱ Jak je možné, že jste coby vědecky založený člověk začala věřit něčemu, k čemu věda jen těžko hledá nějaké důkazy?
Viděla jsem výsledky, které mě nadchly. A začala jsem v této oblasti bádat, protože jsem chtěla pochopit tu podstatu. Je přece škoda, že máte něco, co prokazatelně funguje, ale protože přesně nelze vysvětlit, jakým způsobem, lékařská věda to striktně odmítá.
❱ Pochopila jste podstatu? Je jí to, co vysvětlujete v knize Léčba informací?
Ano. Shrnuje můj výzkum, jímž se snažím vysvětlit, proč informace, kterou do organismu nějakým způsobem vložíme, má tak velké účinky na tělo. A snažím se dokázat, že pomoci zdaleka nemusí pouze chemická látka nebo bylina.
❱ Ale informační medicína má docela hluboké kořeny, ne?
Samozřejmě. Velmi starou metodou je homeopatie, která je podobná. Když se však na problém podíváte do hloubky, zjistíte, že dávné kořeny má i informační medicína. Paracelsus vytvářel velmi jednoduché hologramy, což je stejná technika, jaká se praktikuje dnes, a také je používal k léčení. Jenže klasická medicína postupně začala zužovat svůj pohled a soustředit se jen na hmotnou stránku věci. Vytrhla z přírody a léčivých bylin jednu část, zatímco ostatní ignorovala. Přitom každá bylina, každé zvíře, každý mikroorganismus a dokonce i neživé přírodniny jako kameny a krystaly obsahují kromě hmotné složky, kterou můžeme měřit a zkoumat, také mnohem podstatnější složku informační, která je nám více skrytá. To, že ji nedokážeme analyzovat a pochopit, neznamená, že neexistuje. Je to podobné, jako třeba s DVD diskem. Pokud nemáme zařízení, které z něj dokáže přečíst informace a přetvořit je do nám srozumitelné formy, zůstává pro nás jen lesklým kolečkem z umělé hmoty.
❱ Co má informační léčba společného s homeopatií?
Homeopatie na člověka také působí přes informace, jen tu platí princip, že podobné léčíme podobným, takže se využívá rovnosti obrazu. Uvidíte nějaký obraz, jeho prostřednictvím dostanete informaci a ta vás navede tam, kam potřebujete. Kdybyste chtěla léčit srdce, použijete k výrobě preparátu rostlinu, jejíž květ nebo list má tvar srdce. Uvidíte srdce, asociuje to ve vás myšlenky na srdce a imunita se na tento orgán zaměří, takže začnou probíhat nějaké samoléčitelské procesy…
❱ Vzpomínám, jak kdysi bývalý předseda Akademie věd ČR profesor Zahradník hřímal, že „homeopatie je triumf odborné negramotnosti“. Máloco má v odborném světě tak strašnou pověst…
To je pravda. Dosud totiž nikdo nepopsal, jak dokáže líh, cukr či podobná hmota držet informaci. Podle mě jde pravděpodobně o nějaký kvantový informační obtisk, elektromagnetické vlnění, které vznikne při výrobě a natočí různé spiny různých elektronů, čímž se informace uloží. Druhou věcí, kterou velmi intenzivně vnímám, je, že věda nám nařizuje věřit tomu, že na tělo mohou mít vliv výhradně účinné látky, což je obrovský nesmysl.
❱ Proč?
Když ráno dostanete špatnou informaci, může vám pokazit celý den. Bude-li se situace opakovat, zkazí vám týden, dva, měsíc – a na vašem zdraví se to může velmi intenzivně projevit. Stačí, když půjdete na lékařské vyšetření, lékař se zmýlí a sdělí vám špatnou diagnózu. Setkala jsem se s mnoha případy lidí, u nichž lékaři mylně konstatovali podezření na onkologické onemocnění a ono u nich během poměrně krátké doby opravdu propuklo. Stačil pouhý strach a dočasné přesvědčení, že jejich tělo sžírá karcinom. Nemůžu pochopit, proč tyto věci lékařská věda tak tvrdě bojkotuje. Informace má jednoznačný vliv a do organismu člověka může vstoupit různými cestami.
❱ K čemu nejzásadnějšímu jste na své badatelské cestě informační medicínou dospěla?
Nejzásadnější je pro mě zkoumat lidské tělo ne tak, jak to dělají lékaři. Přistupovat k němu jako ke hmotě, která nějakým způsobem funguje, ale uvědomit si, že je tvořeno lidskými buňkami. Pokud lidské buňky vyndáte z těla, uvidíte samostatné živé organismy, skoro na úrovni bakterií. A vše, co umíme, i to, že žijeme, je závislé na faktu, že spolu naše primitivní buňky umí navzájem dobře komunikovat. Kdyby spolu komunikovat přestaly, naše tělo by se fyzicky i mentálně rozpadlo. Složitou komunikaci různých systémů v těle vyvolá i prosté položení ruky na stůl. Všechny nemoci a psychické problémy vznikají ze špatné komunikace mezi buňkami. Došlo k vytvoření nějakých bloků, třeba v imunitním systému. Pokud obnovíte správný informační tok, máte šanci se uzdravit. Tělo si uvědomí, že je někde něco špatně, a odstraní příčinu problémů.
❱ Takže tělo je v podstatě informační systém?
A velmi dokonalý. Má obrovské výpočetní možnosti. Celé naše tělo se chová jako neuronové sítě, což je způsob, jak se učit i jak ukládat informace. A pravé učení přichází skrze emoce. Většinou nestačí si jen něco přečíst, musíte to zažít. Informace potřebujeme uložit do všech tělních struktur – srdce si pamatuje, játra si pamatují, ledviny si pamatují – a tam lze přenést informace pouze skrze emoce, nikoliv racionální myslí. Když se vrátím k informační medicíně, je velmi zajímavé, že orgány si emoce pamatují a ve chvíli, kdy se do jater nebo ledvin dostanou nějaké toxiny či infekce, úplně vám to může přetvořit vnímání emocí. Proto je důležitá detoxikace – když odsud vyhází vše, co sem nepatří, stává se člověk sám sebou.
❱ Informační detoxikace?
Ano. Hodně zjednodušeně řečeno přikážete tělu: jdi a ukliď si v játrech, protože tam máš tyhle a tyhle viry nebo velké množství rtuti.
❱ Předpokládám, že ostropestřec stačit nebude...
Ten vám pomůže játra regenerovat. Informační medicína je založená na tom, že jsou do preparátů nahrány obrazy – třeba virů, které játra ohrožují…
❱ Obrazy?
Nahrajeme je do preparátů přes elektromagnetické vlnění.
❱ Aha, tak tady moje představivost skončila…
V počítači máme uložené různé obrazy toxinů, buněk, orgánů… A existuje speciální přístroj, do něhož počítač posílá informace, a ten pak vytvoří elektromagnetické vlnění, které se do preparátu obtiskne.
❱ Takže mám ostropestřec, ale doplněný o obrázky virů, které mi huntují játra.
Třeba. Tento preparát pak užíváte, přičemž mozek zanalyzuje, co že to berete, a uvidí varující obraz: pozor, viry v játrech! Vaše imunita tak zpozorní a jde se podívat do vašich jater, jestli v nich není něco špatně. A to už spustí správné imunitní reakce.
❱ Jako bych zase viděla dost příslušníků vědecké obce, jejichž reakcí bude přinejmenším velký panák na uklidnění…
Já jsem se tomu ze začátku také smála – a dnes máme klinické studie, dokazující účinky. Nám vždycky podsouvají, že lidé, kterým jsme pomohli, byli psychiatričtí pacienti, což je nesmysl. Máme statisíce pacientů s bezpočtem různých diagnóz.
❱ Ve kterých případech informační preparáty fungují nejlépe?
V akutních případech je samozřejmě jednoznačným řešením klasická medicína. Takže především u chronických potíží – alergie, intolerance potravin, ekzémy, bolesti kloubů, autoimunitní nemoci, vleklé infekce… Například opakované angíny, kdy už je penicilin bezmocný.
❱ Takže když se mi bude pořád vracet angína, vy mi dáte preparát, kde bude zakódovaný obrázek streptokoka…
Třeba. Ale dostanete k tomu ještě detoxikaci sleziny, lymfatického systému, tedy další věci na bylinno informační bázi. Máme asi 200 preparátů – na všechny tělesné tkáně, mikroorganismy, toxické látky. Když se ve vědeckém výzkumu objeví něco nového, třeba chemikálie či nový typ viru, tak je doplníme. Naši terapeuti mají k dispozici přístroj, z něhož by, jak říkáte, vědce omývali, ale tento přístroj je neuvěřitelně přesný a diagnostikuje vás na základě stresových reakcí těla. Loni jsem od terapeutů z Moravy dostala zprávu, že se tam objevily případy západonilské horečky. To nám přišlo divné, protože do té doby se u nás nevyskytovala. Za půl roku nato se psalo v novinách, že nemocnice zachytila první pacienty se západonilskou horečkou. Já už jsem o výskytu nemoci věděla několik měsíců předtím.
❱ Na základě čeho ji diagnostikovali?
Vycházeli z programu, který jsem vytvořila a v němž jsou veškeré existující zátěže včetně nemocí tropických nebo těch, co se u nás vůbec nevyskytují. Máte počítačový program, do přístroje, který je na něj napojený, vložíte ampuli se zakódovanou informací příslušné zátěže – a podvědomí na ni zareaguje buď pozitivně, nebo negativně.
❱ Podvědomí nakažených lidí na jižní Moravě vědělo, že mají západonilskou horečku?
Přesně tak. Ale oficiálně se nemoc potvrdila až poté, co několik lidí skončilo v nemocnici. Jenže když někdo skončí v nemocnici, je to jen špička ledovce. Nakažených mohou být stovky, ale hospitalizovaných jen deset. Kdo má dobrou imunitu, v nemocnici neskončí. Kdyby tento přístroj používali lékaři, strašně by jim to usnadnilo diagnostiku. Ale ten velký odpor překonat nelze.
❱ Jak se srovnáváte s tím, že někteří vaši bývalí spolužáci jsou v Českém klubu skeptiků Sisyfos a občas tedy i vašimi úhlavními oponenty?
Nic si z toho nedělám. Každý máme nějakou životní cestu. Lidi, s nimiž se stýkám, mě berou. Loni jsem měla v rádiu setkání s lékařem ze Sisyfa a odnesla jsem si z něj cenné postřehy. Třeba že oni mi něco vyčítají, ale v podstatě dělají to samé, protože svoje výroky zakládají na dojmech – mají pocit, že kvůli nám nechodí lidé k lékaři. Nemají nic v ruce, jen dokladují to, že stokrát opakovaná lež se stala pravdou. Ve skutečnosti jsme zachránili život spoustě lidí, kteří přišli k našim terapeutům, ti zjistili, že v jejich případě jde o nádor, a okamžitě je poslali k lékaři. Tam je jasný postup. Nejprve operace, pak chemoterapie či radioterapie, ideálně doplněná o prvky alternativní medicíny. Podle mých zkušeností tohle spojení vede k nejlepším výsledkům.
❱ Má větší vliv na zdraví informace, nebo životní styl, strava?
Já si myslím, že strava se začala hrozně přeceňovat. Přešli jsme do druhého extrému. Znám řadu lidí, kteří jedí až úzkostlivě dobře, ale ve skutečnosti zdraví nejsou, protože se strašně stresují tím, co mohou či nemohou sníst. Přitom dnes už ani nikdo neví, co je zdravé, protože každý vývojový směr doporučuje něco jiného. Velkou roli hraje genetika a skutečnost, s jakými potravinami jednotlivé tělo umí či neumí zacházet. Mnoho lidí si dnes už poškodilo zdraví „extrémně zdravou“ stravou. Zastávám intuitivní jedení – tedy dát si to, na co mám chuť. Funguje ale jen tehdy, pokud nemáme v těle infekce.
❱ Proč?
Říkala jsem, že tělo je informační systém a imunitní buňky spolu komunikují. V případě infekcí jejich původci používají ke své komunikaci úplně stejných chemických sloučenin jako zdravé buňky – infekce je také inteligentní organismus. Na informační úrovni není rozdíl mezi komunikací lidských buněk a bakterií. Když v sobě máte infekci, mozek nemusí rozeznat, zda pokyn vydaly buňky, nebo bakterie. Známé je, že když máte kvasinky, budete mít chuť na sladké. Ale různé infekce mají různé chutě. Bakterie potřebují železo, takže vám budou dělat častou chuť na maso. Jiné bakterie ovlivní vaše chování, sexuální apetit, potřebu těsného kontaktu. Jsou lidi, kteří se na vás mačkají, chtějí vám být co nejblíže, tulit se, ale za své chování až tak nemohou. Nutí je k němu herpetické viry, které potřebují k přenosu těsný kontakt. Proto je detoxikace skvělá – když odstraníte patogeny z těla, stáváte se konečně sami sebou. Jaroslav Flegr tohle krásně popsal u toxoplazmózy. Ale vliv na chování má každá infekce.
❱ Napadá mě, jak může na člověka působit maso z velkochovu. To je přece jedna z nejhorších informací, co existuje – maso zbídačených, vystresovaných zvířat…
Máte pravdu. Už na fyzické úrovni je maso plné stresových hormonů, přecházejících do člověka. Ale nemyslete si, že jde jen o zvířata. Obrovská intolerance potravin a různé alergie, třeba na lepek – to vše je způsobeno tím, že i velkoprůmyslově pěstované a zpracovávané rostliny produkují velké množství toxických látek, jimiž se snaží ochránit.
❱ Před čím?
To přesně nevíme. Před velkými, hlučnými stroji? Přístroji s pesticidy? Pro ně nepřirozenými velkými monokulturními lány? Před skutečností, že kolem nejsou žádní motýli, hmyz ani jiné rostliny? Každopádně ohrožené rostliny „informují“ a „varují“ rostliny další a produkují značné množství obranných látek.
❱ Zazlíváte něco lékařům?
Dnešní doktory lituji – mají jasně daná pravidla, podle kterých musí léčit. Pokud překročí vymezené limity, vystavují se riziku postihu. Jenže kdyby byla lékaři dána svobodná vůle, může mnohdy přijít na daleko lepší způsob, jak pacienta vyléčit. Současný systém s sebou nese ztrátu zodpovědnosti – doktor přece postupoval podle lege artis. Z medicíny se stává technokratický moloch.
„Je přece škoda, že máte něco, co prokazatelně funguje, ale protože nelze přesně vysvětlit, jakým způsobem, lékařská věda to striktně odmítá.“
O komunikaci „Pokud lidské buňky vyndáte z těla, uvidíte samostatné živé organismy, skoro na úrovni bakterií. A vše, co umíme, i to, že žijeme, je závislé na tom, že spolu naše primitivní buňky umí navzájem dobře komunikovat.“
O stravování „Já si myslím, že strava se začala hrozně přeceňovat. Přešli jsme do druhého extrému. Znám řadu lidí, kteří jedí až úzkostlivě dobře, ale ve skutečnosti zdraví nejsou, protože se strašně stresují tím, co mohou či nemohou sníst.“
Marie Vilankova zvládá výzkumnou práci i výchovu čtyř dětí „Ve chvíli, kdy se do jater nebo ledvin dostanou nějaké toxiny či infekce, úplně vám to může přetvořit vnímání emocí. Proto je důležitá detoxikace.“
„Zachránili jsme život spoustě lidí, kteří přišli k našim terapeutům, ti zjistili, že v jejich případě jde o nádor, a okamžitě je poslali k lékaři.“
1974 Narodila se 2. září v Česticích.
1999 Absolvovala Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze, porodila první dítě (další v letech 2002, 2009 a 2016).
2000 Nastoupila do firmy Joalis.
2003 Vytvořila diagnostický software EAM.
2010 Zahájila přednáškovou činnost.
2018 Vydala knihu Léčba informací.
