Médium: Pravý domácí časopis, č. 12/2022
Marie Vilánková je badatelka v oboru informační medicíny, lektorka řízené detoxikace organismu a spoluzakladatelka firmy Joalis. Naprogramovala software EAM set, jenž tvoří ve spojení s přístrojem Salvia efektivní nástroj pro diagnostiku široké škály toxinů v lidském těle, které mají vliv na zdraví člověka. Je také autorkou řady publikací a knihy „Léčba informací“ a zároveň maminkou čtyř dětí. Více se o Marii Vilánkové můžete dozvědět na jejím osobním blogu www.lecbainformaci.cz.
Jak jste se jako vystudovaná matematička „ocitla“ v oboru informační medicíny? Přijde mi to zcela odlišná oblast – působí až trochu ezotericky.
To je podle mě obrovský omyl dnešní vědy – pohlížet na alternativní medicínu ezotericky. Většina těchto metod má totiž hluboké zákonitosti, které však bohužel dnešní lékaři a vědci nechtějí vidět. Místo toho, aby hledali tyto skryté logické významy, rozdělují a popisují čím dál tím menší podrobnosti a celkový smysl jim uniká. Oblast matematiky a informatiky je v tom trochu odlišná. Tam totiž nevytvoříte dobrý systém, dokud nepochopíte smysl. Já jsem tento obor vystudovala, stal se i mým koníčkem. Proto si troufám říci, že kromě analýzy ovládám i potřebnou syntézu, tedy pochopení smyslu. A to mi pomohlo podívat se na lidskou bytost úplně jiným pohledem, tedy zaměřit se na podstatu. Paradoxem je, že právě informační medicína, ale třeba i homeopatie se současnou vědou dají velmi úspěšně vysvětlit. Právě o to se zjednodušenou formou snažím ve své knize.
Jak byste pojem „informační medicína“ vysvětlila úplným laikům? Na jakém principu funguje?
Důležité je na člověka nahlížet komplexně, ne jen z pohledu hmoty. Jsme vlastně takový shluk buněk ve vesmíru, ve kterém je určitým způsobem nahuštěná informace. A tahle informace se znovu a znovu překládá přes různé úrovně, až ji vnímáme jako hmotu. Ve skutečnosti i my sami v sobě máme celou řadu různých informačních úrovní. A pokud se chceme opravdu uzdravit, musíme proměnit celého člověka. To znamená opravit tu informaci na všech úrovních – pracovat tedy nejen s hmotnou úrovní, jako to dělá klasická medicína. Informační medicína zasahuje do nejhlubších úrovní, až ke kořenu daného problému. Snaží 
se, aby opravdu došlo ke změně a organismus se zase začal chovat přirozeně, tedy zdravě. Další myšlenkou, která mě inspiruje, je pochopení čínského pentagramu. Vidím ho nejen jako výchozí schéma k léčení podle orgánů, ale ve skutečnosti jako princip stvoření vesmíru. A kdo toto pochopí, pochopí i život samotný. Najde klíč k tomu, jak být zdravý nejenom fyzicky, ale také psychicky a žít život s radostí.
Mně osobně by se velmi líbilo, kdyby západní medicína s alternativními směry spolupracovala. Proč tomu tak není?
Myslím, že v současné době na to svět ještě není připraven. Jednoduše řečeno – západní klasická medicína není s tou naší informační zatím propojitelná. Byla bych moc ráda, kdyby lékaři alespoň začali respektovat, že tady jsou i jiné směry, a nebojovali s námi. Je zajímavé, že na nás pohlíží de facto jako na nepřítele, přitom je to přeci celé nesmysl. Oběma způsobům léčení by logicky mělo jít o jednu jedinou věc – a tou je zdraví pacienta. Aby se uzdravil, nepotřeboval žádné léky, aby byl spokojený a nic ho nebolelo.
Co říkáte na psychosomatiku? Souhlasíte s tezí, že si za své choroby můžeme většinou sami?
No, to bych trochu upřesnila. Ano, naše psychika, emoční prožívání, stresy a potlačená traumata opravdu mohou za téměř všechny zdravotní problémy. Jenže většinu emočních vzorců jsme dostali do vínku a ty ostatní, které vznikly za našeho života, mají často základ v novorozeneckém či kojeneckém období, kdy jsme je nemohli ovlivnit. Každý z nás má úplně jiné nastavení a stejná životní situace může mít na dva lidi naprosto rozdílný dopad. Za mě existují dva přístupy k nemoci – pasivní a aktivní. Ten první spočívá v tom, že se svěřím do rukou medicíny a budu čekat, až můj problém vyřeší lékař. Aktivní přístup zahrnuje taktéž spolupráci s lékařem, ale člověk se už zajímá o vše kolem, snaží se změnit i své postoje, hledá příčinu problémů, a jak z nich ven. Rozdíl mezi pasivitou a aktivitou je jako rozdíl mezi životem a smrtí. Život je proces učení, a když se stáváme pasivními, přestáváme žít.
Vaše kniha Léčba informací se stala bestsellerem. Pro koho je určená? Vyzná se v ní i člověk, který zatím o lidském těle ani alternativních směrech léčení nic moc neví?
Ano, řekla bych, že moje kniha je určená všem čtenářům. Tedy i těm, kteří informační medicínu ve svém životě zatím nevyužívají, ale chtějí se například dozvědět, na jakém principu tyto směry pracují. Je psaná co nejjednodušším jazykem. Snažila jsem se vyhnout různým cizím pojmům, tak aby byla publikace srozumitelná právě i laikům. Je ale zároveň velmi informačně nahuštěná, je v ní celá řada úvah. Troufám si tvrdit, že obsahuje i myšlenky inovativní, třeba co se týče fyziky. Člověk se sice ve škole může učit obecnou teorii relativity nebo kvantovou mechaniku, ale až ve chvíli, kdy to opravdu promýšlí do všech důsledků, je mu najednou spousta věcí mnohem jasnějších.
V současné době jsou „in“ nejrůznější semináře pro osobnostní rozvoj, učíme se zbavovat strachu, pozitivně myslet atd. V čem vy sama vidíte podstatu šťastného života?
To je trochu složitější otázka. Podle mého názoru nemá být člověk křečovitý a za každou cenu se do pozitivního myšlení nuceně přepínat. Tedy pokud to tak nemá sám v sobě dané. V případě, že ho napadají negativní myšlenky, je zřejmě potřeba, aby prošel určitou cestu, aby pochopil, proč se mu to 
děje. Kolikrát je horší, když se člověk nutí hýřit optimismem i v případě, že to v sobě necítí. Někdy je prostě lepší zůstat ve svém smutku nebo v negativní emoci a odžít si je. Protože i ony jsou určitou cestou poznání. Podstata šťastného života je v tom, abychom dělali to, pro co jsme se narodili, a měli z toho radost. Zdraví je už pak jen logickým důsledkem života v radosti…
Jak se sama udržujete ve formě? Používáte v rodině své informační přípravky Joalis?
Snažím se žít v souladu s tím, co hlásám. Autenticita je za mě nesmírně důležitá. Mám dost pohybu: kromě zahrádky, tedy spíš obrovské zahrady, také hodně chodím, jezdím na kole, na běžkách… Stravuji se rozumně, jím vlastnoručně vypěstovanou zeleninu, maso a vejce z domácích zdrojů – naštěstí žiju na vesnici. Jídlem se zásadně nestresuji a v případě potřeby se stravuji kdekoli. Jím prakticky všechno, ale v menším množství. Já i děti samozřejmě podle potřeby informační doplňky stravy používáme. Pravidelně chodím na měření a diagnostiku Joalis a užívám i doporučené kúry. Jsem velmi pracovně vytížená, takže stresu mám hodně. Je to u mne ale kompenzováno tím, že mě práce nesmírně baví, je pro mě zdrojem radosti, a to je v podstatě neomezený zdroj energie. Díky detoxikaci informačními přípravky jsem zdravá a i moje poslední těhotenství ve vyšším věku proběhlo naprosto v pořádku, bez jediné komplikace. Při vyšetření genetických vad jsem měla hodnoty jako dvacetiletá holka. Z toho jsem měla opravdu radost.
Lze vůbec skloubit váš nabitý diář s rodinným životem? Přece jen jste maminkou čtyř dětí.
Všechno jde, jen ne vždy je to ideální. Jako u všeho má každá mince dvě strany – co je pro děti to nejlepší? Plně se o ně starat, připravovat jim svačiny, vozit je na kroužky, neustále vymýšlet zábavu, nebo je vychovávat k samostatnosti, svobodě a zodpovědnosti sám za sebe? Já volím druhý přístup. Nejstarší dceři je 23, druhé 20, takže výsledky vidím. Můj domov a rodina jsou pro mne to nejdůležitější. Máme štěstí, že žijeme na krásném, pozitivní energií nabitém místě nedaleko Šumavy. Neznám lepší pocit než se vrátit domů z náročných pracovních cest, spočinout na zápraží a dobít si baterky pohledem do okolních lesů.
Co byste „v kostce“, pokud to vůbec lze, poradila našim čtenářům pro uzdravení těla i duše?
Aby byli sami sebou, dělali to, co je baví. Aby se nenechali ovládat strašením z mnoha stran a nevzdávali se zodpovědnosti za své zdraví. A hlavně – aby se naučili vnímat svoje tělo a poslouchat ho. Ono samo nejlépe ví, co potřebujeme. Aby si nenechali brát radost ze života. Toxiny fyzické i emoční na nás útočí ze všech stran. Nenechte se jimi ovládnout. Hodně si zpívejte, choďte ven na procházky – obojí je osvědčený způsob, jak okysličit tělo a mozek a předejít překyselení a špatným náladám. Přeji všem čtenářům prožití nadcházejícího adventního času v klidu a radosti.
Koukněte na: www.joalis.cz
Autor: Text: Linda Maletínská, www.joalis.cz