Někdy se zdá, že problém překyselení je jen otázkou nevhodné stravy. Na jeho vzniku se však podílí mnoho faktorů. Jaké máme zdroje pro obnovu přirozené acidobazické rovnováhy?
Střevo jako zdroj pro obnovu rovnováhy
Metabolismus a udržení acidobazické rovnováhy je značně komplikovaný systém mnoha chemických reakcí. Na základě četby mnoha článků byste mohli získat dojem, že překyselení je problémem nevhodně zvolené stravy a dá se řešit pečlivým výběrem vhodných potravin. Problematika je však mnohem složitější, je ovlivněna řadou orgánů a i emočních toxinů. Přesto je ale třeba dbát na stravování, a co je ještě o řád důležitější – mít zdravý mikrobiom, který je klíčový pro užitek ze zdravých, příznivých potravin. Bez prospěšných bakterií ze zeleniny, ovoce, vlákniny alkalizující reakce nevytvoříte. Střevní bakterie žijí z různých typů vlákniny a jiných těžce stravitelných zbytků potravy. Jejich hlavními „odpadními“ produkty fermentace sacharidů a bílkovin v tlustém střevě jsou mastné kyseliny s krátkým řetězcem tzv. SCFA (short chain fatty acids), kyseliny jako kyselina octová (acetát), máselná (butyrát), propionová (propionát), kyselina mléčná…
Vliv SCFA na organismus
Mastné kyseliny s krátkým řetězcem (SCFA) jsou pro střevo, jeho prostředí a metabolismus velmi důležité. Proč?
- Působí na tělo zásadotvorně – v metabolismu to jsou zásadité, proton spotřebovávající reakce, snižují kyselost. Z tohoto důvodu zelenina v kombinaci s prospěšným mikrobiomem (!) alkalizuje.
- Okyselují prostředí střeva – znevýhodňují nežádoucí bakterie a tím potlačují tvorbu toxinů, které následně narušují metabolismus.
- Porucha mikrobiomu může snižovat množství bakterií schopných odbourávat oxaláty (soli kyseliny šťavelové).
- Jsou hlavním zdrojem energie pro střevní epitelové buňky – regenerují střeva, zlepšují nepropustnost střevní stěny.
- Jsou vstřebávány a krví rovnou přenášeny do jater, přináší kalorie navíc, ale dávají pocit sytosti – štíhlí lidé jich mají hodně, mají dobrý vliv na celkový metabolismus.
- Modulují sekreci serotoninu a dalších neuropeptidů – snižují chuť k jídlu.
- Zvyšují absorpci vápníku, železa a hořčíku.
- Zlepšují citlivost na inzulin, inzulinorezistence je jednou z častých příčin zakyselení.
- Mají příznivý vliv na imunitu, obzvláště na neutrofily.
- Snižují rizika nádorových onemocnění, zejména tlustého střeva.
Vyvážený mikrobiom
Aby se kyseliny s krátkým řetězcem vytvářely, je potřeba jíst dostatečné množství různorodé vlákniny – různé typy polysacharidů – hlízy, cibuloviny, pektiny z ovoce, gumy z luštěnin, betaglukany z obilovin, rezistentní škroby (hrubé mletí, retrogradované – dvojitá tepelná úprava…). Zásadní ale je, aby ve střevech byl prospěšný mikrobiom, který dokáže vlákninu zpracovat a kyseliny vytvořit. Potřebné jsou zejména bakterie ze skupiny Bacteroidetes (gram-negativní, odolné vůči žlučovým kyselinám – bacteriodes, prevotela, fusobacterie, flavobacterie…), ale i některé prospěšné ze skupiny Firmicutes (gram pozitivní – clostridie, bifidobacteriue, ruminokoky, laktobacily…). Narušení mikrobiomu je způsobeno mnoha toxiny, jedním ze zásadních toxinů jsou bakteriofágy, o kterých si zde, na mém blogu můžete také přečíst řadu zajímavých informací.
Zakyselení a vliv mateřských orgánů
Víte, jaký orgán pentagramu má největší vliv na překyselení? V první řadě jsou to plíce, které reagují na překyselení v řádu minut.
Důležité funkce plic
- vylučují nejvíce kyselých látek – denně vydýchají cca 20 000 mmol kyselých iontů
- zajišťují přívod kyslíku pro dobrý, vyvážený metabolismus – důležité jsou zdravé plíce bez toxinů. Jejich činnost řídí dechové centrum regulující dech v prodloužené míše a Varolově mostu na základě koncentrace CO2. Při dlouhodobější výchylce se jeho citlivost snižuje. Toto centrum může být ovlivněno toxiny a ložisky.
- ovlivňují tlusté střevo, to dodává potřebné látky jako minerály, krátké mastné kyseliny… a zajišťuje nepropustnost pro toxiny.
Důležité funkce ledvin
Dlouhodobou rovnováhu udržují ledviny, reagují v řádu dní. Zajišťují řadu důležitých funkcí
- vylučují kyselé látky – hlavně metabolické, netěkavé, ale i těkavé kyselé látky. Pomocí amonného kationtu NH4 dokáží vyloučit mnoho kyselých látek bez ztráty minerálů.
- vytvářejí a znovuvstřebávají pufry, které regulují pH
- zajišťují rovnováhu iontů, které mají také vliv na pH – sodík, chlorid, vápník…
- ovlivňují kosti – zásobárna minerálů (Ca, Na, K…), které slouží jako poslední záchrana k vyrovnání kyselosti
Důležité funkce jater
Do metabolismu a vylučování metabolických kyselin zasahují i játra, protože jsou klíčovým orgánem metabolismu:
- Vytváří močovinu ze čpavku (amoniaku). Produkují spolu se svalovými buňkami glutamin potřebný pro tvorbu amoniaku.
- Zásadní pro celkový metabolismus – produkce a spotřebovávání ketolátek, laktátu…, přeměny cukru v tuky a naopak.
- Oxidace a metabolizace aminokyselin.
- Produkce pufrů – proteiny krevní plasmy…
S
oli, kyselina močová a vznik kamenů
Pokud se v přírodě někde vyskytuje kyselina, má snahu reagovat s okolními látkami, neutralizovat se. Takto vznikají soli. Děje se to i v lidském organismu. Za normálních okolností ledviny vylučují jak jednotlivé látky jako ionty, kyseliny, tak i jejich soli. Pokud jsou ale ledviny z různých důvodů přetížené nebo je snížena jejich činnost, soli se začnou v těle ukládat. Jednou z důležitých vylučovaných látek je i kyselina močová, krystalická látka málo rozpustná ve vodě. Čím je pH roztoku nižší, tím méně je rozpustná a vytváří ukládající se krystaly a kameny. Také její rozpustnost snižuje chlad. Usazování kyseliny močové způsobuje onemocnění dnu, kdy v důsledku ukládání krystalků do kloubů, chrupavek, kostí, kůže vznikají záněty. Může podporovat vznik kamenů v močových cestách a ledvinách.
Další kyseliny jako oxaláty (šťavelany, ionty solí kyseliny šťavelové) tvoří s vápníkem, draslíkem špatně rozpustné soli. Až 90 % močových kamenů, písků, krystalků je tvořeno právě oxaláty. Oxaláty se ukládají i v chrupavkách kloubů, ledvinách, játrech i dalších typech buněk. Oxaláty můžeme přijímat z potravin (rebarbora, špenát, fazole…) nebo vznikají v játrech jako konečný produkt metabolismu aminokyselin. Mohou být vylučovány ledvinami, částečně i skrze střeva. Zde je mohou odbourávat některé bakterie a také mohou být vysráženy vápníkem a magneziem a vyloučeny stolicí. Problémem jsou i vápenaté soli (kalciumfosfát, kalciumpyrofosfát, kalciumhydroxyapatit …), které se ukládají nejen do kloubů, ale i do cév, jater, plic, ledvin, žaludku i nervového systému (často šišinka). Nezapomeňme, že biogenní soli jsou častým stavebním materiálem mikrobiálních ložisek, protože v nadměrné míře vznikají i v tkáních při chronickém zánětu.