Alergie je třeba řešit včas

Alergie většinu lidí začnou trápit na jaře, kdy je v ovzduší zvýšené množství pylů. Příčiny je však třeba řešit s předstihem. Ve chvíli, kdy alergie propukne naplno, bývá pozdě.

Alergie je typické civilizační onemocnění. Zatímco v průmyslově vyspělých zemích jimi trpí až polovina obyvatel, v rozvojových zemích jde téměř o neznámé onemocnění. Co to alergie vlastně je? Jednoduše řečeno jde o zblázněnou imunitu, která předrážděně reaguje na běžné věci. Alergie může vzniknout prakticky na cokoli, ale u některých potravin a látek je to pravděpodobnější. Příčin může být několik, v zásadě jde ale vždy o:

  • toxiny z životního prostředí, které narušují nejen imunitu přímo, ale poškozují i hormonální a nervový systém, který imunitu řídí,
  • narušený mikrobiom, který má vždy návaznost na kůži, sliznice dýchacího traktu i střeva, která je pak propustná pro toxiny,
  • emoční vzorce úzkosti, potlačenou agresivitu a sklony k depresi.

Trocha statistiky

Alergie dokáže potrápit

Zdá se Vám přehnané, že téměř polovina lidí na světě je alergických? Stačí se podívat na statistiky a zjistíme, že například v Evropě má nějakou formou nesnášenlivosti přibližně 40 % lidí. Předpokládá se, že v budoucnu toto číslo ještě poroste. Nejčastější jsou alergie na roztoče (40 %) nebo na kočky (30 %). Alergickým astmatem trpí 27 % obyvatel, potravinovými alergiemi 12 %. V USA je situace ještě horší: různými druhy přecitlivělosti trpí cca 55 % lidí. Je zajímavé, že k prudkému rozvoji alergií došlo v poměrně nedávné době, v posledních dvou až třech desetiletích. Tady je opravdu na místě říct, že dříve se tyto problémy v tak masovém měřítku nevyskytovaly.

I díky statistikám lze odvodit, jak nás chemie a toxiny z jídla, vzduchu a kosmetiky poškozují. Naše zdraví ovlivňuje mnoho okolností a produktů. Kromě toho, co jíme, hraje svou roli také to, v jakém prostředí se pohybujeme, jak žijeme, jaké prožíváme stresy a emoce, ale také naše vrozené dispozice neboli genetika. V případě alergií se od předků dědí tzv. atopie, kterou můžeme zjednodušeně nazvat jako zvýšenou citlivost a tendenci vytvářet protilátky typu IgE. Nicméně to, zda alergické onemocnění u atopiků propukne, záleží na mnoha okolnostech a také na toxinech, se kterými se potkáme.

Alergie v České republice

Před rokem 1989, v době před Sametovou revolucí, byla v České republice specifická situace. Hospodářství bylo plánované a na trhu se prodávalo velmi omezené množství kosmetických a drogistických přípravků. Podobně to bylo i v potravinářském průmyslu, používání chemie bylo omezené. V této době alergiemi trpělo přibližně 5–10 % dětí a dospělých. Po uvolnění hranic a tedy i obchodu, se k nám postupně začaly dovážet nové a nové produkty. Lidé objevovali kouzlo voňavých lahviček s kosmetikou, barevných a voňavých sladkostí a limonád, nebo do té doby neznámých druhů ovoce a dalších pochutin… A najednou začalo přibývat alergiků. V roce 1996 už to bylo okolo 17 % populace. Jenže to byl jen začátek.

Hlavní nápor velkých kosmetických gigantů, kteří své zboží prodávají pomocí reklamy a marketingu, nás teprve čekal. V našich končinách přišel mezi lety 1996 až 2006. V té době se na trhu objevili prakticky všichni významní producenti. Počet alergických dětí v té době vystoupal k 35 %! Prakticky každý, kdo má ve svém genetickém kódu rys atopie, tedy přecitlivělosti, začal díky chemickým toxinům reagovat předrážděně. Skokově se zvýšil počet ekzémů, senných rým, astmat a dalších dýchacích potíží, potravinových alergií i problémů s trávením.

AlergiePřehnaná reakce organismu

Jak jsme si řekli, alergie je přehnaná, nepřiměřená reakce imunitního systému organismu na látky, se kterými se běžně setkáváme. Imunitní buňky bojují proti pylům, chlupům, potravinám, prachu, roztočům. Boj probíhá hlavně v tkáních, kam se alergeny přirozeně dostávají a kde je současně hodně imunitních buněk, tedy v zažívacím traktu, v dýchacím ústrojí, na kůži, na sliznicích očí, úst a dalších místech. Tyto tkáně jsou ničeny zánětem, který vzniká při alergické reakci, což je celý řetězec imunitních reakcí.

Dlouhodobý zánět postupně poškodí tkáně a ty pak přestávají plnit své úkoly. Střevní buňky neprodukují trávicí enzymy a hormony, kožní buňky nevytvářejí ochrannou vrstvu, kůže je suchá, praská a vznikají mokvavá, zánětlivá ložiska. V dýchacím traktu se ničí dýchací trubice, snižuje se schopnost volně dýchat a vzniká onemocnění zvané astma. Dochází k řadě dalších problémů, k rozvoji dalších onemocnění včetně náchylnosti k respiračním zánětům. Místa s trvalým zánětem jsou také postupně ohrožena rakovinovým bujením. Tím, jak se buňky musí neustále obnovovat a opravovat, se zapínají opravné geny. Je jen otázkou času a dalších vlivů, kdy při neustálých opravách vznikne chyba. Jejím výsledkem je nesmrtelná buňka, která se rychle množí a může být zárodkem nádorového bujení.

Alergie jako porucha imunitního systému

Alergie patří do skupiny poruch imunitního systému tzv. imunopatologií. Imunopatologie můžeme zjednodušeně vnímat jako rozvrat imunitního systému, kdy místo toho, aby nás ochraňoval, útočí na nás a poškozuje organismus. Rozdělují se do 5 základních typů, které zahrnují jak alergické, tak i autoimunitní onemocnění. Nejen z alternativního, ale i z lékařského hlediska nemá jejich rozdělování na autoimunity a alergie úplně smysl. Pokud totiž poškození imunity vznikne, problém se postupně přelévá z jedné oblasti do druhé. Na začátku je často „pouhé“ alergické onemocnění, ze kterého se postupně vyvinou nějaké autoimunitní problémy. Typické je to v případě ekzémů, kdy zánět kůže začne jako reakce na alergen a zafixuje se jako autoimunitní reakce. Podobně dochází také k autoimunitním střevním zánětům.

Při imunopatologiích obecně je imunita těla špatně řízena. U alergie dochází k tomu, že místo toho, aby se všechny imunitní cesty zapojily do odstraňování skutečných patogenů i za pomoci buněčné imunity, nadměrně používají systém protilátek a zaměřují se i na to, na co nemají. Důležitou roli při všech imunopatologiích hraje i předrážděná psychika, dokonce i strach z imunopatologických reakcí. Alergik mnohdy reaguje už na samotnou informaci, že v jídle je alergen. Tudíž nestačí řešit jen přemrštěnou imunitní reakci, ta je mnohdy jen důsledkem předrážděné psychiky, vnitřního vzteku a napětí.

Poradna