Za jednu z hlavních příčin imunopatologií včetně všech typů alergií považuje informační medicína různé druhy toxinů.
Jedná se o škodlivé látky z životního prostředí, patologické bílkoviny, ale i některé mikroby a jejich vlastní toxiny. Organismus správně vnímá, že pokud jsou v těle toxiny, tak škodí a proto se jich snaží zbavit. Bohužel ale někdy kvůli poškozené imunitě nedokáže správně vybrat druh reakce a zacílit tak svou činnost potřebným směrem, proti poškozujícímu toxinu. Obrazně řečeno – střílí a bojuje, protože se cítí ohrožený, ale míří nesprávným směrem. Toxinem, který imunitní reakci spustí, může být téměř cokoli. Nemusí se nutně jednat o složitější škodliviny, na které imunita reaguje přímo, a to tvorbou protilátek.
Hapteny
Hapteny jsou nízkomolekulární látky, které v těle mohou působit jako chemické toxiny a imunita na ně nedokáže přímo zacílit. Hapteny se někdy naváží na určité nosiče (většinou jde o různé mikrobiální zátěže včetně mikrobiálních toxinů, tj. virové částice, buněčné stěny, bičíky, fimbrie a toxiny bakterií, případně i cizorodé bílkoviny). Po propojení haptenu a nosiče může být spuštěna imunitní, alergická odpověď proti jakémukoli toxinu různé chemické povahy. Mikrobiální toxiny hrají ve vzniku alergie důležitou roli, protože se stávají nosiči chemických toxinů a umožňují vznik přemrštěné imunitní reakce. Kdyby v organismu nebyly, hapteny by byly buď neškodné, nebo by k poškození docházelo jen přímým vlivem na buňky a tkáně – nedošlo by tedy k alergické reakci.
Spolupráce toxinů
Navazování částic hraje roli i u dalších toxinů. Často k němu dochází například v případě poškozených pylových částic a zplodin z automobilové dopravy a průmyslu. Takže různí roztoči, šupinky z kůže zvířat, hlavně koček se váží na prach, mikročástice obroušené z oblečení nebo částečky z bytového textilu. Jde v podstatě o jakési „slepence“ toxinů. A naše imunita je posuzuje úplně jiným způsobem, než když se vyskytují jako samostatné jednotky. Vnímá je jako velmi ohrožující a chce se jich co nejrychleji zbavit. Proto k tomu používá imunitní reakce, které byly evolučně původně vyvinuty pro odstraňování parazitů, hlavně různých červů. Kýchání, hlenění, průjem, otok a vše, co souvisí s alergickou reakcí, mělo za úkol zabránit proniknutí parazita do organismu.
Podrážděný organismus
Opakovaný kontakt s těmito jednoduchými chemickými toxiny na propustných sliznicích vede k podráždění organismu, k reakci přirozené imunity a k aktivaci vnitřních signálů nebezpečí pomocí toll like receptorů. Dochází ke zvýšené produkci zánětlivých cytokinů, přesunu aktivovaných imunitních buněk do lymfatických a imunitních orgánů. Zde hrají důležitou roli játra, kde se nachází velké množství buněk reagujících na toxické hapteny, které ovlivňují rozvoj všech imunopatologií. Aktivované buňky pomocí určitých signálů posilují protilátkovou imunitní odpověď Th2 typu. Vnitřní signály nebezpečí mohou aktivovat i některé další typy lymfocytů jako například Th17. Často tak dochází k autoimunitním zánětům dýchacích cest, může dojít ale i ke spuštění reakcí na kůži, ale třeba i k autoimunitám v gliovém a nervovém systému (autismus, ADHD poruchy).
Nejčastějšími haptenovými toxiny jsou čisticí prostředky, dezinfekce, parfémy, konzervační látky, potravinová aditiva, kosmetika, spreje či krémy. Z tohoto pohledu je obzvlášť v těhotenství a v prvním roce života dítěte důležité, zabránit nebo co nejvíce omezit kontakt kůže a sliznic s chemickými látkami. Tento rozvoj alergie způsobený podrážděním buněk na kůži a sliznicích velmi úzce souvisí s psychosomatikou. Pokud organismus neprožívá potlačenou agresi vzbuzenou strachy a úzkostmi, imunitní buňky obvykle nereagují podrážděně.
Toxiny narušují i hormonální systém
Řada toxinů nemusí například působit přímo na imunitu a imunitní buňky, ale velmi narušuje hormonální systém. Ten je s imunitou velmi propojený a ovlivňuje řízení imunitních reakcí. Například v období těhotenství je posilována protilátková imunita, která úzce souvisí s alergiemi. Řada toxinů totiž napodobuje ženské hormony a zesiluje tak činnost protilátkové imunity a podporuje alergické reakce.
Typické toxiny při alergických reakcích
- potravinová aditiva a toxiny z potravin – siřičitany (konzervanty a bělící prostředky), syntetická aromata, barviva, glutamáty, pesticidy (alkylfenoly)
- kosmetika, chemické úklidové prostředky včetně desinfekcí
- chemické léky – antibiotika, kyselina acetylsalicylová, paracetamol, nesteroidní antirevmatika,
- toxické kovy – hlavně rtuť a olovo, částečně nikl (kontaktní alergie), hliník (očkování – posilování Th2)
- toxiny z ovzduší – kouření a cigaretový kouř, smog, průmyslové zplodiny, zátěž rtutí, automobilová doprava včetně prachu z obrušování cest a dopravních prostředků, jemný prach ze spalování
- toxiny z bytového prostředí, hraček, materiálů denní potřeby – výpary z lepidel, barviv, úprava textilu, kůže (alkylfenoly), ftaláty (hračky, PVC – podlahy), plastové nádobí, obalové materiály, napuštěné povrchy chemikáliemi
- mikroorganismy – plísňové toxiny, bakteriální toxiny, mikrobiální ložiska všech typů