Problémy kardiovaskulárního systému jsou nejčastější příčinou úmrtí. Úzce souvisejí s psychikou, emočním nastavením, uměním života v radosti.
Oběhová, cévní neboli kardiovaskulární soustava je důmyslný, dokonalý transportní systém, který zajišťuje život všech buněk. Důležité je nejen zásobování kyslíkem a živinami jako je glukóza, tuky, minerály, vitaminy, odvod metabolitů a toxinů, ale také přenos informací i samotných imunitních buněk a imunitních látek. V krvi jsou obsaženy hormony, cytokiny a další mediátory, chemické látky, které slouží jako zprávy pro buňky.
Systém cest
Oběhovou soustavu si můžeme představit jako síť cest a cestiček, kudy proudí krev a životodárná energie a v ní se vezou poslíčci přinášející důležité zprávy. Jakákoliv blokace v tomto toku se výrazně projeví nejen na zdraví, ale i v duševním a emočním rozpoložení. Vzhledem k důležitosti a propojenosti všech orgánů krevní cestou je krevní řečiště, hlavně jeho výstelka (endotel) velmi často cílem mnoha různých infekcí. Zároveň mikrobiální ložiska mikroorganismů a jejich toxiny nutí imunitní systém zapojovat širokou škálu vyvážených imunitních reakcí. Pokud je imunita ovlivněna emočními a stresovými toxiny, může dojít k chybným rozhodnutím, typicky autoimunitnímu poškození stěn cév. Detoxikace kardiovaskulárního systému tak patří k velmi důležitým krokům na detoxikační cestě, bohužel se na ni často neprávem zapomíná.
Srdce nikdy neodpočívá
Každá živá buňka potřebuje dostatek živin, kyslíku a odvádět z nitra i ze svého okolí metabolity a toxiny. U kolonií jednobuněčných mikroorganismů a prvoků a také místně ve tkáních funguje difuze, proces samovolného rozptylování částic z míst s jejich vyšší koncentrací do míst s nižší koncentrací. Difuze je poměrně pomalá, látky urazí 1 mm přibližně za 8 minut. Proto se u všech vyšších organismů vyvinula cirkulační oběhová soustava, protože je životně nutná rychlá cirkulace na velké vzdálenosti, je potřeba dostat kyslík z plic ke všem buňkám.
Postupným vývojem vznikl oběhový systém (cévní, kardiovaskulární), který je tvořen trubicemi (cévy, dělí se na tepny a žíly), v nichž proudí krev. Tok krve je poháněn čerpadlem, srdcem. U obratlovců je oběhový systém uzavřený. Krev se pohybuje v uzavřeném systému cév, které ji vedou od srdce tepnami, tepénkami a vlásečnicemi k jednotlivým tkáním a následně je odváděna pomocí žil a žilek zpět k srdci. Otevřený oběhový systém mají jednodušší živočichové jako členovci, měkkýši, kde srdce pumpuje krvomízu (hemolymfu) do otevřených dutin. U suchozemců krev probíhá dvojitou cirkulací přes plíce, a aby udělala kompletní průtok, musí projít srdcem dvakrát. Hezká je idea položené osmičky, symbolu nekonečna, představa, jak krev a životní energie neustále koluje a oživuje nás. Během života udělá srdce přibližně 2,5 miliardy stahů, je to prakticky neunavitelný orgán, o který je třeba se pečlivě starat.
Srdce jako centrum komunikace
Mateřským orgánem cévní soustavy je srdce – princip ohně, radosti, lásky, sdílení a komunikace. Je velmi důležité uvědomit si, že srdce není jen čerpadlo, pumpa, jak ho vnímá klasická medicína. Jeho důležitou úlohou je koordinovat, spojovat všechny buňky v těle. Organismus je zdravý jen tehdy, pokud spolu buňky komunikují a spolupracují na společném cíli – živá, zdravá, tvořivá bytost. Samozřejmě, v komunikaci hraje důležitou roli mozek a nervová soustava. Srdce spolu s mozkem a trávicím nervovým systémem tvoří soustavu 3 center, které řídí organismus na různých úrovních. Srdce zajišťuje hlavně komunikaci na podvědomé, emoční úrovni, ta pak zásadně ovlivňuje nejen to, jak se cítíme, jakou máme náladu, jaké prožíváme emoce, ale i nastavení a účinnost imunitních reakcí. Je také hlavním vysílačem informací a emocí do okolního světa. Veškeré emoce srdce vysílá a okolí tak může vnímat náš emoční stav a to, co se odehrává uvnitř nás.
Komunikace srdce s mozkem a tělem
- Neurologicky – pomocí periferního a vegetativního nervového systému
- Biochemicky – zajišťuje oběh hormonů, mediátorů (cytokiny,…)
- Biofyzikálně – pulzní vlna ovlivňuje všechny orgány
- Energo-informačně – vytváří elektromagnetické pole, které nese informace pro všechny buňky v těle a také pro živé organismy v okolí
Tlukot srdce
Vegetativní nervový systém, hlavně nervus vagus, řídí elektrickou aktivitu srdce a ovlivňuje srdeční variabilitu. Tlukot srdce je vysílací frekvence, do které jsou změnami v rytmu kódovány signály pro buňky a ostatní živé bytosti. Vysoká variabilita (proměnlivost) srdečního tepu je příznakem dobrého zdraví, pocitů pohody, vitality a ukazuje, že nervový a imunitní systémy pracují ideálně. Toho ale využívá řada mikroorganismů, která napadá nejen nervový systém, ale i srdeční svalovinu, výstelku srdce a cév. Je to pro ně výhodné nejen kvůli snadnému šíření do ostatních orgánů, ale také pro ovlivnění emocí a následného chování. Takovým typickým „měničem emocí“ je borelie, která často vytváří v srdci ložiska a mění vagový tonus a variabilitu tepu. Snižuje odolnost na stres, dochází k potlačení emocí a o to pak působí destruktivněji jako psychosomatické příčiny onemocnění.
Zdraví srdce závisí i na našich emocích
Srdce a cévní systém jsou propojená soustava, proto jakékoliv infekce v krevním řečišti ohrožují srdce a tím i naše emoční nastavení, schopnost tvořit, poznávat, radovat se a mohou nám blokovat a krást životní energii a radost ze života. Často se velké množství infekcí usídluje v žilním systému, kde krev proudí pod menším tlakem a pomaleji. Někdy jsou poškozené chlopně, stěna žil je málo pružná, chybí dostatek pohybu a krev v žilách stagnuje a nastanou zde ideální podmínky pro infekce. Také zánět křečových žil je symbolický pro ty, kdo se neumí radovat ze života a podléhají starostem, fixují se na nevyřešené problémy a blokují tak volný průchod krve a energie. Někdy jsou tyto stavy spojené i s křečovitým dodržováním vnitřních pravidel, pocity lítosti, křivdami, neschopností odpustit sobě i ostatním. Také problémy křečových žil ovlivňuje nejen princip srdce, ale i plic. Plíce zásadně ovlivňují návrat krve do srdce, mechanika zdravého, hlubokého nádechu a výdechu vytváří podtlak, který nasává krev z žil.
Psychosomatika a cévní systém
Nedílnou a důležitou součástí detoxikace oběhové soustavy je řešení emočních příčin, proč došlo k usazení toxinů a vzniku mikrobiálních ložisek v okruhu srdce. Často za tím stojí nevyrovnaný vztah sám k sobě. Jednou z častých příčin vaskulitidy, zánětu cév, je autoimunita. Někdy je to důsledek jiných autoimunitních onemocnění především pojiva, jako například revmatoidní artritidy, jindy je autoimunitní reakce mířena přímo na cévní systém. Poškození vzniká ukládáním patologických imunokomplexů, často jsou to například imunokomplexy tvořené ANCA protilátkami, namířené proti cytoplasmě neutrofilů (imunitní buňky). Tyto autoimunitní stavy často souvisejí s nepřijetím vlastní osobnosti, potlačováním osobnostních rysů, strachem ze sebe samých. Osobnost je potlačená hlavně ze strachu, že když budu sám sebou, nebudou mě mít ostatní rádi a budu vyloučen ze společenského dění. Je to často řízení svého života hlavně podle toho „co by tomu řekli lidi“. Je potlačena pravdivost, autentičnost, která vede právě k poškozování nejen sebe sama, ale také k útoku na srdeční okruh, kterým komunikujeme s okolím. Potlačujeme tak své projevy osobnosti a spolu s tím poškodíme orgány, které umožňují komunikaci a tvořivost. Nedostatek radosti a kreativity často vede k nahrazení radosti jídlem, zvyku metabolického syndromu, obezitě a problémům s krevním oběhem, křečovými žilami.