O tom, že narušený metabolismus tuků je jednou z hlavních příčin kardiovaskulárních onemocnění, ví prakticky každý. Méně jsou známy dopady na naši imunitu.
Dyslipidémie zásadně negativně ovlivňuje adaptivní, získanou imunitu, tedy tvorbu T-lymfoctytů, cytotoxických (zabíjejí napadené buňky) i regulačních (řídí veškeré imunitní reakce) a B-lymfocytů (produkce protilátek). Adaptivní (získaná) imunita je obvykle aktivována v pozdějších fázích nákazy a je zaměřena proti konkrétním patogenům. Podílí se na ní řada různých typů imunitních buněk a je velmi složitě řízena. To umožňuje cílené zásahy prakticky proti všem patogenům, zajišťuje imunitní paměť a při opakovaném setkání s patogenem velmi rychlou imunitní reakci. Nevýhodou složitého řízení mohou být imunopatologické procesy, které vedou k alergiím nebo autoimunitním onemocněním. Tím, že dyslipidémie ovlivňuje řízení adaptivní imunity, často se stává důležitou spolupříčinou autoimunitních onemocnění, typicky revmatoidní artritidy, diabetes mellitus, lupenky a dalších autoimunitních zánětů.
Dopady dyslipidémie
Ze zkušeností se ukazuje, že některé záněty kůže, které jsou chybně diagnostikovány jako těžší ekzémy, mohou být ve skutečnosti poruchou metabolismu tuků, které aktivují autoimunitní procesy. Dyslipidémie obvykle zhoršují průběh bakteriálních infekcí –mykobakterií, listerií, klebsiell a dalších. Důvodem je zpožděná cílená imunitní odpověď, v krajním případě dochází k sepsi a selhání orgánů. Ovlivněním Th-lymfocytů může porucha metabolismu tuků vychýlit imunitní rovnováhu k nadbytku Th2-lymfocytů, což znamená sklon k alergiím a také sníženou protivirovou imunitu. Při dyslipidemii dochází ke zvýšené produkci cytokinu IL-4, snižuje produkci Th1-buněk a spouští přepínání B-lymfocytů na produkci IgE protilátek, spojených se všemi typy alergií. Tento cytokin také podporuje růst nádorů hlavně prsou, prostaty, plic, ledvin a mozkové tkáně.
Spojené metabolismy tuků a cukrů
Velmi často je porucha metabolismu tuků spojena s poruchou metabolismu cukrů a metabolickým syndromem (inzulinová rezistence, obezita, zvýšený krevní tlak…), pro který je typický chronický zánět tkání. Metabolický syndrom je z velké části způsoben hormonální poruchou tukové tkáně. Tukové buňky selhávají, protože zánět a toxiny ničí jejich mitochondrie. Buňky nemohou pracovat, ukládat a uvolňovat tuky podle potřeby, produkovat hormony, a tak selhává řízení metabolismu. Chronický zánět samozřejmě velmi negativně ovlivňuje veškeré imunitní pochody a organismus. Typické je zvýšení prozánětlivých cytokinů a CRP (C-reaktivní protein, bílkoviny akutní fáze zánětu, produkovány játry). Samotné zvýšené hladiny tuků, tedy cholesterolu a triacylglycerolů, nejsou pro organismus až tak toxické, ale velmi problematické se stávají ve chvíli, kdy v těle probíhá zánět. Ve skutečnosti dlouhodobě zvýšená hladina CRP je přesnějším ukazatelem rizika kardiovaskulárních problémů včetně cévně-mozkových příhod než zvýšené hladiny LDL („zlého“) cholesterolu. Dokonce to platí i pro lidi s nízkými hladinami LDL cholesterolu. Problém je, že porucha metabolismu tuků je úzce spojena s poruchou metabolismu cukrů a s tím spojenou problematikou inzulinorezistence, hormonální poruchou tukové tkáně a chronickým zánětem. Inzulinorezistence zásadně ovlivňuje i činnost mozku. Receptory pro inzulin sice neovlivňují spotřebu inzulinu v mozku, ale je jimi řízena gliová tkáň, tím pádem veškeré metabolické pochody a imunita mozku. Dochází ke snížení produkce cholesterolu v mozku, což je pro něj velmi nepříznivé. Ovlivněním glií jsou sníženy imunitní schopnosti nervové tkáně a dochází k průniku hlavně mikroorganismů do neuronů (borélie, coronaviry, herpetické viry…). Proto je také při poruše metabolismu tuků důležité detoxikovat gliovou tkáň.
Příčiny poruchy metabolismu tuků
Porucha metabolismu tuků může mít řadu různých příčin. Pokud bychom chtěli postihnout všechny, tak bychom museli vypsat většinu toxinů. Je to proto, že klíčovým místem metabolismu tuků jsou játra. Jsou hlavním uzlem, kde dochází k vytváření a odbourávání nejen samotných tuků, ale i jejich částic, kterými jsou pak odváženy a přiváženy do a z tkání. Proto má jakýkoli toxin narušující játra vliv na metabolismus tuků. Nezapomeňte, že játra zpracovávají vše, co se vstřebalo ve střevech, včetně všech toxinů.
- Stres, emoční zátěže, nedostatek spánku – obvykle vedou ke zvýšené produkci cholesterolu, apolipoproteinů a tukových částic. Stres také zatěžuje srdce a krevní oběh, dochází pak k ukládání tuků do cévních stěn. Stresové hormony zásadně narušují celý metabolismus.
- Zátěž jater – jaterní buňky, poškozené zánětem, toxiny, mikroorganismy – to vše vede k narušení činnosti buněk a postupnému selhávání činnosti jater.
- Strava s vysokým podílem nevhodných tuků (nasycené, smažené) a cukrů (velké množství jednoduchých cukrů, fruktózy), vysokoenergetická, s malým podílem vlákniny.
- Porucha metabolismu cukrů, inzulinorezistence – zpracování cukrů a tuků je propojené, organismus podle potřeby přetváří cukry na tuky a obráceně, narušení jednoho typu metabolismu vede postupně k celkovému rozvratu metabolismu.
- Poruchy štítné žlázy – štítná žláza se podílí na celkovém řízení metabolismu. Hormony štítné žlázy ovlivňují vznik apolipoproteinů a tím pádem i tukových částic v krvi.
- Toxiny a mikrobiální ložiska v tukové tkáni – dochází k hormonálnímu rozvratu, chronickému zánětu, což vede k celkové poruše metabolismu a metabolickému syndromu.
- Toxiny rozpustné v tucích – chemické látky rozpustné v tucích (organické pesticidy, polychlorované bifenyly, dioxiny a dibenzofurany, polybromované zpomalovače hoření, rtuťové sloučeniny…), boreliové toxiny, ložiska koronavirů,
- Pesticidy a další toxické látky z potravy.
- Genetické příčiny, změny v produkci enzymů, apolipoproteinů – to vše vede k narušení transportu tuků po těle.
Důležitost tukové tkáně
Úkolem tukové tkáně je rychle vychytat živiny z krve, uložit do zásob a obnovit rovnováhu v tělních tekutinách. Pokud je některých látek nadbytek, dochází ke změnám v „hustotě“ krve a je tak ovlivněno množství vody vně i uvnitř buněk a proudění krve v cévách. Vychytáním živin z krve jsou chráněny všechny důležité orgány – játra, slinivka, nervový systém... Pokud je ale tuková tkáň napěchována tukem nebo je naopak poničena nadměrným hubnutím, anorexií nebo jsou v ní toxiny a infekce, nedokáže rychle živiny vychytat. Tuky a cukry se pak ukládají do jiných buněk, třeba i do jater, slinivky, cév, břišní dutiny nebo dál kolují v krvi. Geneticky vyšlechtěná zvířata s minimem tukové tkáně jsou velmi nemocná, trpí cukrovkou, postižením srdce, aterosklerózou. Podobně velmi hubení jedinci mohou trpět zvýšeným cholesterolem a dalších tuků v krvi a poruchou metabolismu tuků, protože nedokážou tuky rychle ukládat. U obézních jedinců často pro aktivaci tukové tkáně stačí i mírné snížení váhy, přibližně 5–10 %, aby se tkáň ozdravila a mohla začít efektivně pracovat. Ano, stačí zhubnout pár kilo, odvést toxiny z tukové tkáně a kořen problémů spadající pod metabolický syndrom a poruchy metabolismu se rychle vyřeší.