Obezitu a nadváhu má čtvrtina dětí a ke skokovému nárůstu došlo v posledních několika letech. Kdo vyvodí důsledky z lockdownů, když jejich poškozující následky jsou i ve statistice jasně dokazatelné?
A není to jen nárůst obezity a poškození metabolismu u dětí i dospělých, ale také zvýšené množství dětí i dospělých vážně nemocných respiračními chorobami (snížená imunita) a velké množství psychických problémů, obzvláště úzkostí a depresí, což spolu úzce souvisí. Otázka, kdo vyvodí zodpovědnost, je jen řečnická. Samozřejmě, nikdo z odpovědných míst, kde se o lockdownech, nátlakovém očkování a dalších nařízeních rozhodovalo, zájem o zavádění prospěšných opatření nemá. Musíme se o sebe a své děti postarat sami. Kdo v životě prožívá radost, ten je zdravý. Toto téma souvisí s naším vnitřním ohněm v mitochondriích, který ovlivňuje nejen metabolismus, ale i imunitu, psychiku a duševní zdraví a proces stárnutí.
Obezita je zdravotní problém
Obezita je závažný zdravotní problém. Je třeba si to upřímně přiznat a neutěšovat se tím, že jsou i výjimky a někteří silní lidé mohou být zdraví. Statistika je neúprosná, metabolický syndrom spojený s obezitou může zkracovat život až o desítky let. V České republice má více než polovina lidí nadváhu nebo trpí obezitou. Narušený metabolismus je úzce provázán s narušením hormonálního a imunitního systému, a to je pro organismus velký problém. Také je jasné, že metabolický syndrom a obezita je v první řadě hlavně psychosomatické onemocnění spojené hlavně se sklony k depresi. Spíše bychom na cukrovku, obezitu měli pohlížet jako na psychické onemocnění, a proto rady „Zhubni, jez zdravě, více se hýbej…“ jsou prakticky zbytečné. Je třeba nejprve léčit duši a výsledky se postupně dostaví. Na druhou stranu z praxe dobře víme, že toxické zátěže se zásadně podílejí na zátěži orgánů a mění a poškozují emoční vzorce. V toxicky zatíženém těle vznikají negativní emoce, a ty jsou zároveň příčinou nezdravého životního stylu. Z pohledu současné medicíny je to začarovaný kruh. Ale z pohledu Informační medicíny samozřejmě existuje řešení. Krůček po krůčku pracovat s tělem i psychikou a postupně napravovat metabolismus. K tomu máme řadu velmi účinných přípravků.
Cesta potravy k buňkám
Cesta potravy k buňkám a její přeměně na energii a stavební prvky je poměrně složitá a probíhá v postupných krocích:
- Příjem živin – v potravě je řada toxinů (chemické, mikrobiální, antinutriční látky…), které organismus potřebuje neutralizovat, zabránit jejich vstupu a vyloučit je…
- Trávení potravy – mechanické rozmělnění a chemické rozštěpení potravy enzymy na základní složky, vliv mikrobiomu…
- Vstřebávání živin – přenos potravy přes enterocyty (střevní buňky).
- Dopravení živin k buňkám – vše jde krevním oběhem přes játra, tukové částice jsou lymfou dopravovány do krve, důležitost krevního oběhu, prokrvení orgánů.
- Vstup materiálu, živin a látek do buněk – přečerpávání látek přes membrány – řízeno buněčně a i hormony.
- Chemické procesy v buňkách = přeměny molekul; buněčné dýchání, spalování a uvolnění energie v mitochondriích; tvorba látek pro výstavbu a fungování tkání a orgánů (bílkoviny, hormony, imunitní sloučeniny, neuromediátory…); tvorba zásob; degradace toxinů, mikrobů, vlastních tkání…
Proč tloustneme a metabolismus se zadrhává?
O nadváze a obezitě bylo napsáno tisíce článků. Existuje mnoho různých diet, mnohé z nich doporučují naprosto protichůdné věci. Zhubnout není jednoduché a pro každého je vhodný úplně jiný způsob hubnutí. Nakonec i podle toho, kdo byli vaši předkové a co jedli, potřebuje každý z vás úplně jinou stravu. Nicméně, určité věci jsou společné pro všechny. 
- Nevhodná, průmyslová potrava plná toxinů, s vysokým množstvím kalorií, které nejsou spáleny, ale uloženy – ve skutečnosti je největším problémem soustavné, často i jen mírné přejídání. Nepředstavujme si, že obézní lidé sní hory jídla. Větším problémem, než samotné množství potravy, jsou toxiny z průmyslově zpracovávaného jídla, které naruší hormonální systém a negativně ovlivní metabolismus. Nezapomeňte, že se toxiny ukládají hlavně do tukové tkáně, zvýšené množství tuků v tukových buňkách vede k jejich naředění a tloustnutí je tak logickou reakcí těla na toxiny.
- Toxicky zatížená tuková tkáň a její hormonální porucha – tuková tkáň je důležitá pro hormonální a metabolické řízení celého metabolismu, stav cév a srdce, ovlivňuje citlivost na inzulin, leptin a další hormony metabolického řízení.
- Narušený mikrobiom – jedna ze zásadních příčin narušeného metabolismu je mikrobiom chudý na druhy, s převahou skupiny gram-pozitivních bakterií (Firmicutes), které jsou efektivnější ve vytěžování kalorií ze stravy a sníženým množstvím gram-negativních bakterií (Bacteriodetes). S rostoucí hmotností se zvyšuje poměr Firmicutes/Bacteriodetes. Chudý mikrobiom je spojený nejen s metabolickým syndromem, ale dochází i k aktivaci genů pro ukládání a zvyšuje se množství karcinogenních látek v organismu.
- Narušený, snížený bazální metabolismus – málo spalujeme „na volno“, na teplo a hodně ukládáme, máme úsporný metabolismus. Je to spojeno nejen s tloustnutím, ale i se zvýšenou tvorbou volných radikálů, reaktivních částic, které mohou poškozovat buňky a vést např. k neurodegeneraci a rychlejšímu stárnutí.
Obvyklá poučka pro hubnutí, že Příjem < Výdej není tak jednoduchá, jak vypadá, protože pod příjmem i výdejem je mnoho proměnných, které není úplně jednoduché ovlivnit.
Příjem = to, co sníme = živiny vstřebané střevní stěnou
+ živiny zpracované a vstřebané pomocí mikrobiomu
- nezpracovaný, vyloučený odpad
Výdej = energie vydaná prací, fyzickou aktivitou
+ energie spotřebovaná buňkami na jejich provoz
+ energie vydaná na volno, přeměněná na teplo
Pohyb mnohdy nestačí
Proč mi v příčinách tloustnutí chybí něco takového jako nedostatek pohybu? Protože ve skutečnosti v rovnici hubnutí není tou úplně nejdůležitější věcí. To samozřejmě neznamená, že bychom se neměli dostatečně hýbat a fyzicky pracovat. Naopak, je to pro zdraví velmi důležité. Ale zvýšené množství pohybu neznamená, že nutně musíte zhubnout, obzvláště pokud máte metabolismus úsporný, přiškrcený, málo propalujete „na volno“, tedy přeměňujete málo kalorií na teplo. Pohyb pomáhá, ale spíše nepřímo. Vybudujete si svaly a zvýšíte svůj bazální, základní metabolismus. V klidu buňky svalů spálí více energie než buňky tukové tkáně. Pokud je ale metabolismus přiškrcený, „ohýnky“ v mitochondriích jen doutnají a nehoří, tak i svalové buňky spalují a přeměňují málo energie na teplo a bazální výdej můžete mít velmi nízký. Rozdíly mezi lidmi jsou velké. Když se bude skupina lidí tři měsíce přejídat, tak každý přibere jinak, podle studií v rozmezí 3–13 kg. Zdravý organismus při přejídání „rozpálí pece“ (mitochondrie) a velkou část potravy prostě propálí na teplo. Proč šetřit, když potravy je dost. Úsporný metabolismus i v době hojnosti šetří, ohníčky jen doutnají, aby spálily jen to nejnutnější pro provoz, a zbytek se ukládá pro jistotu na horší časy. Zdravé metabolické motory jsou velmi pružné a tělo udržuje denní výdej aktivně vydané energie v úzkém rozmezí bez ohledu na životní styl. Jednoduše řečeno, když budete pravidelně sportovat, tělo začne šetřit aktivně vydanou energii třeba tím, že budete méně dělat bezděčné pohyby, třeba poklepávat nohou pod stolem a podobně. Rozdíly ve spalování kalorií fyzickou aktivitou nejsou zas až tak velké, jak by se mohlo zdát, zásadní rozdíly jsou ve spalovaní na volno, přeměny živin na teplo. Náš metabolismus umí reagovat na změny v pohybu a blokuje pokusy zhubnout pravidelným pohybem. Organismy se postupně přizpůsobí a při pravidelném náročném sportování organismus ubere spalování kalorií jinde. Naopak při velkém příjmu živin a nedostatku pohybu organismus kalorie spotřebovává v zánětlivých procesech jako jsou alergie a autoimunita.