Léčba informací

Metabolismu jsme se již mnohokrát věnovali a do budoucna ještě mnohokrát věnovat budeme. Je to z důvodu jeho složitosti, a tedy i komplikovanosti detoxikace při nápravě jeho poruch.

Musíme se zaměřit na řadu orgánů, toxinů, velmi důležitý je i mikrobiom. Cesta sousta od polknutí až po spálení a vytvoření energie v mitochondriích je velmi spletitá a může ji negativně ovlivnit řada toxinů. A nejen to, metabolismus nezajišťuje jen dostupnou energii, vytváří i jednotlivé chemické sloučeniny, ze kterých je tělo vystavěno. Je to problematika velmi rozsáhlá, proto je článek rozdělen do více navazujících částí.

Metabolity tělu škodí

Při narušeném metabolismu vznikají metabolity, které organismus poškozují. Obzvláště problematické jsou metabolity, vznikající při poruchách trávení a v metabolismu bílkovin. Je to proto, že bílkoviny jsou nejen základními stavebními prvky, ale jsou to i řídící, regulační, imunitní sloučeniny, které zajišťují řízení a ochranu celého metabolismu. Jsou tvořeny spojením stovek až tisíců aminokyselin a tvoří přibližně 20 % tělesné hmotnosti. Jejich název proteiny vznikl z řeckého próteios (prvotní, primární, hlavní) a vystihuje tak jejich důležitost – bez proteinů neexistuje žádný živý organismus. Když to hodně zjednoduším, tak metabolity cukrů a tuků způsobují hlavně poruchy skladování, zásoby se ukládají tam, kam nemají, a tím orgány poškozují. Metabolity bílkovin ale způsobují poruchy v komunikaci, v řízení, dochází k ovlivnění hlavně nervového a imunitního systému. Proto také metabolity bílkovin často způsobují imunopatologie – alergie, intolerance a autoimunitní onemocnění a souvisí s řadou problémů nervové soustavy včetně psychických poruch.

Většinou dochází k tvorbě metabolitů díky narušení metabolických drah nedostatkem nebo poruchou tvorby enzymů, vlivem různých toxinů (mikrobiální, chemie, léky, elektrosmog), poškozením orgánů (játra, střeva, slinivka…) a narušeným, chudým střevním mikrobiomem. Řada metabolitů se do organismu dostává i z potravy, často skrze propustná střeva. Obvykle jsou všechny příčiny provázané a potencují se, zvyšuje se jejich negativní působení. Toxiny z životního prostředí a stravy poškozují mikrobiom, patogeny produkují další toxiny, zhoršují odbourávání a vylučování toxinů z jater a střev. Dochází k zánětu střevní stěny, zvýšené propustnosti a do organismu se dostává stále větší množství toxinů včetně metabolitů vznikajících při narušeném trávení. Obvykle na tyto metabolity reaguje imunita a vzniká celá řada imunopatologií, hlavně alergie a autoimunitní nemoci. Zánět střevních buněk blokuje tvorbu potřebných enzymů a potrava není dobře zpracována. Do těla jí pak proudí poměrně velké množství. A problémy narůstají, organismus reaguje alergiemi a intolerancemi na stále širší skupinu potravin. Všimněte si, jak prudce přibývá psychických onemocnění – jedním z důvodů jsou i zanícená, propustná střeva, protože se do organismu jimi dostává řada metabolitů z potravy, které působí jako aktivní, informační látky a narušují biochemické pochody v nervovém systému. Velká část problémů s mozkem a nervovým systémem nejdříve začíná v trávicím systému a projevuje se právě na problémech s trávením.

Čtyři základní komplexy určené na odstranění poruch metabolismu:

Máme k dispozici čtyři základní komplexy rozdělené podle typu zpracovávaných živin a jejich metabolických drah (soubor všech enzymových reakcí – takzvaných metabolických drah, při nichž dochází k přeměně látek a energií).

• Achol – porucha metabolismu tuků
• BetaDren – porucha metabolismu cukrů
• Metabol – proces trávení a porucha metabolismu bílkovin
• LipoSlim – buněčný metabolismus, detoxikace mitochondrií

Pro metabolismus bílkovin a vznik metabolitů je zcela zásadní zdravé, nepropustné střevo se zdravým mikrobiomem. Je to díky tomu, že ve skutečnosti z potraviny celé bílkoviny nepřijímáme, v žaludku a ve střevech se postupně štěpí na jednoduché peptidy a aminokyseliny. Střevní buňky (enterocyty) řízeně vstřebávají malé peptidy a doštěpují je na aminokyseliny, někdy zůstávají spojené v di- a tri-peptidech. Přijaté aminokyseliny pak organismus v jednotlivých buňkách znovu skládá do potřebných bílkovin. Bílkoviny ani peptidy skrze zdravou střevní stěnu mezi buňkami neprocházejí, problém je propustná střevní stěna. V takovém případě se skrze ni do organismu dostávají složitější peptidové řetězce nebo dokonce samotné bílkoviny a pronikají tím do organismu cizorodé bílkovinné a peptidové částice, které rozvrací řízení imunitního a nervového systému. Je to rozdílné oproti metabolismu tuků, kdy vstřebané různé tuky organismus rovnou distribuuje po těle a podle potřeby používá. V metabolismu cukrů také dochází ve střevě ke štěpení na jednoduché, vstřebatelné cukry, které organismus využívá k výrobě energie a ukládání zásob ve formě glykogenu. Ve skutečnosti tedy bílkoviny z potravy nepřijímáme ani si nevytváříme jejich větší zásoby, přijímáme aminokyseliny, stavební prvky bílkovin.

Problematika aminokyselin

Bílkoviny jsou tvořené spojením aminokyselin peptidovými vazbami; jejich sekvence, pořadí vzniká na základě informací z genetického kódu. Aminokyseliny jsou chemické sloučeniny obsahující dusíkatou (aminovou) (-NH2) a karboxylovou (-COOH) funkční skupinu. Vznikají syntézou v rostlinách z anorganických sloučenin, potřebný dusík rostliny získávají z půdy díky nitrifikaci (oxidace čpavku) půdních bakterií. Živočichové musí přijímat organické dusíkaté látky vyrobené rostlinami nebo jinými živočichy, obvykle v podobě bílkovin, protože neumí vytvořit aminovou skupinu NH2. V přírodě se vyskytuje přibližně 300 aminokyselin, ale jen 20 (až 22 – vzácně, nově objevené) buňky používají k tvorbě bílkovin. Ale i volné aminokyseliny nebo ty, spojené do krátkých řetězců, mají velmi důležité funkce v metabolismu. Aminokyselina tyrosin je důležitá pro tvorbu hormonů štítné žlázy. Některé dokonce nejsou součástí bílkovin, ale pro tělo jsou velmi důležité, jako třeba zásaditý ornitin a citrulin, které jsou součástí močovinového cyklu, při němž se vylučuje nadbytečný dusík močí. Důležitými nebílkovinnými aminokyselinami jsou třeba i karnitin ve svalech, GABA – kyselina gama-aminomáselná v mozku. Někdy v bílkovinách dochází k tomu, že dojde k přeměně určité aminokyseliny na jinou, a tím se i změní vlastnosti bílkoviny. Například v kolagenu se prolin mění na hydroxyprolin a umožňuje ostré stáčení šroubovice, karboxylace glutamátu umožňuje lepší vazbu vápníku.

Aminokyseliny v přírodě existují v levotočivé (L-) a pravotočivé formě (D-), ta je dána podle prostorové orientace molekul navázaných na uhlík. Důležité aminokyseliny pro člověka jsou prakticky vždy v L-formě. D-formy vznikají hlavně v bakteriích a mikroorganismech, někdy i v rostlinách, kde obvykle omezují jejich růst, a je důležité, že vznikají i při tepelných úpravách. Některé D-aminokyseliny působí jako regulátory, například D-asparagová kyselina je důležitá pro vývoj nervové a hormonální soustavy. Přestože D- a L- aminokyseliny mají shodné chemické vlastnosti (rozpustnost, barva…), tak v organismu je jejich využití velmi odlišné. Proto také D-aminokyseliny v potravinách mají problematickou a nízkou výživovou hodnotu, dokonce mohou v organismu působit toxicky. Ještě se k tomu dostaneme, ale je zásadní rozdíl mezi L-kyselinou glutamovou přirozeně vznikající v mozku a D-kyselinou glutamovou z potravy. Mikroorganismy D-aminokyseliny vytvářejí zejména proto, že využívají jejich schopnosti vytvářet síťový, pevný materiál. Používají je pro tvorbu buněčných stěn a zvyšují schopnost přizpůsobit se měnícím se vnějším podmínkám, často jsou využívány při tvorbě biofilmů. Můžeme se s nimi proto také setkat jako s materiálem, z něhož jsou tvořena mikrobiální ložiska. Jejich zdrojem je buď nekvalitní potrava nebo je přímo vytvářejí jednotlivé mikroorganismy v organismu. Nejčastěji je vytvářen D-alanin a D-glutamát. D-aminokyseliny jsou často součástí antibiotik. Zdravé buňky dokáží menší množství těchto D-aminokyselin pomocí enzymů odbourat, pro tělo jsou prakticky nevyužitelné a považujeme je za toxiny, metabolity. Jejich detoxikace je součástí přípravku Metabex.  

Odbourávání a metabolismus aminokyselin

Aminokyseliny v sobě obsahují dusík, který musí být z těla odstraněn. Nedá se použít pro produkci energie a některé jeho sloučeniny, hlavně čpavek, jsou pro tělo toxické. Prakticky všechen se z těla vylučuje močovým ústrojím, malé množství i kůží a potem. Nadbytek bílkovin ve stravě je velmi zátěžový nejen pro ledviny vylučujícího ho močí, ale i pro játra, kde se v jaterních mitochondriích v močovinovém cyklu vytváří močovina.

Dusík se z těla vylučuje třemi způsoby, a to jako:

• Amoniak (čpavek NH₃) – vylučují ho tak vodní živočichové – je velmi toxický, je třeba ho ředit vodou. Člověk může vylučovat amonný kationt NH4. Při alkalóze se amonný kationt přeměňuje na čpavek a vzniká nebezpečný, toxický stav, dochází k poruchám nervové činnosti. V těle se čpavek vytváří neustále, ale okamžitě je převáděn do jiných, netoxických forem. Intoxikace čpavkem je vysoce nebezpečná, čpavek vzniká i ve střevech a dostává se do jater, kde je okamžitě odstraňován. Pokud dojde k narušení portálního oběhu nebo jater, dostává se čpavek do tělního oběhu a působí jako silný toxin.
• Močovina (urea – H₂N-CO-NH₂) – savci – vytváří ji játra, minimálně toxická, při jejím vylučování se spotřebuje málo vody.
• Kyselina močová (uric acid – C₅H₄N₄O₃) – plazi, ptáci, hmyz – málo rozpustná, při nadbytku se usazuje, vytváří krystaly a soli, onemocnění dnou, vzniká i jako konečný produkt metabolizace purinů.

Vysoké hladiny močoviny jsou toxické a způsobují poruchy nervového systému, srdce, chudokrevnost, poruchy srážlivosti krve, sníženou hladinu pohlavních hormonů, řídnutí kostí a usazování vápenatých solí. Činnost ledvin je tak nezbytná pro vylučování dusíkatých metabolitů, které se v nadměrné koncentraci stávají významnými toxiny. Chemická reakce, která odtrhuje dusíkatou skupinu (-NH2), se nazývá deaminace. Podle konečných metabolitů se aminokyseliny rozdělují na glukogenní (fumarát, sukcinyl) a ketogenní (acetyl-co-A, acetoacetát), podle toho, zda se jejich metabolity dají využít k tvorbě glukózy nebo z nich vznikají ketolátky. Metabolity jsou obvykle použity jako zdroj energie ve spalovacím cyklu.

Prvním krokem metabolismu aminokyselin je ale enzymatická reakce nazvaná jako transaminace.  V ní se za použití ketokyselin (oxo-kyseliny) jedna aminokyselina přemění na druhou, přesněji řečeno první aminokyselina se přemění na ketokyselinu a ze vstupující ketokyseliny vnikne jiná aminokyselina. Velmi důležité pro tento proces jsou enzymy, které se nazývají aminotransferázy, a také derivát vitaminu B6. Například při poškození jater se zjišťují hladiny alaninaminotransferázy a aspartátaminotransferáza, jejich zvýšené hladiny indikují poškození jaterních buněk. Většina aminokyselin je transaminována v játrech, rozvětvené aminokyseliny (BCAA – lysin, leucin, izoleucin) i ve svalech, kde svalové buňky vytváří potřebné enzymy. Velmi důležitou látkou metabolických cyklů je alfa-ketoglutarát (2-oxoglutarát), na něj se při transaminaci navazují dusíkaté deriváty a vzniká kyselina glutamová. Pomocí enzymu glutaminsyntetáza vzniká z aminokyseliny kyseliny glutamové aminokyselina glutamin. Glutamin je nejdůležitější transportní formou dusíku v krvi a přenáší nadbytečný dusík z tkání do jater a ledvin. Má vysokou koncentraci dusíku, protože obsahuje dvě aminoskupiny. Je také důležitým substrátem pro tvorbu různých potřebných látek. Glutamin je rovněž obrovsky důležitý pro odstraňování amoniaku z mozku; vysoké hladiny amoniaku v mozku jsou velmi toxické, způsobují třes, poruchy mozkové činnosti, řeči, vidění až koma. Pozor, velké množství amoniaku může vzniknout i ve střevech působením bakterií při velkém příjmu bílkovin, obzvláště masa, nebo také při krvácení do střev. Aminovou skupinu z glutaminu odštěpuje enzym glutamináza, která se hojně vyskytuje v buňkách ledvin a jater, vstupuje do močovinového cyklu a odchází močí z těla ven. Částečně je glutamin vylučován ve střevech přeměnou na alanin.

Pro metabolismus aminokyselin jsou zcela zásadní enzymy, které dokáží aminokyseliny štěpit a přeměňovat na jiné aminokyseliny a metabolity. Poruchy metabolismu aminokyselin můžeme rozdělit na genetické, vrozené a získané. Pokud potřebné enzymy chybí, je poškozena genetická informace pro jejich tvorbu, tak se pak v organismu aminokyseliny a další metabolity hromadí a způsobují závažné poruchy, často velmi poškozují nervový systém a způsobují mentální retardaci. Proti některým dědičným poruchám se u novorozenců dělá genetický screening. Nejčastěji se vyskytuje fenylketonurie, porucha metabolismu fenylalaninu. Není produkován enzym fenylalaninhydroxylasa, který přeměňuje fenylalanin na tyrosin. Toxicky působí nejen fenylalanin, ale i jeho další vznikající metabolity – fenylpyruvát, fenyllaktát a fenylacetát. Problémy způsobuje i nedostatek tyrosinu. Fenylalanin se v těle hromadí a působí toxicky. Další poruchou je například hypertyrozinémie, hromadí se metabolit sukcinylaceton, který vážně poškozuje játra, ledviny, mozek. Existují poruchy sirných aminokyselin, kam patří například homocystinurie (hromadění homocysteinu), cystinurie větvených aminokyselin s nemocí javorového sirupu (leucinóza), nazvaná podle typického zápachu moči. U těchto poruch je nutné včas je objevit a nasadit velmi přísnou dietu, aby se problematické aminokyseliny do organismu nedostávaly v žádné formě. Zároveň je v dietě nutné dodávat všechny potřebné aminokyseliny. S genetickými poruchami metabolismu aminokyselin se v poradně často nesetkáte, protože jsou poměrně vzácné a obvykle jsou pacienti s těmito nemocemi pod lékařským dozorem, dodržují přísná dietní opatření. Problém nezpůsobuje jen hromadění určitých aminokyselin, ale i jejich metabolitů a organických kyselin.

S čím se ale můžete setkat, je selhávání produkce enzymů v důsledku toxicky zatížených buněk. Nejdůležitější pro tvorbu aminokyselinových enzymů jsou v první řadě játra, některé se tvoří a odbourávají i ve svalech a střevech. Hlavní tvorba těchto enzymů probíhá na vnější membráně mitochondrií, zaměříme se tedy i na ně. Toxinem číslo jedna pro mitochondrie jsou viry, další intracelulární patogeny, zejména bakterie a jejich toxiny. Velmi poškozující pro ně jsou plísňové toxiny, zátěž antibiotiky, pesticidy, elektrosmog, difterický toxin (záškrt). Játra bývají zpravidla zatížena toxiny z potravy. Problémem jsou játra, ve kterých jsou metabolity tuků, nebo ztukovatělá játra (steatóza). Steatóza může mít různé příčiny, jednou z nich je i porucha metabolismu bílkovin, kdy nejsou vytvářeny apoproteiny, bílkoviny, které spolu s tuky tvoří lipoproteinové částice přenášené krví. Zde může pomoci komplex Achol, který mimo jiné řeší problematiku tuků a lipoproteinových částic. Ke steatóze také často dochází při poruše metabolismu cukrů, obzvláště při diabetu II. typu, inzulinorezistenci.