Malinký živočich, co dokáže napáchat škody na lidském zdraví. Máme se jich opravdu tolik bát? Ublíží i zdravému jedinci? A je skutečně jediným řešením očkování?
Malý roztoč
Klíšťata žijí v trávě, v bylinném a keřovém podrostu a neskáčou na lidi ze stromů, jak se mnozí z nás domnívají. Běžně je můžeme chytit při procházce v městském parku nebo podél řeky. Díky reklamám všichni známe onemocnění zvané klíšťová encefalitida a zcela logicky se této nemoci obáváme. Reklama je cílená na děti, které jsou ve skutečnosti touto nemocí ohroženy nejméně. Je-li člověk zdravý a netrpí poruchou imunity, po nákaze virem klíšťové encefalitidy proběhne imunitní reakce, která virus rychle zlikviduje. Buď člověk imunitní reakci ani nezaznamená, nebo proběhne krátké onemocnění s příznaky chřipky. Výhodou je, že při nákaze virem klíšťové encefalitidy vzniká doživotní imunita, která chrání organismus před opakovanou nákazou. Starší lidé nad padesát let a zejména lidé s chronickými problémy a oslabenou imunitou právě nejčastěji prodělávají klíšťovou encefalitidu. Vyvstává otázka: očkovat, či neočkovat? Z hlediska dlouhodobého zdraví je přirozenější, aby se dítě setkalo s nákazou a vytvořilo si doživotní imunitu. Pokud dítě necháme naočkovat proti klíšťové encefalitidě, musí očkování podstupovat opakovaně v pravidelných intervalech, aby byla zachována imunita proti němu. Je však velmi pravděpodobné, že v průběhu let se na očkování zapomene. Je také vhodné zvážit všechna negativa očkování, vzít v úvahu, zda nepřevažují nad jeho pozitivy. Díky monstrózní kampani se klíšťové encefalitidy lidé bojí. Ve skutečnosti je jí nakaženo zhruba každé dvacáté klíště. Přenos nemoci navíc závisí i na jiných faktorech, například na době sání nebo na stavu imunitního systému "napadeného".
Ta, o které se mlčí...
O čem už se ale téměř vůbec nemluví, je borelióza; závažné a bohužel také časté onemocnění přenášené klíšťaty. Navíc, kdo jednou dostal boreliózu, nezískává doživotní imunitu jako v případě encefalitidy. Neexistuje žádná kampaň, která by informovala lidi o závažnosti a nebezpečí této bakterie, protože proti ní neexistují očkovací látky. Byly sice vytvořeny pokusné vakcíny, ale rychle se od jejich používání ustoupilo, protože u lidí vyvolávaly autoimunitní reakce. Pokud je člověk zdravý a jeho imunitní systém pracuje, jak má, nemusí se nákazy od borrelií obávat. Většina lidí má však imunitu určitým způsobem oslabenou. Příznaky borelií:
- lehký zánět (skvrna) na kůži
- zvětšení mízních uzlin
- olupující se bříška prstů
- bolest pohybového aparátu, schvácenost
Při akutní fázi je lepší podstoupit léčbu antibiotiky. Bohužel borrelie jsou velmi odolné. Rády se zapouzdřují a vzniká tzv. chronická borelióza, provázená celou řadou potíží, například s klouby, svaly, urogenitálním systémem. Velmi nebezpečná je tzv. neuroborelióza, kdy se borrelie usídlí v mozku. Napadený centrální nervový systém začne svým způsobem "stávkovat", mohou se objevit tiky ve tváři, svalová ochablost, bolest krční páteře, brnění tváře,... Tento stav bývá opravdu závažný. V organismu může kdykoli nastat reverzibilní reakce a v případě, že je příznivá pro borrelii, dochází k oživení "spících" borrelií a dalších útvarů a k reaktivaci infekce, při níž se borrelie začnou masivně množit. Když se dostanou do organismu, snaží se rychle ukrýt před imunitou. Odhaduje se, že klíšťovou encefalitidu nebo boreliózu v sobě nosí až každé druhé klíště. Jak se těmto nemocem bránit? Základem je pevná a silná imunita, organismus zbavený toxických zátěží, zapouzdřených infekcí a stresu, který jej také významnou měrou oslabuje. S navrácením harmonie do organismu a udržením imunitního systému ve výborné kondici pomůže dlouhodobá a přesně cílená detoxikace.