Metabolický syndrom je pojem, který okolo sebe slýcháme stále častěji. Jde o lékařskou diagnózu, která v sobě zahrnuje celou řadu příznaků našeho porušeného metabolismu.
Obezita typu jablko, vysoký krevní tlak, zvýšená hladina cholesterolu a dalších tuků, porucha tvorby inzulinu, diabetes II. typu, inzulinová rezistence, dna, ischemie srdce a dalších orgánů. To zní spíše jako výčet onemocnění, vznikajících v důsledku špatného životního stylu. Je to tedy jen jiná nálepka pro civilizační onemocnění? Vzhledem k tomu, že se udává, že metabolickým syndromem trpí přibližně třetina obyvatel vyspělých zemí včetně dětí, stojí za to rozebrat si ho opravdu podrobně. Není to přímo nemoc, spíše jsou to rizikové faktory, které nás dříve či později k nepříjemným, a hlavně těžce řešitelným problémům přivedou. Důsledkem bývají infarkty, cévně-mozkové příhody, poškození ledvin, dušnost, záněty žil, bolesti kloubů, neplodnost, ale i nádory v zanícených tkáních. Nadměrná obezita může i zbytečně zkrátit život, někdy dokonce o desítky let. Čím více příznaků, tím bývá cesta k problémům bohužel rychlejší. A neměli bychom varovné příznaky podceňovat. Měli bychom se naopak zamyslet, co je nejčastější příčinou úmrtí. Jsou to kardiovaskulární problémy, které ve většině případů vznikají právě jako důsledek metabolického syndromu. A ten se vyvíjí velmi plíživě, naštěstí se dá v jakékoli fázi života pomocí detoxikace a úpravy životního stylu zvrátit a nepříjemným důsledkům se tak vyhnout.
Příčiny vzniku metabolického syndromu
Lékaři mají jasno. Za metabolický syndrom může přejídání, vysokokalorická strava, málo pohybu, nadměrné pití alkoholu a kouření. Roli hraje také genetika. Bylo by asi příliš jednoduché svalit všechno na životní styl. Všichni žijeme v podobných podmínkách. Dýcháme stejný vzduch, jíme podobné jídlo, nakupujeme v podobných obchodech. Řada z nás v práci používá počítač, při práci sedí, jezdí autem nebo městskou dopravou. Proč se někdo dokáže s nástrahami moderního života vypořádat lépe a dokáže vše vyvážit tak, že sice žije v hojnosti, ale bere si opravdu jen to, co potřebuje? Pasivitu střídá aktivita a po dni stráveném na židli se s chutí jde projít, zacvičit si jógu nebo třeba zaplavat. A naopak, někdo jiný nedokáže odolat jídlu, rád
nakupuje, dělá zásoby, vaří. Když se pořádně nenají, tak má pocit, že nemůže pracovat, že mu to nemyslí a nakonec – co by z toho života měl, kdyby se ani nenajedl? Nebo je rád, že přijde domů z práce a na nic dalšího mu nezbývá síla. Nemá chuť sportovat, hýbat se, raději odpočívá při něčem nenáročném. Ano, metabolický syndrom a všechny jeho příznaky jsou problémy těla. Jenže kořeny všech tělesných neduhů musíme hledat v psychice. Proč někomu tělo hlásí včas „Už máš dost!“ a někomu jinému ne? Klubko příčin se rozplétá těžko, ale my můžeme do některých úseků nahlédnout.
Jakou chuť má naše jídlo?
Jakou roli hraje složení potravy? Jíme hodně, ale víme co? Výzkumy ukazují, že v ovoci a zelenině je mnohem méně vitaminů a stopových prvků než v minulosti. Musíme tedy sníst mnohem více jídla, abychom doplnili jejich potřebnou hladinu. Asi to známe všichni. Když je jídlo kvalitní, z dobrých, čerstvých surovin, tak nám ho k zasycení stačí mnohem méně. Opakem je pak třeba konzervovaný polotovar nebo jídlo z velké vývařovny. Po kvalitním jídle nám pocit sytosti říká, že potřeby těla jsou uspokojeny. Nepomůže ani, když do nekvalitního jídla budeme přidávat různé obohacující přísady, vitamíny. Čím více je jídlo průmyslově upravované, tím větší množství máme tendenci ho sníst. A čím častěji tuto stravu jíme, tím více si na ni zvykáme. Vzniká závislost na dochucovadlech a běžné jídlo z málo upravených surovin nám přestává chutnat. Řada potravinových aditiv, umělá sladidla, barviva a aromata mění naše vnímání, metabolismus, ovlivňují nervový systém. Otupují naše chuťové buňky nejen v ústech, ale i ve střevech. Chuťové buňky střev regulují metabolické pochody. Jsou citlivé a jsou součástí naší intuice a schopnosti vybírat si to pro nás správné jídlo. Neexistuje jeden univerzální recept, jak a co jíst. Každý je jiný, má jiné potřeby a jiný metabolismus. Při výběru jídla bychom se měli řídit hlavně intuicí. Nesmíme si ji nechat zničit toxiny. Výběr správného jídla také úzce souvisí s prací amygdaly. Výběr jídla sice máme ve svých rukách, ale detoxikace nám může pomoci, abychom měli chuť na zdravé, jednoduše připravené pokrmy a přestaly nás lákat průmyslové náhražky, jejichž hlavním úkolem je přinést výrobcům a obchodníkům velký zisk.
Nevyrovnané emoce
Někdo se přejídá proto, že v životě pociťuje nedostatek. Tělu a hlavně duši něco chybí a tak se snaží pocit spokojenosti a radosti dohnat alespoň jídlem. Lidé často také zajídají dlouhodobý stres, neuspokojivé vztahy, lítosti, nevyřešené smutky. A také strachy a úzkosti. Z výzkumů a statistik vyplývá, že metabolickým syndromem jsou více ohroženi lidé, kteří trpí úzkostmi, depresemi, pesimismem, často se hněvají a jsou nepřátelští. Přejídání a poruchy metabolismu jsou logickým důsledkem nevyrovnaných emocí. Těžko můžeme nastavit rovnováhu v životním stylu, když ji nemáme uvnitř sebe. Pro zdravý metabolismus jsou klíčové všechny orgány pentagramu – játra, ledviny, plíce, slezina se slinivkou a také srdce. Emoční stres a nevyrovnanost jsou častým důsledkem toxické zátěže těchto orgánů. Někdy zajídáme únavu, nevyspání, vyčerpání. Řada žen hodně přibere v období těhotenství, kojení a péče o malé děti. Je to vcelku logické – v těhotenství se ve střevech změní mikroflóra. Nastaví se na to, aby se z potravy využilo co nejvíce živin, aby se co nejvíce živin vstřebalo, přesunulo se do mléka a do zásob. Těhotné a kojící ženy mají podobnou mikrobiotu jako obézní lidé. Často si lidé myslí, že hubnutí je jen o vůli a o tom chtít. Že jednoduše platí rovnice, že výdej energie musí být větší než její příjem a pokud toto pravidlo dodržíme, vše bude velmi jednoduché. Jenže ono to tak není. Je celá řada velkých neznámých a proměnných na straně výdeje i příjmu.
Dědičnost mikrobioty
Příjem se nerovná přesně tomu, co sníme. Záleží, kolik potravy se opravdu vstřebá a kolik odejde jako odpad stolicí. Velkou roli v tom hraje naše mikrobiota. Čím více různých druhů mikroorganismů v těle máme, tím jsme zdravější a také štíhlejší. Pokud máme mikrobiálních druhů málo, tak ve střevech moc dobré prostředí není. Vzniká hodně toxinů a karcinogenů, které pronikají skrze propustnou střevní stěnu dále do těla. A právě většinou vlivem toxinů postupně dojde k obezitě a metabolickému syndromu. Postupně se také začne hroutit hormonální systém. Je zajímavé, že mikrobiota obézních ovlivňuje nejen množství vstřebaných živin, ale také aktivuje geny, které podporují ukládání energie do tukových zásob. Mikrobiota se dědí, většinou je v rodině velmi podobná. Nejsou to jen stravovací návyky, ale také bakterie, které jsme získali od svých příbuzných, a mění náš metabolismus. Mikrobiota má také velký vliv na výběr potravy. Čím je poškozenější a chudší na druhy bakterií, tím více dochází ke ztrátě intuice a k oslabení instinktů. S tím úzce souvisí i vyšší produkce stresových hormonů. Nejsme si jistí, jak se máme zachovat, co máme dělat, náš vnitřní hlas mlčí. Cítíme úzkost, stres a nepříjemné pocity zajídáme. Vzniká začarovaný kruh. Špatně se stravujeme a tím dále poškozujeme naše bakteriální prostředí ve střevě a postupně ztrácíme svoji intuici. Naštěstí se tento kruh dá rozetnout – tedy když pochopíme, co se děje. Svoji mikrobiotu totiž můžeme změnit.
Za vším hledej zánět
Když budeme pátrat, co mají společného vysoký tlak, poškození cév, nadměrná obezita, porucha tvorby inzulinu, ale i deprese, dlouhodobá únava, tak přijdeme na to, že všechny tyto neduhy doprovází zánět. Zánět je prakticky nejstarší obranná reakce tkání a buněk na toxiny, infekce nebo jiná poškození. Buňky se snaží co nejrychleji odstranit nebo alespoň zředit toxiny, zničit mikroby spolu s napadenou tkání. V místě zánětu dojde k otoku, zčervenání, zteplání kvůli zvýšenému průtoku krve, průniku imunitních buněk a jejich metabolickým procesům. Tím, jak se v místě zánětu rozpadají buňky, vylévá se jejich obsah do okolí; kyselé metabolity a zvýšený tlak v tkáni ovlivňují nervová zakončení a my vnímáme v postiženém místě bolest a nepříjemné pocity. Buňky zasažené zánětlivým procesem se stávají nefunkčními. Nemohou pracovat. Pokud zánět trvá krátce, jen nutnou dobu, než se odstraní toxin nebo mikrob, tak se většinou nic hrozného nestane. Nebezpečí je odstraněno, buňky se regenerují a buňky tkáně zase v klidu plní své úkoly. Horší je, když se zánět stane chronickým. A právě to se děje u metabolického syndromu. Chronický zánět tukové tkáně způsobí postupně hormonální i metabolický rozvrat organismu. Tuková tkán je velkým odkladištěm toxinů. Není to však jen sklad a tepelný a mechanický izolátor, ale i důležitý metabolický a hormonálně aktivní orgán.
Tuková tkáň jako faktor rovnováhy
Když se najíme a postupně trávíme potravu, živiny se pomocí střevních buněk dostávají do krve. Je třeba rychle tuky a cukry z krve uklidit dovnitř do buněk, protože jinak se zvyšuje „hustota“ krve a dochází k narušení rovnováhy tekutin, solí, cukrů a dalších látek. Membrány buněk jsou částečně propustné a voda z buněk proudí do krve, aby došlo k vyrovnání „hustoty“. Prakticky dochází k dehydrataci buněk. V těle se rychle musí nastavit rovnováha, protože pokud tento stav bude trvat delší dobu, může dojít k poškození buněk. Velmi citlivé jsou buňky nervového systému, ledvin, krevní cévy, oči. Úkolem tukové tkáně je rychle vychytat živiny z krve, uložit do zásob a obnovit rovnováhu v tělních tekutinách. Tím chrání všechny důležité orgány – játra, slinivku, nervový systém. Pokud je ale tuková tkáň napěchována tukem nebo je naopak zničena nadměrným hubnutím, anorexií nebo jsou v ní toxiny a infekce, nedokáže rychle živiny vychytat. Tuky a cukry se pak ukládají do jiných buněk, třeba i do jater, slinivky, cév, břišní dutiny nebo dál kolují v krvi. Jen pro zajímavost – geneticky vyšlechtěná zvířata s minimem tuku jsou velmi nemocná, trpí cukrovkou, postižením srdce, aterosklerózou. Podobně velmi hubení jedinci mohou mít zvýšený cholesterol, tuky v krvi a poruchu metabolismu tuků, protože nedokážou tuky rychle ukládat. U obézních jedinců ale často stačí i mírné snížení váhy, přibližně 5–10 %, aby se tkáň ozdravila a mohla začít efektivně pracovat. Ano, stačí zhubnout pár kilo, odvést toxiny a kořen problémů spadající pod metabolický syndrom je pryč.
Nečekané příčiny tloustnutí
Zásadní také je, odstranit z tukové tkáně toxiny, které způsobují její chronický zánět. U obézních jedinců často velkou část tkáně tvoří imunitní buňky. Prakticky bez detoxikace nemohou zhubnout. Určitým způsobem ale někteří lidé s nadváhou mohou být i zdravější než štíhlí. Jejich organismus se chová logicky. Ukládá toxiny do míst, kde nejméně škodí, do tuků. Snaží se také zředit jejich koncentraci a tak buňky dále plní tukem. Potvrzují to i výzkumy; nejvyššího věku se dožívají lidé s mírnou nadváhou. Pokud je ale toxinů moc, vznikne v tukové tkáni zánět a ten je příčinou poruchy hormonální systému a necitlivosti buněk na inzulin. Nezáleží na celkové hmotnosti, ani na tom, kolik tuku v těle máme. Mnohem důležitější je, kde je uložen. Nejhorší je, když se tuk ukládá do břicha v okolí pasu a do vnitřních orgánů. Nemusíme mít ani velkou nadváhu, ale pokud ale máme velký obvod pasu, je to jasným důkazem, že naše tuková tkáň není zdravá a nepracuje správně. Prakticky splňujeme jednu z nejdůležitějších podmínek metabolického syndromu. Udává se, že u žen je to přibližně nad 90 cm, u mužů více než 100 cm.
Tuková tkáň a hormony
Tuková tkáň produkuje obrovské množství hormonů, které řídí metabolismus. Produkuje leptin, hormon sytosti, který mozku říká, že už má dost zásob. Leptin je ale důležitý i pro výstavbu kostní hmoty, plodnost, hormonální vyzrávání v pubertě. Porucha jeho tvorby nebo kvality může způsobit osteoporózu, předčasnou pubertu a poruchy plodnosti, takzvaný syndrom cystických ovarií, kdy se neuvolňují zralá vajíčka a neprobíhá tak ovulace. Tuková tkáň nepřímo ovlivňuje řadu dalších dějů. Produkuje také adiponektin, ten chrání endotel cév a zlepšuje spalování v buňkách, rezistin, který ovlivňuje produkci inzulinu a citlivosti buněk na inzulin, angiotensin, jenž má vliv na krevní tlak a další desítky hormonů. Většina z nich ovlivňuje produkci a citlivost na inzulin. Není divu, inzulin je hormon, který řídí hladinu cukru v krvi a pomocí něj se glukóza uklízí dovnitř do buněk. Tuková tkáň v zánětu nedokáže tyto hormony produkovat v potřebném, vyváženém množství a kvalitě, často imunitní buňky v tukové tkáni produkují zánětlivé cytokiny, které negativně ovlivňují celý organismus. Metabolický syndrom je z velké části způsoben hormonální poruchou tukové tkáně. Tukové buňky selhávají, protože zánět a toxiny ničí jejich mitochondrie. Buňky nemohou pracovat, ukládat a uvolňovat tuky podle potřeby, produkovat hormony a tak selhává řízení metabolismu. Je narušen metabolismus sacharidů i tuků a dochází k tzv. inzulinorezistenci.
Tuková tkáň a toxiny
Jaké konkrétní toxiny v tukové tkáni můžeme najít? V první řadě jsou to všechny chemické látky a těžké kovy rozpustné v tucích, například organické pesticidy, polychlorované bifenyly, dioxiny a dibenzofurany, polybromované zpomalovače hoření, rtuťové sloučeniny… Většinou se vážou na receptory a ovlivňují produkci hormonů. Tuková tkáň z pohledu histologie patří do vaziva a je častým úkrytem infekcí, vznikají v ní mikrobiální ložiska. Najdeme v ní často borelii – boreliový toxin nutí tukové buňky produkovat zánětlivé toxiny a způsobuje chronický, mikrobiální zánět. Podobně působí pertussový toxin produkovaný bakterií Bordatella pertusis, ta způsobuje onemocnění zvané černý kašel. Toxiny mohou vzniknout i v důsledku očkování. Toxicky mohou působit i metabolity, často je tuková tkáň zatížena trans-mastnými kyselinami z průmyslových potravin. Organismus neumí tyto špatně nakonfigurované kyseliny použít, ukládá je do tukových zásob a kardiovaskulárního systému. Studie opět ukazují, že u obézních lidí tuková tkáň obsahuje vyšší podíl trans-mastných kyselin než průměrně v populaci.