Co vidíme, když se podíváme na člověka? Tvar a velikost jeho těla? Barvu a strukturu kůže? Vlasy? Ruce, nehty, rty? Ve skutečnosti vidíme povrchovou krycí tkáň tvořenou epitelem.
Lidské tělo se skládá ze čtyř základních 
pevných tkání a z tekuté složky. Každá z tkání je tvořena souborem buněk, které mají specifické vlastnosti, plní určité funkce a produkují pro ně charakteristickou mezibuněčnou hmotu. Skládáním tkání a využitím jejich různých funkcí vznikají jednotlivé orgány. Jaké existují tkáně a co je jejich hlavním úkolem?
- Pojivová tkáň utváří kostru a poskytuje mechanickou ochranu tělu i jednotlivým orgánům.
- Svalová tkáň se skládá z buněk, které jsou schopné koordinovaně se stahovat a umožňují tělu i orgánům pohyb.
- Nervová tkáň má za úkol sbírat, přenášet a zpracovávat informace. Dává pokyny jednotlivým buňkám, co mají dělat a tím vlastně řídí celý organismu.
- Epitelová tkáň pokrývá celý organismus.
Epitely neboli krycí tkáně
Epitelová tkáň odděluje organismus od vnějšího prostředí a zároveň ohraničuje a vystýlá jednotlivé orgány. Je významným komunikačním prostředkem. Tvoří ji soubory buněk, které leží tak blízko u sebe, že je mezi nimi jen minimum mezibuněčného prostoru.
Podle hlavní funkce rozděluje na:
- krycí epitely = pokožka, endotel cév, epitel dýchacího ústrojí, trávicího traktu a
- žlázové epitely = hormonální, slinné a další žlázy. Jejich funkce se však překrývají.
Podle tvaru se rozdělují na:
- plošné (pokožka, dýchací),
- trámčité (endokrinní žlázy – adenohypofýza, kůra nadledvin nebo Langerhansovy ostrůvky) a
- retikulární (thymus).
Plošné přitom mohou být tvořeny jednou nebo více vrstvami buněk různých tvarů. Záleží hlavně na jejich funkci a mechanickém namáhání. Pokud je epitel vystaven vzduchu a hrozí vyschnutí, dochází k jeho rohovatění (buňky produkují velké množství keratinu, jež vytváří tvrdou, odolnou vrstvu). Epitelové buňky jsou schopny nejen nabývat různých tvarů, ale mohou na sobě mít různé útvary a organely, které usnadňují jejich funkci.
Bazální membrána – strážce naší integrity a imunity
Všechny epitelové tkáně jsou ukotveny do vaziva tenkou vrstvou extracelulární matrix produkovanou vazivovými buňkami tzv. bazální membránou. Epitel není vyživován cévním řečištěm, ale právě prostřednictvím bazální membrány, která působí jako selektivní transportní bariéra. Je nezastupitelná pro naši imunitu, protože přes sebe aktivně propouští imunitní buňky, a naopak brání průchodu patogenních mikroorganismů. Velkou roli hraje i v ochraně před zhoubnými nádory. Ty často vznikají v epitelové tkáni a narušená bazální membrána dovolí pronikání epitelových nádorových buněk do hlouběji uložených tkání a následnému vzniku nádoru, včetně přivedení vyživovacích cév. Kůže a každá sliznice v organismu je tvořena vrstvou epitelové a vrstvou vazivové tkáně, které se vzájemně ovlivňují. Nesmíme zapomínat také na souvislosti vzniklé embryonálním vývojem. Epitel vzniká ze všech tří zárodečných tkání.
Největší orgán? Kůže
Ač se to může zdát překvapivé, kůže je jedním z největších orgánů v těle. U dospělého člověka má přibližně 2 m2 a spolu se škárou a podkožím váží asi 6 kg. Tvoří důležitou mechanickou a chemickou bariéru těla. Buňky pokožky (epidermis) se jmenují keratinocyty a produkují celou řadu látek zajišťujících ochranu celého organismu. Vytváří také mnoho proteinů (bílkovin), které se spolu propojují a vzniká pevná a pružná síť. Ta je vyplněna různými druhy lipidů (tuků), včetně cholesterolu, které zajišťují voděodolnost a nepropustnost pro různé toxiny (především pro ty rozpustné ve vodě). Toxiny, které jsou rozpustné v tucích, kožní bariéru překonávají a vstřebávají se. Toho se hojně využívá v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu. Bohužel se takto do těla může z kosmetiky dostat celá řada škodlivých látek včetně toxických kovů (například olovo ze rtěnek).
Kůže je malou chemickou továrnou
Keratinocyty a imunitní buňky kůže produkují celou řadu chemických látek zajišťujících příznivý kožní mikrobiom. Jsou to protibakteriální, protiplísňové látky (defenziny), které potlačují různé patogeny.
- Citráty, kyselina mléčná a urea povrch kůže okyselují a podporují kolonizaci příznivými bakteriemi.
- NMF (Natural Moisturizing Factor) vznikající z filagrinu a hylauron sodný vážou vodu a zlepšují mechanické vlastnosti pokožky.
- Kyselina urokanová poskytuje kůži přírodní UV filtr. Ten je samozřejmě vytvářen i melanocyty v epidermis, které produkují kožní barvivo zvané melanin, předávají ho keratinocytům a chrání tak spodní bazální vrstvu před poškozením UV paprsky.
Pokud dojde k narušení ochranné bariéry, je kůže drsná, suchá, šupinatá, olupuje se, svědí, vznikají praskliny a dochází ke ztrátě pružnosti. Ve zvýšené míře pronikají zvenčí do spodních vrstev toxiny a patogenní mikroorganismy. V prasklinách se začnou množit, vznikají zarudlá a mokvající ložiska. U všech dermatitid (zánětů) kůže jako jsou například ekzémy, autoimunitní záněty, lupénka, infekční záněty je jednou z příčin právě narušení této ochranné bariéry.
Jakýkoli chronický zánět pokožky nebo podkoží narušuje produkci ochranných látek. Příčinou tohoto zánětu (kromě chronické infekce) mohou být imunopatologické pochody jako alergie, autoimunita, intolerance potravin nebo neurogenní zánět způsobený toxiny v periferním nervovém systému. Porušená kožní bariéra může vzniknout i důsledkem narušeného metabolismu tuků nebo bílkovin. Tehdy totiž buňky kůže nedokážou vytvářet potřebné bílkoviny, tuky, které jsou jejím potřebným stavebním materiálem. Samozřejmě nesmíme zapomenout na psychické příčiny. Každý stres a emoční nepohoda zvyšují propustnost kůže a dochází k narušení kožní bariéry.
Komunikace vnitřní i vnější pod vlivem evolučního vývoje
Epitel umožňuje spolupráci a komunikaci jednotlivých orgánů v těle. Buňky epitelu produkují různé hormony, cytokiny a další mediátory, které se pak krví přenáší do celého organismu a navazují se na příslušné receptory buněk, a tím jim přinášejí pokyny, co mají dělat. Komunikace neprobíhá ale jen v rámci jednotlivých buněk a orgánů v organismu. Neméně důležité je také spojení mezi jednotlivými členy společnosti. Stejně jako živá buňka potřebuje ke svému přežití společenství ostatních buněk (komunikuje s nimi a vytváří tak organismus), i jednotlivec potřebuje ke svému životu ostatní členy společnosti. Aby takové společenství vůbec vzniklo, musí docházet k výměně informací. Pod pojmem výměna informací si zpravidla představíme nervový systém a smyslové orgány, skrze které si sdělení předáváme. Pro komunikaci jsou však také velmi důležité epitelové tkáně.
Všechno, co v životě používáme, jsme se museli naučit. Řadu informací a znalostí nám předali předci prostřednictvím našich rodičů. Evoluční vývoj vědomosti nezahazuje, ale uchovává a předává je dál.
První živé organismy vznikly seskupováním jednoduchých buněk. Ty se pak ve společenství začaly zaměřovat na různé úkoly. Buňky, které byly na okrajích, vyhledávaly potravu a sbíraly informace důležité pro snazší přežití (třeba kde je nebo není vhodné prostředí). Tím jak se zvyšovala velikost a složitost organismů a přibývalo podnětů, buňky na povrchu už nestačily informace zpracovávat a postupně se vytvořily specializované. Následně se začaly shlukovat do zárodků nervové tkáně. Epitel a nervový systém jsou spolu velmi úzce propojeny a výrazně se vzájemně ovlivňují.
Kůže: Podvědomý komunikační prostředek
Stejně jako většina fyziologických pochodů v našem těle, je i komunikace přes kůži vývojově starší. Navíc je řízena hlavně podvědomím. Na kůži se promítají naše zdravotní problémy, emoční i psychický stav. Asi každý z nás touží po tom, aby jeho kůže byla zdravá, mladistvě vypadající a hezká. Dokladem toho je gigantický kosmetický průmysl.
Člověk žije ve společenstvích a potřebuje někam patřit. I když je to v současné době komplikovanější, pořád hraje důležitou roli sexualita a touha se rozmnožovat. Rozmnožování je procesem spojení genů od otce a od matky. Umožňuje opravit případné chyby v genomu. Rekombinací genů v novém jedinci mohou vzniknout i nové vlastnosti. 
Hledání vhodného partnera řídí naše podvědomí. Snaží se najít někoho geneticky odlišného, aby náš potomek měl dobrou imunitu a byl zdravý. Muži i ženy se snaží neustále k sobě přitáhnout pozornost. Důvodem je získat výhodu a zajistit si plnohodnotné místo ve společnosti a zvýšit tím svoje šance pro nalezení vhodného partnera. Mezi podstatné, evolucí vytvořené znaky sexuální přitažlivosti patří zdravá a hezká pokožka.
Jak voní strach?
Sexuální komunikaci s opačným pohlavím navazujeme především pomocí kůže. Jsou v ní totiž dva druhy potních žláz.
- Ekrinní, které slouží k ochlazování těla a vylučování odpadních látek.
- Apokrinní, pachové, které jsou umístěny hlavně v pubických, ochlupených částech těla (podpaží a v blízkosti pohlavních orgánů). Právě ty vylučují bílkovinný sekret, hormony a feromony, chemické pachové signály.
Vůně lidského těla má přibližně 2 000 složek a dokážeme si skrze ni předávat informace o našem imunitním systému, genetické variabilitě i o prožívaných emocích. Pokud zažíváme strach, vylučujeme určité feromony, které varují naše okolí. Strach se poté stává doslova nakažlivým. Vůně kůže určuje, jestli nás potencionální partner sexuálně přitahuje a máme šanci s ním mít zdravé děti. Díky používání hormonální antikoncepce a kosmetických přípravků uměle měníme naši kůži a mateme tím naše podvědomí, vybíráme se z hlediska přírody nevhodného partnera a může tím utrpět naše plodnost a schopnost porodit zdravé děti.
Kožní komunikace neprobíhá jenom skrze pachové signály, ale také pomocí vizuálních změn na kůži jako je změna barvy, napětí, mimika, grimasy nebo gesta. Vnímáme jejich prostřednictvím emoční rozpoložení u jiných lidí. Naše podvědomí pozná, jestli je úsměv opravdu upřímný nebo hraný, zda je někdo nervózní, bojí se, nebo naopak na nás chce zaútočit. Kůže je nejdůležitější orgán pro vyjadřování emocí. V kůži je také obrovské množství nervových receptorů, kterými vnímáme svoje okolí. Kromě teploty, hmatu, tlaku máme také receptory pro vnímání elektromagnetických vln, kterými vnímáme nesmyslové, intuitivní informace od jiných živých tvorů. Každý podnět, informace, kterou zpracovává náš nervový systém, se promítá na kůži.