Epitel je pro naše zdraví a kvalitní život extrémně důležitý. Je zásadní pro náš metabolismus a přijímání energie.

Sliznice potřebné látky přijímají a zároveň jsou součástí hlavních vylučovacích cest, kterými jsou odpadní látky a toxiny odváděny z organismu pryč. Pokud buňky těchto tkání nebudou funkční a zdravé, je velmi problematické zbavit se toxinů, které zůstávají akumulované ve vnitřních tkáních, kde nám následně velmi výrazně škodí.

guillaume bourdages wdbuusponkm unsplashEpitely vzniklé z entodermu

Když se embryo vyvíjí, vzniká nejprve plochý zárodečný terčík, který se postupně začíná ohýbat. Část, která zůstane vně, se nazývá ektoderm (vnější zárodečný list) a vytvoří pokožku. Spodní část entoderm (vnitřní zárodečný list) se začne vtahovat do těla zárodku a postupně z něj vzniká výstelka (epitel) trávicí trubice, parenchym jater, slinivky, žlučník, slinné žlázy nebo mandle a také epitel dýchacího ústrojí, horních i dolních cest dýchacích, plic, dutin a středouší, epitel močového měchýře a močové trubice. Tyto tkáně vnímáme jako naši vnitřní součást těla, ale musíme si uvědomit, že většina z nich je v přímém kontaktu s vnějším prostředím.

Slezina ovlivňuje sliznice

Sliznice v těle obecně podléhají slezině. Principem sleziny je jeden z nejstarších emočních programů, a to tzv. taxe, tedy schopnost odtahovat se od nebezpečí, a naopak pohybovat se do výhodného směru. Tedy výběr mezi odpuzováním nebo přitahováním. Tento princip prošel vývojem a u člověka představuje instinktivní rozhodování se, jednoduchou výběrovou reakci „chci nebo nechci“, základní emoci sympatie a odporu. Pokud je tento princip v člověku nezvládnutý, často ho kompenzuje nadměrnou přemýšlivostí, rozebíráním, analýzou, která mu má s rozhodnutím pomoci. Princip sleziny ovlivňuje, jak budeme přijímat vnější svět a využívat ho, jak dokážeme rozlišovat mezi potřebným a neužitečným.

elena mozhvilo j06glukk0gm unsplashOvlivňuje náš vztah k jídlu, k hmotnému zabezpečení, k věcem. Zda spíše hromadíme, abychom měli pocit bezpečí, nebo naopak plýtváme a všeho se zbavujeme. Tento princip se ale nepromítá jen v emoční úrovni, zároveň určuje, jak budou pracovat naše sliznice – přesněji výstelky, protože sliznici tvoří i vazivová složka. Zda dokáží do těla vstřebat jen potřebné látky a zamezí průniku toxinů, zda výstelka dokáže rozlišit mezi látkami pro tělo užitečnými a škodlivými. Platí to samozřejmě i pro mikroorganismy a vytvoření správného mikrobiálního prostředí – mikrobiomu. Slezina je velmi důležitá pro mikrobiální imunitu. Rozhoduje, které mikroorganismy budou ze sliznic odstraněny a které naopak bude podporovat, protože jsou pro organismus prospěšné.

Hlavní brána pro průnik toxinů

Tím, jak jsou výstelky ve styku s vnějším prostředím, jsou neustále napadány celou řadou patogenních mikroorganismů, které se na nich chtějí usídlit, pomnožit a šířit se dál do vnitřku těla a také zpět do okolí, aby mohly napadnout další jedince. Také jimi vniká do našeho organismu většina toxinů. A to přijímáním potravy, ve které může být celá řada toxinů od chemických látek, toxických kovů, radioaktivních látek, po produkty plísní, mykotoxinů a dalších organických toxinů. Ale ještě častěji do nás vnikají dýcháním. Sliznice dýchacích cest není na takové množství škodlivin ve vzduchu, jaké máme teď, evolučně připravena a je velmi citlivá. Většinu času pobýváme v uzavřených prostorech, kde může být koncentrace různých škodlivin vyšší. Samostatnou kapitolou jsou klimatizované prostory, není-li klimatizace pravidelně čištěna, je líhní patologických mikroorganismů.

Je důležité si uvědomit si, že toxiny vstřebané dýchacími cestami jsou okamžitě přeneseny do krevního oběhu a během krátké chvíle se dostávají do všech částí organismu. Záleží na psychickém a emočním nastavení a stavu vnitřních orgánů, které ovlivňují, zda jsou toxiny z těla rychle vyloučeny nebo se naopak uloží do různých orgánů a tkání. Toxiny vstřebané trávicím traktem jsou nejprve krví přeneseny do jater. Ty jsou také epitelovou tkání vzniklou z entodermu a jsou rovněž důležitou bariérou bránící průniku toxinů. Pokud jsou játra zdravá, dokáží je zachytit a pomocí žluči odvést zpět do střev a vyloučit pryč z těla. Jestliže je ale sliznice střev porušena, často jí proniká obrovské množství toxinů a ani zdravá játra nedokáží tento nápor zvládnout. Škodliviny se pak také dostávají do krve a skrze ni do všech částí těla. Sliznice střev a dýchacího ústrojí jsou filtrem, který dokáže zabránit jejich nežádoucímu průniku zvnějšku. Tím, že jsou vývojově svázány, poškozují je podobné toxiny, mikroorganismy a stejné imunopatologické procesy. Všimněte si, že závažné patogenní mikroorganismy, jako jsou chlamydie, streptokoky, mollicuty, anaerobní adenoviry, chřipkové viry nebo kvasinky, napadají všechny tyto výstelky (střevo, dýchací a urogenitální).

engin akyurt to7aju6yz0 unsplashEpitel dýchacího ústrojí a řasinky

Epitel dýchacího ústrojí (ale i dalších orgánů) je vybaven čistícími mechanismy. Na povrchu některých buněk jsou řasinky (cilie), které kmitají a svým pohybem posunují hlen produkovaný pohárkovými buňkami. Některé buňky produkují mucin (proteinové vlákno se sacharidy) a jiné řídký sekret. Mucin pomocí tekutiny bobtná, je lepkavý a nabaluje na sebe všechny škodliviny a patogenní mikroorganismy. Zdravá sliznice má pohárkové buňky ve správném poměru, přibližně stejné množství, aby hlen byl řídký a správně plnil svoji funkci. Vlivem různých toxinů, alergických reakcí nebo potravinových intolerancí často dochází k tomu, že na sliznici probíhá zánět. Poměr buněk je pak narušen a dochází k nadprodukci mucinu, který je hustý a zůstává nalepen na sliznici. Nemůže být tedy odsunut a toxiny pronikají až k buňkám výstelky a poškozují ji.

Pokud je člověk alergický (na prach, pyly, chlupy či různé potraviny), nezřídka také reaguje na mléčné bílkoviny. Poté dochází k nadprodukci mucinu a je zahleněný. Také virové infekce – herpetické viry, chřipkové a další respirační viry – mohou způsobit zvýšenou produkci tohoto hlenu nebo změnu jeho složení. Také některé toxiny z vnějšího prostředí jsou pro ně velmi destruktivní – například kouření (i pasivní), formaldehyd (uvolňuje se z lepidel např. v nábytku) nebo smog. Příznakem poškozených řasinek je kašel, dušnost, záněty středního ucha, poruchy sluchu, záněty dutin, chronická rýma, polypy a opakovaná nemocnost. Poškození řasinek je často celkové a může se projevovat také neplodností (u žen i mužů), mimoděložním těhotenstvím nebo záněty močového traktu.

Epitel střeva a jeho mikrobiom

V některých epitelových tkáních jsou buňky propojeny velmi těsně spojením tzv. zonula occludens. Epitelové buňky na svém obvodu tvoří velké množství bílkovin, kterými jsou k sobě doslova slepeny, aby zabránily prostupu látek. Tak jsou propojeny například buňky ve sliznici střeva a žaludku. Pokud jsou ale v těchto buňkách nebo v jejich okolí toxiny nebo mikrobiální ložiska, je narušena produkce potřebných bílkovin k vytvoření nepropustné sliznice a do organismu ve zvýšené míře pronikají střevní toxiny, nerozštěpená potrava, na kterou může reagovat imunita a vytvářet proti ní imunitní reakce. Zvýšeně propustné střevo se tak stává jednou z příčin intolerance (nesnášenlivosti) různých druhů potravin, alergií, nervových poruch, zvyšuje se riziko různých nádorů. Propustnost střeva zvyšuje protein zonulin. Může vznikat činností patogenních mikroorganismů při narušeném mikrobiomu střeva. Produkují ho například některé střevní bakterie (Vibria, Clostridi nebo Bacteroides).

halacious ogvqxgl7xo4 unsplashJátra, slinivka, žaludek a metabolismus

Důležité žlázy pro trávení a metabolismus se také vyvíjí jako epitelová tkáň z entodermu. Játra jsou z větší části tvořena hepatocyty, které v metabolických pochodech hrají stěžejní roli. Probíhá zde přeměna sacharidů v tuky a naopak, vytváří se v nich řada bílkovin, žluč potřebná k trávení tuků a vylučování toxinů i mnoho enzymů. Žluč je odváděna žlučovody do žlučníku a vše je také vystláno jednovrstevným epitelem, který vstřebává nadbytečnou vodu a produkuje hlen. Podobně i slinivka břišní je důležitá hormonální žláza s vnitřní a vnější sekrecí. Tato exokrinní (vnější) žláza produkuje až dva litry pankreatické šťávy denně. Ta kromě vody obsahuje také trávicí šťávy pro štěpení potravy a bikarbonáty neutralizující kyselý obsah žaludku. Trávicí šťávy jsou aktivovány až ve dvanáctníku.

Endokrinní část slinivky představují Langerhansovy ostrůvky s různými typy buněk (beta, alfa, delta, PP). Zde jsou vytvářeny hormony, které řídí metabolismus a hospodaření s energetickými zásobami v celém těle. Inzulin má za úkol rychle po jídle snížit hladinu cukru v krvi přesunutím glukózy do buněk, naopak glukagon, hormon hladu, pomáhá uvolňovat zásoby z buněk při poklesu hladiny cukru. Pro metabolismus je také velmi důležité přeměnit v mitochondriích buněk energii z potravy na energii využitelnou pro práci. Pro toto vnitrobuněčné spalování jsou velmi důležité hormony štítné žlázy, které zvyšují počet elektráren – mitochondrií a řídí v nich proces přeměny energie. Zároveň ovlivňují i další metabolické procesy jako vstřebávání živin, zasahují do metabolismu bílkovin, tuků i sacharidů. Endokrinní epitelové buňky také vznikají z entodermu. Společným vývojem jsou tyto hormonální žlázy velmi úzce propojené a zásadně ovlivňují jedna druhou.

Epitely vzniklé z mezodermu

Z prostřední zárodečné tkáně vznikají hlavně pojivové tkáně, ale kromě toho i některé epitely. Důležitým epitelem vzniklým z mezodermu je endotel, výstelka krevních a lymfatických cév, srdečních dutin. Je tvořen jednoduchou vrstvou plochých buněk, které leží na tenké vazivové vrstvě bazální lamině a jsou spolu propojeny. Oddělují prostor vnitřku od stěny cévy. Hlavním úkolem je řídit prostup různých látek přes cévní stěnu do mezibuněčných prostor a zpět. V kapilárách probíhá výměna potřebných látek a plynů, do lymfatických cév jsou skrze něj odváděny různé druhy toxinů z tkání. Je to klíčové místo pro detoxikaci, protože pokud dojde k jeho poškození, nemůžou toxiny odcházet. Příčina blokace toxinů vyplývá často z poškození krevních kapilár, ze stagnace krve nebo ze zánětlivých procesů, které pak naruší cirkulaci tekutin. Ty pak správně neproudí a spolu s toxiny se ukládají do tkání.

fiber 4814456 1920Na endotelových buňkách je vrstva glykokalyxu, ochranného pláště, tvořeného ze sacharidů a bílkovin. Vzniká tak slizovitý povrch, který chrání povrch buněk před mechanickým nebo chemickým poškozením, pomáhá imunitním buňkám proklouzávat úzkými mezerami mezi endotelovými buňkami. Zároveň je velmi důležitý pro vytvoření hydrofobní tedy voduodpuzující vrstvy, která zabraňuje usazování krevních buněk a vzniku krevních sraženin. Endotel neplní pouze bariérovou funkci, ale zároveň patří mezi největší endokrinní (hormonální) orgány v těle. U dospělého člověka váží buňky endotelu přibližně 1,5 kg. Porucha jeho funkce způsobuje nejrozšířenější příčinu úmrtí ve vyspělých zemí – aterosklerózu a s ní spojené komplikace jako jsou infarkty nebo cévní mozkové příhody. Endotel spolu s nervovým systémem hormonálně řídí průtok krve do různých orgánů těla. Pokud je toxiny narušena jeho funkce, může se podílet na vzniku vysokého krevního tlaku.

Zdravý endotel je zásadní pro zásobení orgánů a jejich správnou funkci. Má velmi důležitou úlohu v řízení zánětlivých procesů v těle. Řídí prostup imunitních buněk do tkání a zpět do krevního a lymfatického oběhu. Pokud dojde k jeho narušení a dysfunkci, dochází k pronikání lipidů a toxinů do svaloviny cév. Postupně se začne měnit celá cévní stěna – vzniká zde zánět, oxidují akumulované tuky, dochází k jejich překryvu vazivem a vznikají ateromové pláty. Ty nepříznivě ovlivňují průtok krve k jednotlivým orgánům a zároveň jsou doslova časovanou bombou. Při zánětu kdekoli v organismu může dojít k narušení vazivového krytu, krev není oddělena hydrofobní vrstvou od stěny a velmi výrazně se zvyšuje riziko vzniku krevní sraženiny (trombu). Hlavní příčinou vzniku kardiovaskulárních chorob není tedy zvýšený cholesterol, ale hlavně porucha endotelu.

Z mezodermu také vzniká výstelka urogenitálního systému a mezotel, tenká vrstva buněk vystýlající některé dutiny lidského organismu – pohrudniční, břišní, osrdečníkovou…. Mezotel je propojen s vazivem a vznikají serózní blány chránící orgány a vystýlající dutiny.

Poradna