Složky pojivové tkáně zabezpečují pružnost, pevnost, soudržnost a stabilitu našeho těla. Podílí se na správné funkci imunity a brání vzniku celé řadě obtíží. Podívejme se zblízka na důležité složky pojivové tkáně a jejich funkce.
Vazivo plné kolagenu
Fixní buňkou vazivové tkáně je fibroblast. Někdy se rozlišuje pojem fibroblast a fibrocyt. U prvního je vysoká aktivita vytváření mezibuněčné hmoty (matrix), druhý má naopak aktivitu nízkou. Jsou to prakticky dva funkční stavy stejného typu buněk. Matrix vaziva je tvořena vláknitou a amorfní (beztvarou) složkou. Vláknitou složku tvoří kolagenní vlákna z různých typů kolagenu (přibližně 30 typů). Ta jsou spojena ve svazky, jsou pevná a odolná v tahu i tlaku. Jejich pevnost je srovnatelná s ocelovým lanem a tahem se prakticky neprodlouží. Aby byla tkáň pružná, jsou vlákna zvlněná nebo jinak tvarovaná, takže umožňují natažení. Kolagen typu III vytváří retikulární vlákna, která mají síťovité uspořádání a vytváří plošnou, pevnou síť, která slouží jako podpůrný korzet. Najdeme je například v kostní dřeni, lymfatických uzlinách či slezině. Důležitou roli hrají při hojení ran. Kolagen je velmi důležitou bílkovinou, v těle je ho opravdu hodně, tvoří přibližně 30 % váhy těla (bez vody). Vláknitá složka obsahuje ještě elastická vlákna, která jsou pružná a umožňují natažení až do dvojnásobku své délky. Jsou tvořena z bílkovin elastinu a fibrilinu.
Vazivo a odolnost proti tlaku
Amorfní, beztvará složka vaziva je tvořena složenými sacharidy a obsahuje hodně kationtů, které na sebe vážou vodu. Vzniká tak nestlačitelný viskózní gel, který má udržet napětí a je odolný vůči tlaku. Důležité je to u vnitřního vaziva, v kůži, v pupečníku, sklivci. Slouží jako výplň tíhových váčků a jako mazivo v kloubech. Vazivo může mít různé poměry těchto složek a tvořit různé typy od řídkého ve stěnách orgánů až po tuhé ve šlachách, rosolovité v pupečníku, elastické v páteři.
Vazivo: Komunikační síť často napadají patogeny
Fibrocyty jsou k matrix připojeny různými typy receptorů mezibuněčné hmoty nebo adhezními proteiny. Tato propojení jsou důležitá nejen pro mechanické vlastnosti, ale i pro komunikaci buněk vaziva, které řídí vznik matrix. Zásadní roli mají například při růstu, hojení ran, při migraci imunitních buněk, detoxikaci nebo obnově tkání. Tyto receptory bohužel zneužívají některé mikroorganismy a jejich prostřednictvím vazivo narušují. Typickým příkladem je bakterie borelie, která se na ně navazuje (fibronektin, dekorin) a narušuje funkci buněk. Spouští kaskádu fibrinolytických reakcí, které aktivně štěpí vazivovou složku organismu, a pak snáze proniká do tkáňového matrixu.
Velmi často je vazivo „sídlem“ chronické boreliové infekce, což se projevuje širokou škálou problémů – od kožních zánětů, různých skvrn, oslabení kůže, ztráty pružnosti kůže, až po bolesti pohybového aparátu, ale i třeba křečové žíly, nervosvalové poruchy, autoimunitní záněty pojiva jako lupus, sklerodermii, fibrózu orgánů, aterosklerózu či poruchy sliznic. V podstatě u jakéhokoli onemocnění orgánu, u jakékoli diagnózy bychom se měli ptát, zda problém není ve vazivu.
Zdravé vazivo přispívá k ochraně před rizikem vzniku nádoru
Vazivo je v těle opravdu všude, je součástí i všech sliznic. Vazivový matrix vytváří koberec, tzv. bazální laminu, na který jsou připojeny epitelové, ale i endotelové, svalové a nervové buňky. U epitelů najdeme ještě síť retikulárních vláken, fibroretikulární blanku (Lamina fibroreticularis); dohromady tvoří bazální membránu. Ta nemá jen funkci mechanickou, ale slouží zároveň jako filtr a reguluje výměnu látek mezi epitelem a vazivem. Do bazální membrány se mohou kromě jiných toxinů ukládat i imunokomplexy, které jsou zdrojem mikrobiálních ložisek a toxinů. Bazální membrána je důležitá pro komunikaci mezi buňkami a řídí pohyb a přesuny buněk v tomto prostoru.
Pokud vzniknou nádorově zvrhlé epitelové buňky (karcinom), odpojí se od ní a přestanou s ní komunikovat. Nejprve se množí nad bazální membránou toto stadium se nazývá Carcinoma in situ (lokalizovaný na místě vzniku), později pronikají pod membránu a začínají invazivně růst. Zdravé vazivo se podílí na protinádorové imunitě, protože dokáže tyto nekomunikující buňky odhalit a pomocí imunitních buněk odstranit. Zvláště u karcinomů, nádorů epitelové tkáně (kůže, sliznice, basaliomy, melanomy, střeva, prsa, prostata, hormonální žlázy, děložní čípek, játra…) je důležité podpořit dobrý stav vaziva.
Chrupavky jako tlumič nárazů
Chrupavky jsou důležitou součástí kostry a kloubů. Tvoří ji chondrocyty, které vytvářejí chrupavkovitou matrix. Ta je pevné konzistence a je tvořena kolagenními fibrilami a proteoglykany, které na sebe vážou vodu. Pomocí kolagenu jsou stlačeny a při nárazu působí jako tlumič. Je z nich vytlačena voda, která se do nich po dekompresi opět natahuje. V těle jsou různé druhy chrupavek, které se liší stavbou matrix a jsou přizpůsobené potřebné funkci:
- hyalinní (sklovitá, tvrdá, hladká, klouby, nosní přepážka, hrtan…),
- elastické (uši, hrtanová příklopka, průdušky) a
- vazivové (odolná, meziobratlové destičky, menisky, úpony šlach…).
Kosti: Inkubátor imunitních buněk
Kosti jsou tvořeny osteocyty, které vytvářejí kolagenní fibrilovou strukturu vyplněnou minerální složkou, krystalky hydroxyapatitu tvořené kalciovými, fosfátovými a hydroxidovými ionty. Minerální složka tvoří 45 % hmotnosti kosti, organická 30 % a zbylých 25 % je voda. Kosti jsou pohotovým zásobníkem minerálů, hlavně vápníku. Je důležité, aby v nich nebyly uloženy toxické prvky jako například olovo, kadmium, radioaktivní prvky, které se v době zvýšené potřeby minerálů uvolňují a nepříznivě působí na další tělní struktury jako nervový systém, hormonální žlázy atd. Nesmíme zapomenout, že v kostní dřeni vznikají a vyvíjejí se krevní a imunitní buňky. Toxiny v kostech mohou proto negativně ovlivnit imunitu a stojí za řadou problémů s krví a lymfou.
Úzkost a pohybový aparát
Kvalita chrupavky je dána množstvím a kvalitou proteoglykanů a kolagenních vláken. Zda naše chrupavky budou zdravé, odolné a budou se regenerovat, závisí na kvalitě chondrocytů a jejich dostatečné výživě. Chondrocyty nejsou zásobovány cévami, ale difuzí látek z kloubní tekutiny. Zásadní vliv má mechanické zatížení a námaha chrupavek. Pokud chrupavky nezatěžujeme pravidelným pohybem, tělo nebude plýtvat silami a nebude je dostatečně obnovovat. Tloušťka chrupavky je závislá na velikosti tlaku při opakované deformaci a na rozsahu pohybu, je tedy nutné pravidelné zatěžování; je třeba cvičit všechny klouby v maximálním rozsahu.
Chrupavkám, ale i kostem škodí imobilizace, statické zatížení, dlouhodobé stání, sezení apod. Obrovský vliv na kvalitu chrupavek a kostí mají emoční programy. Nezvládnutá emoce strachu a úzkosti člověka zahlcuje, ovládá a způsobuje jeho znehybnění. Strach nás ochromuje, svazuje nám nohy, tuhnou nám kolena a dřevěníme. Obnova chrupavky a kostí je závislá na rozsahu pohybu a jejich degenerace je důsledkem omezení úzkostí. Pro zdravý pohybový systém je nezbytné zbavit tělo a duši strachů a úzkostí.
Tuková tkáň
Tuková tkáň patří mezi pojivové tkáně. Tvoří ji tukové buňky (adipocyty), které jsou podobné fibroblastům. Součástí tukové tkáně jsou kolagenní retikulární vlákna, je protkána kapilárami. Nachází se typicky v podkoží (subkutánní). Uvnitř organismu najdeme tukovou tkáň útrobní (viscerální), která může velmi negativně ovlivňovat metabolismus.
Adipocyty slouží jako zásobníky energie. Vychytávají z krve mastné kyseliny a glukózu a syntetizují z nich zásobní tuky triacylglyceroly (někdy se používá název triglyceridy, triacylglyceridy, TAG), jež jsou tvořeny třemi mastnými kyselinami, které jsou propojeny glycerolem. Pokud člověk konzumuje větší množství trans mastných kyselin (ztužené tuky, levné čokolády, cukrovinky, polotovary, uzeniny), tělo je neumí využít a ukládá je do tukových zásob. Je pak nutné je z těla odstranit, protože narušují metabolismus a jsou příčinou metabolického syndromu. Mohou ale hrát roli i u alergií, intolerancí a podobně.
Bílá tuková tkáň: Zásobárna energie
TAG, ale také přímo mastné kyseliny, jsou v tukových buňkách skladovány v jedné velké nebo ve více menších tukových kapkách. Bílá tuková tkáň je tvořena univakuolárními adipocyty, kdy v buňce je jedna velká tuková vakuola (kapka), která ji téměř celou vyplňuje a vytlačuje jádro buňky na okraj. Slouží hlavně jako zásobárna energie a vyskytuje se hlavně v podkoží a oblasti břicha. U zdravých mužů tato tkáň tvoří běžně 10–20 % hmotnosti, u žen 20–30 %. Pokud jsou adipocyty velké, přeplněné tukem, přitahují a aktivují makrofágy a v těle vzniká zánětlivý stav, který negativně ovlivňuje celý organismus a hlavně mozek (deprese, únava).
Hnědá tuková tkáň: Tvorba tepla
Hnědá tuková tkáň je tzv. multivakuolární, obsahuje více drobných vakuol s mnoha mitochondriemi, které tkáň zbarvují dohněda a dokážou rychle vytvářet teplo. Najdeme ji hlavně u kojenců, ale v dospělosti i u zdravých, štíhlých jedinců. U obézních osob většinou úplně chybí. Hnědá tuková tkáň je řízena vegetativním nervovým systémem, bílá naopak hlavně hormonálně.
Tuková tkáň je pro zdravý organismus velmi důležitá. Pokud není schopná rychle ukládat tukové částice po příjmu potravy, dochází k ukládání tuku do metabolicky aktivních tkání (játra, slinivka, svaly) a vede to k poruše jejich funkcí. Tento problém se vyskytuje u obézních a paradoxně i u vyhublých a anorektických osob. Naštěstí stačí zhubnout jen několik kilogramů tuku, ne svalů a zdravotní stav se výrazně se zlepší.
Ženy, bez tuku to nejde
Přiměřené tukové zásoby v podkoží jsou zdravé. Tuková tkáň je velmi důležitý a prakticky možná největší metabolický a hormonální orgán. Ten produkuje celou řadu hormonů (leptin, adiponektin, rezistin, angiotensin…), které ovlivňují citlivost všech tkání, včetně mozku, na inzulin. Epidemie metabolického syndromu, který se projevuje poruchou metabolismu tuků, zvýšeným cholesterolem, aterosklerózou, vysokým tlakem, inzulinovou rezistencí a diabetem, postavou typu jablko, chronickými záněty, je z velké části způsoben hormonální poruchou tukové tkáně a mitochondrií v adipocytech. Útrobní tuk reaguje hormonálně citlivěji, proto je jeho nadbytek mnohem nebezpečnější než u podkožního tuku.