Základem správně fungující imunity je komunikace mezi buňkami. Pokud je narušena, je tím ovlivněno i řízení imunitních reakcí.
Imunita je tvořena velmi složitou soustavou různých typů imunitních reakcí, na kterých se podílí velké množství specializovaných buněk. Aby vše dobře fungovalo, je nutné, aby spolu tyto buňky dobře komunikovaly. Používají k tomu celou řadu zpráv, tedy informací, které jsou zakódovány do chemických látek. Ty se souhrnně nazývají cytokiny, česky mediátory. Právě ony jsou klíčovým místem, kam patogeny míří a snaží se je poškodit a pozměnit. Tak, aby v komunikaci tělesných buněk vznikl chaos, aby imunita byla dezorientovaná a nedokázala je rozeznat a zničit. Patogeny pak mohou v našem organismu přežívat, rozmnožovat a rozšiřovat. Co tedy stojí za problémy v řízení imunity?
Mikrobiální ložiska v nervovém a imunitním systému
Každá infekce se podle své inteligence a svých schopností snaží napadnout buňky nervového a imunitního systému, které se podílejí na řízení organismu. Typicky jde o imunosupresivní infekce. Tyto útoky mají kromě poškození imunity ještě jeden velmi negativní důsledek – poškozování neuronů a glií a postupnou neurodegeneraci, která se projevuje závažnými psychickými a tělesnými problémy.
Chronické infekce (především virového původu)
Chronické infekce můžeme považovat za nejčastější příčinu poškozené imunity. Typicky jsou to herpetické viry, které jsou schopné zasahovat do imunitního systému hostitele na téměř každé úrovni imunitního působení – viry prakticky zablokují všechny typy imunitních reakcí. Brání zápisu antigenů MHC I a II a tím zabraňují, aby se ostatní imunitní buňky dozvěděly, že je jimi tělo napadeno a že je potřeba je odstranit. Potlačují sekreci cytokinů, které přivolávají lymfocyty a neutrofily do místa infekce. Blokují aktivaci dendritických buněk, čímž zabraňují, aby imunita rozpoznala a odstraňovala další napadené buňky. Potlačují také sekreci interferonu a tím výrazně oslabují celou protivirovou imunitu. Herpetické infekce, ale i enteroviry, coxsackie, polioviry, viry hepatitid či influenza viry zastavují při latentní infekci přepis a kontrolu genů v buňkách. Tím pak zastavují i samoopravné procesy v buňkách a brání jejich přirozenému, naprogramovanému zániku. Prakticky tedy narušují protinádorovou imunitu a zvyšují rizika nádorů. S tím úzce souvisí blokace protivirové imunity v celém organismu a následný vznik chronického virového zánětu nervového systému těla. Negativně zde působí i některé bakterie, obzvláště ty, které přežívají i intracelulárně, jako jsou borelie, rickettsie nebo chlamydie.
Imunopatologické reakce (alergie, autoimunita)
Imunitní řízení je vždy poškozeno, pokud v těle probíhají některé imunopatologické procesy, jako jsou například alergie, senná, rýma, autoimunitní onemocnění, ale i celá řada nesnášenlivostí potravin – na lepek, mléko, ale i na některé druhy zeleniny nebo luštěnin. Často jsou při těchto imunopatologických reakcích ničeny i samotné imunitní buňky. Mohlo by se zdát, že u přehnaně citlivé imunity nebudou běžné infekce způsobovat problémy, protože nastartovaná imunita si s jejími původci poradí. Opak je ale pravdou. Alergické děti jsou mnohem častěji nemocné než ty se zdravou, normální imunitou. U alergií dochází totiž ke změnám na sliznicích, jsou narušeny poměry pohárkových buněk, které vytváří slizniční hlen. A u toho je potřeba, aby měl vhodnou konzistenci. U imunopatologií je konzistence zpravidla hustější, hlen je lepivý, řasinkové buňky ho nedokáží uklidit a zachycené infekce pak zůstávají v dýchacích cestách. Mají tak dostatek času proniknout do tkání a způsobit onemocnění. Velká část alergiků reaguje na mléčné bílkoviny právě změnami na sliznicích, takže kravské mléko a produkty obsahující mléčnou bílkovinu (sýry, jogurty, tvarohové výrobky…) stav ještě zhoršují. V období zvýšeného rizika je lepší mléčnou bílkovinu nekonzumovat, aby sliznice negativně neovlivňovala.
Poškození sliznic (viry) a zvýšený průnik mikroorganismů
Viry na sliznicích, hlavně respirační viry, sliznice systematicky narušují. Kromě jiného ničí řasinkové a mucinózní buňky a tím brání odstraňování dalších toxinů a patogenů. Některé svými enzymy ředí hlenovou vrstvu, takže viry a bakterie snáze pronikají přímo k buňkám sliznice. Tento jev se projevuje vodnatou rýmou, kapáním z nosu, častým kýcháním a svěděním nebo suchostí sliznic. Typickými příznaky chronických virových zánětů sliznic je škrábání nebo pobolívání v krku, pálení a svědění sliznic, rýma, často vodnatá, krvácení z nosu, zhoršení hlasu, huhňání, pocity zalehlých uší… Prakticky každý zánět dýchacích cest, tedy i ten bakteriálního původu, začíná napadením sliznic viry. Celá řada těchto virů jako třeba respirační syncytiální virus (RSV) nebo Rhinovirus dráždí nervový systém a jsou častou zátěží u senných rým a u astmatu.
Toxiny (léky, chemické látky, mikrobiální a metabolické toxiny…)
Imunitu a její řízení mohou samozřejmě poškodit jakékoliv toxiny a patogeny. Nesmíme zapomínat na zátěže ze životního prostředí. Ve městech, především v průmyslových zónách, je ve vzduchu velmi mnoho prachu, chemických látek, těžkých kovů. V období sychravého počasí, kdy vzniká smog, je ovzduší těmito látkami prosyceno a velmi poškozuje sliznice dýchacích cest. Na imunitu mohou mít negativní vliv i jakékoli metabolity.