Fakt, že je borelie na bakteriálním poli opravdu mistrem dokazuje i její schopnost nenápadně, ale vytrvale ovlivňovat své hostitele.
Všechny tvary borelií
Řada vědců si již před sto lety všimla, že borelie (v té době šroubovitá bakterie) má vedle svého typického šroubovitého tvaru také jiné formy, mezi kterými umí dle situace a potřeb přecházet. Dokonce u příbuzných RF borreli usuzovali, že se množí pučením, odškrcováním malých kuliček, které nazvali granula. Pozorovali též „vymizení“ spirochét a nárůst velkého množství boreliových granul v klíštěti. Přestože dneska je tato teorie popírána, myslím si, že nebyli daleko od pravdy. Podle současných pozorování borelie vytváří mnoho tvarů různých velikostí, kterými se přizpůsobuje změnám prostředí. Vzhledem k množství vznikajících tvarů, velikostí, vlastností existuje velmi nejednoznačné označení těchto tvarů.
Jaké tvary borelií byly pozorovány?
- Kulovitá klidová stádia se změněnou buněčnou stěnou a aktivním metabolismem (cysty)
- Přechodná stádia mezi formami – formy s bleby (puchýřky, hlízy), gemmae (pupeny)
- Protoplasty, L-formy, CWD bakterie – živé bakterie bez buněčné stěny – únik před imunitou a toxiny včetně antibiotik
- Granula – spory (semínka)
- Vezikula (váčky) jako biologické zbraně a spirogeny – balíčky s genetickou informací
V souvislosti s různými tvary existuje řada studií, které potvrzují jednak jejich velkou patogenitu, ale i nálezy v mnoha tkáních. Zajímavá studie, potvrzující mou domněnku, že se borelie mohou přenášet i blízkým kontaktem, dokazuje, že borelie v ohrožení vytváří kulovité útvary, jež i po delším pobytu ve vnějším prostředí v destilované vodě mohou při přenosu do tkáně „oživnout“ a vytvořit zpět spirálovité tvary. Jiná studie popisuje, jak se u myší spirochéty přenesené do míchy okamžitě proměnily na kulovité formy.
U mnoha pacientů s Alzheimerovou chorobou byly pozorovány různé boreliové útvary v krvi, mozkomíšním moku a mozku. V beta-amyloidních placích byly nalezeny kromě kulovitých borelií i útvary tvořené jen antigeny a geny borelií (spirogeny). Do vezikul, vypouštěných váčků borelie, balí i toxiny. Není to jen neurotoxin podobný botulotoxinu, ale také toxiny podobné streptolysinu (SLS), který produkují například streptokoky a některé kmeny clostridií a listerií. Tyto toxiny způsobují hemolýzu (rozpad červených krvinek) a rozpad i jiných buněk jako krevní destičky, lymfocyty, neutrofily a buňky myokardu, ledvin…. Tento toxin se podílí na snížení obranyschopnosti a usnadňuje průnik do tkání. U streptokokových infekcí usmrcuje imunitní buňky, které fagocytovaly streptokoky, a je možné, že může podobně zabíjet imunitní buňky s fagocytovanými boreliemi.
„Dokonalý“ parazit, který manipuluje imunitou
Borelie má obrovský vliv na imunitní systém. Řadu imunitních reakcí umí vypnout (imunosuprese) a naopak někdy zase stimuluje autoimunitu (imunopatologie). Borelie má řadu způsobů, jak ovlivňovat imunitu. Závisí na hostiteli, kde má slabé místo a kde její „zbraně a manipulace“ najdou uplatnění. Tato slabá místa úzce souvisí s psychickým stavem, stresovými a emočními zátěžemi. Funguje to tak i v přírodě, u zvířat. Když je hostitel vystresovaný, vnitřně podrážděný, nedokáže ovládat svoji agresivitu, využije borelie strategie, které ho ještě více podráždí, vybudí imunitu a imunitní buňky vytvoří silný zánět. Tato strategie je z pohledu borelie úspěšná. Organismus se po určité době sám vyčerpá a dojde k jeho utlumení z vyčerpání, omezí pohyb, a tak se snadno stane kořistí klíšťat, která nasají jeho krev, a oslabená imunita zvířete jim pak nedokáže vzdorovat.
Borelie je parazitem v pravém slova smyslu
Pro ovlivňování imunity borelie nevytváří enzymy, proteiny, které by například reakce zablokovaly, ale chytře použije naše vlastní. Jednak „krade“ regulační proteiny (regulační proteiny komplementu H, CFHR…) z krevního séra, které mají ochraňovat hostitelské buňky nebo se dokáže „obalit “ látkami (plasminogen aktivuje na plasmin, štěpí komplementové bílkoviny, důležité součásti přirozené imunity). V těle existují 3 obranné linie – kožně-slizniční bariéra, přirozená (nespecifická) imunita a získaná (specifická). Borelie dokáže tyto bariéry postupně prolomit, a to za využití různých strategií.
Borelie nutí monocyty (ale i další buňky, například keratinocyty v pokožce) produkovat štěpící enzymy mezibuněčné hmoty – matrixové metaloproteinázy (gelatináza, kolagenáza…). Jednoduše řečeno, přinutí imunitní buňky, aby jí napomáhaly odbourávat mezibuněčnou hmotu. V bakteriální říši je v tomto směru unikátní. Borelie vytváří vezikuly, váčky, do kterých vkládá různé látky a toxiny a posílá je do širokého okolí. U některých do membrány vkládá i enolázu, štěpící enzym, který také odbourává fibronektin (bílkovinu). Tím si připravuje cestu, a to jí opět umožňuje snadnější průnik vazivovými tkáněmi. Pomocí na sebe nabaleného a aktivovaného plasminu štěpí pojivové tkáně, rozvolňuje podkoží, šlachy, kloubní chrupavky a snadněji se jimi šíří. Takto obalené borelie snadno prostupují přes endotel a dokážou překonat hematoencefalickou a placentární bariéru. Štěpení je důležité i pro uvolňování N-acetylglukosaminu, které potřebuje pro svůj metabolismus a rozmnožování.
Neuroborelióza – skutečná pandemie
Napadení nervového systému považuji za nejhorší verzi lymské boreliózy. Není to ale jen akutní stádium, při kterém bývají obvykle napadeny periferní nervy, vzácně mozkové pleny a mozek. Mnohem závažnější je pozdní, chronická neuroborelióza. Nedochází jen ke zdravotním problémům, ale i k proměně psychiky a osobnosti. Nejhorší na chronické neuroborelióze je, že pro lékaře prakticky neexistuje. Není divu, když jeden z nejprestižnějších lékařských časopisů v rozsáhlé stati o lymské borelióze (rok 2012) tvrdí, že pozdní neuroborelióza je neobvyklá. Praxe poradců informační medicíny ale dokazuje pravý opak.
Borelie ovlivňuje nervový systém různými způsoby:
Přímé poškození – napadení neuronů a glií, nervových struktur, změna funkce buněk, způsobuje jejich zánik (cytotoxický účinek) – degenerace a změna fungování nervového systému. Přímé napadení nervových struktur pak následně poškozuje nervový systém i nepřímým způsobem.
Poškození mozkových cév – dráždění ložisky a imunokomplexy v endotelu cév v mozku. Vzniká zánět, který vede k hypoxickým lézím (nedostatečnému prokrvení). Lidově skleróza – poruchy paměti. Také se zvyšuje riziko mozkové mrtvice.
Nepřímé poškození
- nadměrná a dlouhodobá aktivace mikroglií vede k neurodegeneraci, poruchám vývoje,
- autoimunitní zánět nervových struktur,
- podpoření tvorby prozánětlivých cytokinů, mozek je ovlivněn cytokiny z celého organismu, tedy i například ze zánětu kloubů,
- chronická infekce a ložiska v obalech nervového systému (meningy, lebka, páteř…),
- oslabená imunita (nedostatek NK buněk, blokace komplementu) – imunita řídí regeneraci mozku (imunokompromitované myši vytvářejí velmi malé množství nových neuronů, na rozdíl od zdravých).
Toxické působení
- neurotoxin Bbtox1 – neurotoxin, který narušuje činnost neuronů a přenos nervového signálu,
- uvolnění kyseliny chinolinové – silný neurotoxický efekty, produkují ji aktivované glie a makrofágy,
- celá řada uvolněných antigenů, které dráždí imunitu a buňky,
- spirogeny – genetická informace borelií, která proniká do buněk, působí jako virové nákazy, ovlivňuje a aktivuje hostitelský genom a tím pádem i činnost buněk.
Borelie mění naše emoce
Existuje velmi zajímavá studie, která potvrzuje, že borelie mění vagový tonus (tonus bloudivého nervu) a srdeční rytmus. Dochází ke zvýšení tepové frekvence v klidu, snižuje se klidový srdeční vagový tonus a velmi výrazně se snižuje maximální srdeční tonus během hlubokého dýchání. Variabilita srdeční frekvence při hlubokém dýchání je přibližně dvojnásobná než při mělkém, a je tedy přesnějším měřítkem autonomní funkce. Nízký tonus je typický pro kardiovaskulární problémy včetně mrtvic, deprese, úzkosti, diabetu (inzulinorezistence), zánětlivých stavů, časté jsou poruchy trávení a záněty střev. Snižuje se odolnost proti stresu, dochází k potlačení emocí, které jsou pak o to více destruktivní a projevují se psychosomatickými projevy. Je narušena agresivita, dochází k podrážděnosti, ale člověk není schopen problémy řešit.
Jedním z nejtypičtějších projevů chronické boreliózy je přecitlivělost a nízká frustrační tolerance. Přecitlivělost je i typickým projevem dětí s poruchami autistického spektra. Vagový tonus zásadně ovlivňuje psychický vývoj, psychiku, chování a schopnost učení. Studie například potvrdily snížení tonu vagu u dětí s poruchami autistického spektra.
Borelie poškozuje nejen periferní, vegetativní nervový systém, ale velmi často proniká i do mozku. Zde dochází k aktivaci mikroglií, aktivované mikroglie vytváří i kyselinu chinolinovou, silný neurotoxin, který působí hlavně na neurony hipokampu, striatum, amygdaly, neokortexu. Při její vysoké koncentraci je inhibován enzym glutamin syntetáza, který je důležitý pro cyklus glutaminu a glutamátu, také podporuje uvolňování a blokuje jeho zpětné vychytávání. Jeho nadbytek působí jako silný neurotoxin. Kyselina chinolinová působí na NMDA receptory, které jsou velmi důležité pro paměť a také pro vytváření neuronových sítí během vývoje v centrálním nervovém systému (CNS). Borelie může být jednou z hlavních příčin „vrozených“ poruch psychického vývoje včetně poruch autistického spektra.
Pozor na borelii a karcinom prsu
Všimla jsem si toho už dávno. Nádorovým onemocněním často předchází chronická borelióza. Borelie ovlivňuje geny, protože interakcí s nimi uplatňuje svoje manipulační strategie a ovlivňuje imunitu v celém organismu. V souvislosti s nádory například ovlivňuje gen p38 mitogen-activated protein kinases (P38 mitogenem aktivované proteinové kinázy), který reaguje na stresové podněty a ovlivňuje proces apoptózy a autofagie. Přímo tak působí na protivirovou a protinádorovou imunitu. Borelie ovlivňuje více než 30 genů souvisejících s regulací apoptózy, mitochondriálními funkcemi, například Cbp/p300-interacting transactivator, který při narušení vyvolává rakovinu prsu.
Borelie také ovlivňuje dendritické buňky (hlavní spojnice mezi přirozenou a získanou imunitou) pomocí zvýšení produkce enzymu indoleamin 2,3-dioxygenázy (IDO), a to vede ke snížení imunitní odpovědi. Tento IDO enzym je důležitou součástí zpětné vazby, která nastavuje rovnováhu v imunitním systému. Kromě protivirové a protibakteriální imunity tento enzym výrazně ovlivňuje i autoimunitu, protinádorovou imunitu a psychiku (deprese, změny nálad, úzkosti). Možná zásah borelie do produkce tohoto enzymu vysvětluje jednu zkušenost – lidé, kteří onemocněli akutní boreliózou, mají vyšší pravděpodobnost vzniku nádorového onemocnění kůže a sliznic.