Vedle virů, bakterií a plísní ovlivňují náš dech také prach a nanočástice. Proč jsou tak nebezpečné?
Denně se do našich plic dostane přibližně 10 000 litrů vzduchu. V takovém množství vzduchu je mnoho prachových částic různých velikostí, aerosolů, mikroorganismů. Horní cesty dýchací mají kromě mechanických bariér i reflexy, kterými se čistí. Kýchání, kašlání, smrkání, to vše je zdravé a normální. Vzduch v horních cestách proudí turbulentně a nečistoty se zachycují v chloupcích, hlenu na sliznicích. Ideální je dýchání nosem, velký pozor bychom si měli dát při nošení roušek, aby nedocházelo k nadechování pusou, protože pak je tento mechanismus vyřazen.
Pevné prachové částice
Pod pevné prachové částice, označované jako PM (anglicky particulates matter) se řadí polétavý prach a drobné částice pevného skupenství, které jsou unášeny vzduchem. Jsou součástí atmosférického aerosolu, souboru tuhých, kapalných a směsných částic mnoha různých velikostí. Pro měření jejich dopadu na životní prostředí a zdraví se částice označují do skupin podle velikosti. Mnoha studiemi je potvrzeno, že jejich zvýšená koncentrace způsobuje zdravotní problémy nejen v oblasti dýchacího ústrojí.
Přírodní, z výroby i v domácnostech
Některé zdroje emisí jsou přírodního původu jako třeba prach unášený větrem, požáry, výbuchy sopek, mikroorganismy, pyly. Většinou jsou takto přírodně vzniklé částice poměrně velké, mají okolo 10 mikrometrů. Naopak emise vzniklé činností člověka jsou obvykle menších velikostí. Hlavním zdrojem je proces spalování v motorech, při tavení kovů, svařování. Tak tyto velmi malé částice o velikosti 20 nanometrů vznikají. Některé vznikají i chemickými reakcemi například oxidu siřičitého s amoniakem. Jejich zdrojem je i činnost v zemědělství, stavebnictví a další zpracovatelský průmysl, obrušování pneumatik, asfaltu v dopravě. Pozor i v domácnosti, zdrojem mohou být textilie, jejich oděr, nebezpečná jsou hlavně syntetická vlákna, tyto částice vznikají při spalování při vaření, zapalování svíček, může to být i srst domácích zvířat, spory plísní a podobně.
Čím menší, tím horší
V principu platí, že čím menší částice, tím déle je unášena vzduchem a tím více je nebezpečná. Problém je, že tyto částice na sebe navazují škodlivé látky jako toxické kovy (olovo, rtuť, platina z katalyzátorů…), chemické látky (polyaromatické uhlovodíky, pesticidy, dioxiny, polychlorované bifenyly…). Samozřejmě, v průmyslových oblastech je jejich koncentrace obrovská a má velký vliv na zdraví obyvatel. Je velký rozdíl v barvě mlhy směrem na Šumavu a do vnitrozemí, tam je mlha většinou šedivá někdy až velmi temně, zvlášť v období inverze, kdy vzniká smog smíšením mlhy a prachových částic.
Menší než 10 mikrometrů
Částice větší než 10 mikrometrů jsou zachyceny převážně v horních cestách dýchacích. Částice menší než 10 mikrometrů pronikají dále, označují se jako PM10. Částice velikosti 5–8 mikrometrů se většinou zachytávají ve sliznici průdušnice. Velikost 2–5 mikrometrů je zachytávána v plicních sklípcích. V plicních sklípcích už nefunguje odstraňování pomocí hlenu a řasinek. Část může být odstraněna pomocí surfaktantu, povrchově aktivní látky produkované pneumocyty, která snižuje povrchové napětí na rozhraní vzduchu a tekutiny a chrání plicní sklípky při výdechu. Menší částice označované jako PM 2,5 (velikost menší než 2,5 mikrometru) pronikají hlouběji do plic. Velikost menší než 2 mikrometry proniká do organismu, a dokonce i do krevního oběhu. Některé jsou odstraňovány lymfatickou cestou, jiné pohlceny imunitními buňkami. V případě organického původu mohou být rozloženy, nerozložitelné je nutné pomocí lymfatického a krevního oběhu přenést do vylučovacích orgánů (játra, ledviny) a vyloučit.
Nanočástice pronikají do krve
Nanočástice buď při dýchání ulpívají na slizničním hlenu, nebo se proudem vzduchu dostávají až do plicních sklípků. Pokud je jich velké množství, tak z hlenu difuzí část proniká až k buňkám a vstřebává se do organismu. Nanočástice a mikročástice se v plicních sklípcích ukládají a část jich proniká spolu s plyny přímo do krevního oběhu. Je obvyklé, že při detoxikaci plic často dochází k tomu, že se najednou vynořují staré vzpomínky, cítíme staré vůně, chutě. Například bývalí kuřáci po mnoha letech dostanou chuť na cigaretu. Je to kvůli tomu, že se tyto částice začnou z plic uvolňovat a dostávají se hlenem do oblasti úst a nosu. Jejich vnímání obvykle vyplavuje zasunuté vzpomínky, které jsou spojeny s jejich nadýcháním.
Vznik nanočástic
Nanočástice vznikají dvojím způsobem. Buď jsou cíleně průmyslově vyráběny, nebo nechtěně, jako vedlejší produkt procesu spalování, obrušování – podobně jako mikročástice. Pro zdraví jsou nanočástice velmi nebezpečné, obzvláště ty kovové. Pronikají do buněk, do krevního oběhu a skrze výběžky nervů se dostávají až do mozku. Železné nanočástice působí jako miniaturní magnety a narušují elektromagnetické pole. Mohou poškozovat i mitochondrie. Existují studie, které popisují, jak se nanočástice z dýchacího systému přes čichový nerv dostávají přímo do mozku (všimněte si podobnosti s respiračními viry) a jejich zvýšený výskyt je spojen neurodegenerativními chorobami, obvykle Alzheimerem, kdy se stávají součástí plaků a vytvářejí škodlivé reaktivní formy kyslíku, které neurony poškozují. Tyto částice byly nalezeny dokonce i v mozku dětí.
Kde najdeme nanočástice
Velké množství nanočástic je ale například i v cigaretovém kouři, vznikají ve spalovacích motorech, při lesních požárech a podobně. Jsou používány nejen v průmyslu, ale pronikají i do domácností. Přidávají se do kosmetiky, čisticích prostředků, vyrábí se z nich vodu odpuzující tkaniny…. Přiznám se, jsem v tomto velmi opatrná a snažím se takovým prostředkům vyhnout. Nanočástice se v našem ovzduší díky přírodním jevům vyskytovaly vždy, ale v mnohem menší míře, a také to byly přírodní látky, se kterými si organismus dokáže poradit. Detoxikace plic je pro jejich odstraňování a zabránění jejich průniku přes dýchací cesty zásadní. Tento toxin je v tomto období nanejvýš aktuální, protože kdo ví, jaké „trojské koně“, které mohou respiračním virům pomoci překonat slizniční bariéru a přes čichový nerv je dopravit až do mozku, jsou okolo nás.
Myslete i na srdce
Pravidelnou očistu plic je vhodné spojit s detoxikací srdečního okruhu, protože běžné toxiny pro dýchací a cévní systém jsou velmi podobné. Znečištěné životní prostředí je spolu s infekcemi hlavní příčinou kardiovaskulárních chorob, jejich vstupní branou jsou právě plíce. Pokud je dýchací systém detoxikovaný, zdravý, tak v určité míře dokáže odolávat toxinům ze vzduchu. Pravidelná detoxikace a pobyt na zdravém vzduchu, kde dochází k rychlé regeneraci plic, zajistí „odolné brnění“ proti znečištěnému vzduchu. Po detoxikaci plic obvykle dochází i ke zlepšení čichu, který nás pak varuje před nevhodnými místy, například cítíme spory plísní a je to pro nás důležitý signál, abychom se tu dlouho nezdržovali.