Původní myšlenka vakcinace je správná a přirozená. Pro imunitu člověka je lepší, aby nebezpečné infekce znal a uměl se jim efektivně bránit.
Přirozená "vakcinace"
V neupravované vodě, půdě i v neošetřené potravě se budeme setkávat se stopami různých mikroorganismů a naše imunita si postupně bude vytvářet potřebné protilátky. Vezměme si třeba oblíbenou dětskou neřest: dloubání v nose, chytání a pojídání "suchého z nosu". To, co děti často dělají a jsou za to napomínány, můžeme vlastně také zařadit do jakéhosi přirozeného očkování. Uschlé patogeny se dostávají do trávicího traktu, kde imunitní buňky přirozeně mikroorganismy odebírají a vytváří proti nim potřebné reakce. Podobně může působit i okusování a čištění nehtů pomocí zubů.
- Kdysi v Indii používali bráhmani stěry ze strupů pravých neštovic, míchali je s bylinami, nechali několik měsíců uležet a pak je aplikovali na kůži. Zároveň při tomto ?očkování? ale musela být dodržována striktní dieta bez mléka a ryb ? už tito staří mudrcové věděli, že je třeba snížit riziko nežádoucích imunitních reakcí.
- V Evropě se zase v 18. století očkovalo proti pravým neštovicím zárodky příbuzných kravských neštovic, které způsobovaly hrboly na rukou dojiček.
- Obvyklé dříve také bylo, že matky nechávaly zdravé děti záměrně nakazit běžnými dětskými nemocemi. Věděly, že tyto choroby v raném věku probíhají většinou lehce a vzniká pak trvalá, celoživotní imunita.
Nemoci v dětství: jsou vítány?
V současné době je popsána celá řada případů, kdy očkované děti onemocněly některou z chorob až v dospělosti, a tudíž nezřídka s komplikacemi. Je pravděpodobné, že kdyby nemoc prodělaly v dětství, tak by imunita nákazu zvládla hned v počátku a k obtížím by vůbec nemuselo dojít. Je to paradox, protože například proti zarděnkám a příušnicím se očkuje hlavně kvůli tomu, že onemocnění ohrožuje plodnost. Přitom očkování zvyšuje pravděpodobnost prodělání této nemoci v dospělosti. Jako mnohem příznivější se jeví metoda očkovat pouze odrostlejší děti ? především ty, které proti těmto chorobám nemají vytvořené protilátky. Bohužel, zřejmě z finančních nebo jiných důvodů je tento proces zatím neprosaditelný. Můžeme také polemizovat o tom, zda plošné očkování populace nepoškozuje plodnost, tedy pokud nebereme v potaz těch pár případů, kdy se jedinec stal neplodným v důsledku prodělaného onemocnění v dospělosti. Otázkou zůstává i to, zda prodělané virové choroby v dětském věku nemají svůj smysl. Podle všeho s největší pravděpodobností ano. Dětské nemoci totiž pomáhají imunitnímu systému dozrát a přirozeně posilují buněčnou imunitu. Když je slabá, většinou dochází k nerovnováze imunitních reakcí a tělo pak začne reagovat alergicky. Rovnováha je důležitá nejen v jednotlivých organismech, ale i v celé přírodě. Podařilo se nám sice zlikvidovat spalničky, příušnice, zarděnky, ale začaly se rozšiřovat jiné virové nákazy. Například pátá dětská nemoc, vyznačující se vyrážkou hlavně na tvářích, šestá dětská nemoc, kdy nakažený trpí vysokými horečkami, někdy i křečemi. V poslední době se objevuje také tzv. syndrom ruka-noha-ústa, nepříjemné onemocnění s vyrážkou, způsobené nejčastěji enteroviry nebo coxsackie viry (příbuzní dětské obrny). Každopádně ale není moc dobrý nápad začít očkovat i proti těmto původcům virových onemocnění.
Očkování v praxi
Připravit tělo na setkání s určitou infekcí v době, kdy má organismus dost sil, aby byl ochráněn v okamžiku, kdy může být oslabený a může tak dojít k rozvoji onemocnění, je správné. Problematické je ale samotné provedení v praxi. Dítě by mělo být očkované jen ve chvíli, kdy je 100% zdravé a psychicky vyrovnané. Matka by NIKDY neměla dovolit očkovat dítě, které není ve své kůži, nebo je dokonce je nemocné. Už nevrlost, rozmrzelost dítěte by měla být jasným signálem, že dnes očkování NE. Řada lékařů bohužel zastává názor, že pokud dítě nemá horečku, je očkování schopné, což je ovšem trestuhodný nesmysl. Řada lidí namítne, že se očkování může odsouvat a tím nebude dodrženo očkovací schéma. Jenže má takový kalendář opravdu své opodstatnění a stane se něco, když se termín vakcinace posune? Většinou ne, ba právě naopak. Dítě by mělo být očkováno až v době, kdy je jeho imunitní systém přirozeně nastavený na to, že infekci potká a bude s ní bojovat. To je tehdy, když se začíná samostatně pohybovat, tedy kolem jednoho roku. V té době leze, všechno strká do pusy a olizuje. Rozhodně to ale není ve věku několika týdnů, kdy se aplikuje první dávka povinné hexavakcíny. Podobně je tomu i v případě vakcíny MMR (spalničky, zarděnky, příušnice), která se má aplikovat ve 12. měsíci dítěte. Pro malý organismus to vůbec není ideální období, protože v tomto věku ještě není uzavřena hematoencefalická bariéra a hrozí, že oslabené viry proniknou až do mozku. Dítě se s těmito infekcemi přirozeně potkává později, když se stává součástí dětského kolektivu nebo se začne pohybovat mimo rodinu. Tato doba nastává od cca dvou let dál. Rodiče by tedy měli pečlivě zvážit, kdy své děti nechají očkovat a také zajistit, aby byl potomek zdravý a v dobré psychické kondici.
Složení vakcín
Velkým problémem je samotné složení vakcín. Ideální by bylo, aby se organismus s infekcí setkal v co nejpřirozenější, oslabené podobě a podobným způsobem, jak se běžně do orgnismu dostává. Jenže to má svá rizika ? u dětí s hodně oslabenou imunitou by mohlo dojít k propuknutí nemoci. Proto jsou vakcíny připravovány tak, že se snižuje riziko samotného infekčního onemocnění. Na druhou stranu bohužel vznikají jiná rizika, o kterých se nemluví. Především antigeny a adjuvans umělým způsobem zásadně zasahují do řízení imunitního systému a mohou způsobit celou řadu nežádoucích účinků.
- Při očkování uměle vyřazujeme určité části imunity (obcházíme slizniční imunitu, protože vpich je přímo do těla) a dochází k nepřirozenému posilování protilátkové imunity. Když dojde k zafixování této nerovnováhy, začnou se v těle projevovat různé alergie, ekzémy a celá situace může přerůst v astma a další komplikace.
- Typickým problémem spuštěným očkováním je tzv. Guillain-Barré syndrom, kdy dochází ke zkřížené reakci a imunita ničí myelinové obaly nervů. Projevuje se jako paralýza periferního nervového systému ? brněním, necitlivostí ? a v krajních případech může dojít až k ochrnutí.
Nechat se očkovat na běžné infekce není v principu správné rozhodnutí. Imunitní systém organismu se rozvrací a zvyšuje se riziko jiných infekčních nákaz. Žádným očkováním nemůžeme organismus ubránit před všemi infekcemi. Naopak, měli bychom ho naučit, aby se dokázal efektivně bránit sám.
Ilustrační foto: www.shutterstock.com