Do pojivových tkání patří na první pohled velmi rozdílné struktury, od řídkého vaziva až po tvrdé kosti. Společným rysem všech pojivových tkání je, že mají hodně mezibuněčné hmoty.
Pojivové tkáně jsou tvořeny dvěma typy buněk. První typ jsou fixní buňky, které jsou relativně daleko od sebe a jsou propojeny mezibuněčnou hmotou. Vznikají tak velké mezibuněčné (intersticiální) prostory. Fixní buňky se tvoří přímo v tkáni, produkují a obnovují mezibuněčnou hmotu. Podle typu tkáně se dělí například na fibrocyty, chondrocyty nebo osteocyty. Druhým typem buněk jsou bloudivé, mobilní, volné buňky, které se pohybují v pojivové tkáni a v celém organismu. Patří k nim různé druhy imunitních buněk: bílé krvinky neboli leukocyty (fagocyty, lymfocyty), makrofágy či plasmatické buňky. Jejich množství a typy jsou závislé na typu tkáně a jejím aktuálním stavu.
Extracelulární matrix neboli mezibuněčná hmota
Mezibuněčná hmota neboli extracelulární matrix je produkována pojivovými buňkami. Tvoří ji různé druhy bílkovin (proteiny), například kolagen, elastin, mukopolysacharidy (glykosaminoglykany), kyselina hyaluronová, chodroitinsulfát a glykoproteiny. Podle povahy tkáně můžeme v našem organismu najít různé druhy i složení mezibuněčné hmoty. Jiné složení mají kosti, jiné chrupavka nebo vazivo. Kvalita extracelulární matrix zásadním způsobem ovlivňuje funkci orgánů a tělesných soustav. Pokud jsou pojivové buňky ovlivněny toxiny, produkovaná extracelulární hmota je nekvalitní, a ne zcela funkční – kolagen není pevný, elastická vlákna nejsou dostatečně roztažitelná a praskají, chrupavky nepruží a podobně. U pohybového systému se nekvalitní matrix může projevovat zlomeninami, prasklými a nepružnými chrupavkami, výrony kloubů, přetrhnutím vazů, ale i různými natrženími svalů.
Kvalitu extracelulární matrix ovlivňují i toxiny
Problém se však týká i vnitřních orgánů, jejichž vnitřní vazivová kostra by měla být též pružná. Vlivem mikrobiálních toxinů, zánětů a dalších toxinů může dojít k nadprodukci vaziva (fibróza), díky které orgány ztuhnou a nejsou schopny plnit správnou funkci. Z hlediska detoxikace je zásadní odvedení toxinů z pojivových buněk. Ty jsou zodpovědné za kvalitu extracelulární tkáně, protože ji vytváří, odbourávají a opravují. Kvalitní matrix dokážou vyprodukovat jen opravdu zdravé buňky. Ve zdravém organismu je přesně vyvážené množství odbourané a nově vytvořené mezibuněčné hmoty. Pokud je tato rovnováha narušena, dochází k degenerativním změnám pojiva, například ke zničení kloubní chrupavky a dalších vazivových struktur. Příkladem je revmatoidní artritida.
Extracelulární matrix lze obnovit
Pokud dojde k ozdravení buněk pojivové tkání, dokážou nekvalitní matrix doslova rozebrat a nahradit ji novou, zdravou a funkční, bez zabudovaných toxinů. V každém typu tkáně probíhá oprava jiným tempem. U vnitřních orgánů (např. játra) dojde k obnově kolagenu přibližně za měsíc. Nejpomalejší je obnova kostí. V nich je kolagen obnoven přibližně za rok, minerální hmota v kostech se obnovuje ještě déle, dokonce až několik let. Běžně se udává sedm, u někoho může obnova trvat až deset let – rychlost obnovy je ryze individuální záležitost.
Pojivo není jen ochrana a kostra
Hlavní funkce pojiva jsou ochranná a podpůrná. Pojivovou tkáň najdeme v těle prakticky všude, ve všech orgánech a strukturách. Kostra s klouby poskytuje podporu tělu a umožňuje pohyb. Vazivo vytváří kostru vnitřním orgánům, upevňuje je do břišní dutiny a vytváří tuhé, ochranné obaly. Vazivo také obaluje a ochraňuje nervy, cévy, umožňuje jejich roztažitelnost a v žilách pomáhá návratu krve do srdce. Tuková tkáň je také velmi důležitým tepelným izolátorem, ochraňuje například ledviny před nárazy i prochladnutím.
Některé pojivové tkáně slouží jako pružné nárazníky, chrupavky, tukové výplně plosek nohou a rukou. Druhou velmi důležitou funkcí pojiva je zásobní funkce. Pojivo funguje jako rezervoár minerálních látek, iontů, ale i energetických zásob v tukových buňkách. Tento pro tělo velmi důležitý zásobník obsahuje ale jedno velké riziko. Může se doslova stát skládkou nebezpečného, toxického odpadu. Pokud nepracují správně orgány, které mají důležitou vylučovací funkci (ledviny, játra), zůstávají toxiny v organismu a ukládají se v první řadě do pojivových tkání. Je to logické. Tělo si potřebuje zachovat rovnováhu a zdraví, musí tedy škodlivé látky „uklidit“ na místa, kde nejméně škodí. Pojivové tkáně jsou hlavně pomocné struktury a jejich poškození je tudíž pro organismus nejméně fatální.
Nejvíce toxinů najdeme v tukové tkáni
Jde hlavně o ty rozpustné v tucích, ale prakticky se zde mohou vyskytovat jakékoliv. Některé studie potvrzují, že epidemie obezity a metabolického syndromu nesouvisí jen se změnou stravovacích návyků a omezením pohybových aktivit, ale také se zvýšením toxické zátěže. Pokud tělo nedokáže toxiny plynule vylučovat, zvětšuje svoje tukové zásoby, do kterých nevyloučené toxiny poměrně bezpečně ukládá. V kostech, v chrupavkách zase najdeme převážně toxiny rozpustné ve vodě. Vazivové struktury jsou pak ideálním místem pro usídlení mikrobiálních ložisek. Pro organismus je také důležitá metabolická a hormonální funkce. Ta se týká hlavně tukové tkáně, která je důležitým hormonálním orgánem, jenž zásadně ovlivňuje všechny metabolické pochody v organismu.
V příštím článku se detailněji zaměříme na některé složky pojivové tkáně, konkrétně na vazivo, chrupavky, kosti a tukovou tkáň.