Imunita je jedním z nejpoužívanějších výrazů posledních dní. Uvědomujeme si ale plně, co opravdu tento výraz sám o sobě znamená?
Z lékařského hlediska je imunitní systém soustava buněk, která udržuje celistvost a unikátnost organismu, rozeznává škodlivé od neškodného a organismus tak chrání. Informační medicína imunitu vnímá jako velmi rozsáhlý systém, který má za úkol chránit nás od všeho zhoubného včetně našich myšlenkových a tělesných pochodů, kdy poškozujeme sami sebe.
Poškození imunity vede k nerovnováze
Selhání a poškození imunity najdeme prakticky za každým zdravotním problémem. Na tom, co imunitu poškozuje a jak ji dostat do rovnováhy a takové funkčnosti, aby zvládla infekce, toxiny a organismus se uzdravil sám a nepotřeboval k tomu léky se alternativní směry a klasická alopatická medicína ne vždy shodnou. Klasický přístup navíc stále „příliš“ často sází na antibiotika. Protože se ve velkém používají i v zemědělství, naše životní prostředí jimi začíná být prosyceno. Všudypřítomné bakterie si tak na ně čile vytváří rezistenci a antibiotika přestávají zabírat. Na toto nebezpečí upozorňuje i čím dál více lékařů a vědců. Doba, kdy můžeme znovu začít umírat na „obyčejné“ infekce, tedy nemusí být tak vzdálená.
Projevy oslabené imunity
Jak jsem již zmínila, poškození imunity stojí téměř za každým onemocněním, snad kromě vrozených primárních genetických defektů. Jednou z poruch je její oslabení, snížená obranyschopnost, odborně nazvaná imunosuprese. Je typická opakovanými nákazami a infekcemi, které se nejčastěji projevují v dýchacím ústrojí, dutinách či středním uchu. Časté jsou ale i nákazy na kůži, hnisavá ložiska, zanícené pupínky nebo záněty v urogenitálním traktu. Takto postižený člověk může trpět také na opakované průjmy a nevolnosti, které jsou způsobeny napadením trávicího traktu enteroviry nebo enterobakteriemi. Trpí více na takzvané střevní chřipky a má citlivý žaludek. Na rozdíl od někoho, kdo má tzv. kachní žaludek a kdo tedy může sníst i ne úplně kvalitní nebo čerstvou potravu, aniž by z toho měl nějaké velké problémy. Jeho imunita totiž ihned efektivně zakročí.
Snížená imunita neprospívá ani nervovému systému, který je pak atakován viry a bakteriemi, postupně dochází k hromadění problémů včetně jeho trvalého poškození. Imunita může poklesnout ze dvou hlavních příčin: organismus nedokáže vytvářet dostatek imunitních buněk a látek, které potřebuje pro účinné imunitní reakce, nebo je špatně řízená. V praxi je velmi častá kombinace obou příčin.
Nedostatek imunitních látek a buněk
Aby imunita mohla efektivně pracovat, potřebuje k tomu dostatečné množství stavebního materiálu – bílkovin, aminokyselin, vitaminů, minerálů a dalších látek. Používá pak tento materiál jak k tvorbě imunitních buněk, tak k výrobě protilátek a sloučenin pro komplementové reakce nebo k produkci antibakteriálních látek na sliznicích apod. Nejčastější příčiny imunosuprese, co se týká nedostatku, jsou:
- narušení tvorby imunitních buněk,
- nedostatek proteinů, vitaminů, minerálů a dalších potřebných látek a
- celkový vliv léků, toxinů, virů, ale i stresu a emočních zátěží.
Narušení tvorby imunitních buněk
(slezina, játra, kostní dřeň, lymfatický systém)
Imunitní buňky vznikají dělením z kmenových buněk především v kostní dřeni, částečně ve slezině. V případě jejich nedostatku se mohou dokonce přeměnit z jiných buněk (například z epitelových – slizničních či fibroblastů – nebo vazivových buněk). Když jsou uvolněny z kostní dřeně, putují do thymu (brzlík) a sleziny, kde probíhá jejich výcvik. Další „vzdělávání“ probíhá i v celém lymfatickém systému, hlavně v lymfatických uzlinách a jejich shlucích jako jsou mandle, Peyerovy plaky okolo střev nebo v červovitém výběžku slepého střeva. Pro kvalitní buňky imunity potřebujeme mít zdravé hlavně kosti, které by měly být bez toxinů a mikrobiálních ložisek.
Velká část chemických látek, které jsou potřebné pro imunitní reakce vrozené, nespecifické imunity vzniká v játrech. Řadí se mezi ně hlavně bílkoviny komplementu, což je řetězová chemická reakce proteinů vedoucí k rozpadu toxinu nebo mikroorganismu, případně jejich imunokomplexu. Přirozená imunita je velmi důležitá, protože ve skutečnosti zastává přibližně 90 % výkonu imunity.
Nedostatek proteinů, vitaminů, minerálů a dalších potřebných látek
Pro dostatečné množství imunitních buněk a látek potřebujeme materiál pro jejich tvorbu. Zde hraje obrovskou roli stav celé trávicí trubice: pokud je narušená střevní výstelka, potřebné látky se špatně vstřebávají, v případě propustného střeva jich velké množství navíc uniká. Příčinou může být dysmikrobie, chronický zánět, imunopatologická reakce na mléko, obiloviny a další složky potravy. Zde je nutné ozdravit střevní mikrobiom, zaměřit se na detoxikaci okruhu plic a podřízeného orgánu, kterým jsou střeva. Zapomenout nesmíme ale ani na slezinu, která ovlivňuje sliznice a enterální nervový systém, který prostředí střeva jeho zdravé osídlení ovlivňuje.
Celkový vliv léků, toxinů, virů, ale i stresu a emočních zátěží
Řada onemocnění se v běžné lékařské praxi léčí kortikoidy. Jedná se o syntetické hormony, které ovlivňují a utlumují imunitní systém, čímž ovlivňují protizánětlivé procesy. Utlumení imunity má ale ve svém výsledku velmi negativní dopad na imunitu samotnou. To, co tyto léky dělají, je totiž napodobování účinku kortikosteroidních hormonů, které naše tělo vyplavuje při dlouhodobém, opakovaném stresu. Zde je nutné pracovat především s psychikou, tedy se základními orgány tak, aby došlo k zastavení imunopatologických procesů. A aby následně mohly být lékařem kortikoidy buď vysazeny, nebo aby aspoň mohlo být sníženo jejich užívané množství.
Na imunitu působí velmi nepříznivě také virové zátěže, které se mohou nacházet kdekoli v organismu. Řada virů napadením imunitních a nervových buněk přímo blokuje vytváření potřebných imunitních buněk a jejich sloučenin.
V příštím článku se zaměříme na řízení imunitních reakcí v těle a poté a nejčastější infekce, které organismus oslabují.